Pavel Vařeka začal besedu drobným exkurzem do historie koncentračních táborů. Poznamenal, že takové tábory vznikaly už dříve v 19. století. Zmíněna byla například Búrská válka, kdy koncentrační tábory budovali Britové. Archeolog Vařeka vysvětlil, že koncentrační tábory jsou výsledkem a vynálezem technického vývoje lidstva. „Aby mohl koncentrační tábor fungovat, potřeba k tomu byla železnice, ostnatý drát a kulomet. Tábory využívaly s děsivou efektivitou obě totality. Jak ta nacistická, tak ta sovětská,“ řekl.

Pavel Vařeka si myslí, že na rozdíl od židovského holocaustu je ten romský opomíjen. „A to došlo k vyhlazení devadesáti procent romské předválečné populace. V Evropě zatím nebyla zkoumána lokalita, jako je ta v Letech,“ uvedl. Zamyslel se i nad tím, jestli může v dnešní době archeologie přinést nové poznatky k tomuto tématu.

Zkoumání moderních dějin pomocí archeologie je podle něj poměrně mladá disciplína. Pavel Vařeka nastínil například problém koncentračního tábora Treblinka v Polsku, který nacisté důkladně sprovodili ze světa a zahladili stopy. Archeologické skupině Pavla Vařeky se ale i tak podařilo najít cenné důkazy o zvěrstvech páchaných v táboře.

Zlom v přemýšlení německých vojenských elit prý nastal v době, kdy Němci našli masové hroby související s Katyňským masakrem polské inteligence, který spáchali za války Sověti. „Oni zjistili, že v budoucnu může také někdo najít jimi vybudované tábory a masové hroby lidí, které zavraždili. A tak Treblinku, kde zemřelo 800 až 900 tisíc Židů, zlikvidovali. Na místo, kde stál tábor, navezli dva až tři metry štěrkopísku, vysadili tam lesík a postavili usedlost. Ostatky lidí pálili a mleli, aby se nic nezachovalo. Až do archeologického výzkumu vlastně nebylo jasné, jak byl tábor velký,“ řekl Pavel Vařeka a ukázal na fotkách nalezené předměty z Treblinky.

Ale zpět ke kauze Lety. Pavel Vařeka zmínil, že první doložená zmínka o Romech na našem území je z roku 1417. Podle Vařeky s nimi byly vždy spojeny represe a opětovné pokusy je odsunout. V roce 1921 byli uznáni jako etnická menšina, podle dat z roku 1927 jich bylo na našem území 40 tisíc. Československá protektorátní legislativa kopírovala tu německou a tak se ani Romům nevyhnuly snahy o jejich oddělení od společnosti. Na našem území proto vznikly dva tábory – v Letech na Písecku a v Hodoníně u Kunštátu.

Tábor v Letech vznikl v roce 1940 jako pracovní. Prvního srpna 1942 byl klasifikován jako cikánský tábor. Prošlo jím 1309 Romů, 327 zde zemřelo. „Vedou se diskuze, jestli to byl vůbec koncentrační tábor. Jisté je to, že do roku 1942 to byl tábor pracovní. Pak byl přejmenován a cikánský tábor bez jakékoliv další specifikace. Můj názor je ten, že pokud do něj putovaly celé rodiny i s dětmi, nejde o pracovní tábor,“ uvedl Pavel Vařeka a popisuje, jak to v táboře chodilo. „Lidem byly zabaveny věci, proběhlo rozdělení na muže, ženy a děti. Ti, co byli schopni pracovat, chodili například stavět úsek strategické silnice z Plzně do Moravské Ostravy, pracovali v lese a v zemědělství. Z tábora v Letech odjely také dva transporty do tábora v Osvětimi a to v letech 1942 a 1943,“ dodal archeolog.

Řekl, že o existenci tábora v Letech se zachovalo hodně úředních dokladů a plánů, fotografií z rodinných sbírek, objevily si i fotografie samotných dozorců nebo také pohlednice obce Lety z roku 1942, kde je tábor u lesa vidět. Pavel Vařeka konstatoval, že se zatím nepodařilo archeologům získat například letecký snímek z období druhé světové války, který by tábor ukazoval a jasně určil jeho půdorys.

Pomohly ale vojenské snímky z roku 1949 a 1951, na kterých je půdorys ještě patrný, vidět jsou i obvody jednotlivých budov. I když ty byly spáleny, našli archeologové i tyto zbytky. Stejně tak drobné osobní věci, sklo a kovy. Spekuluje se, jestli pokyn k vypálení tábora byl jen pouhým zahlazováním stop, nebo šlo o strach z řádící epidemie tyfu, na který v táboře zemřelo mnoho lidí.

U vepřína, dnes již státem vykoupeného, zrušeného a určeného k demolici, probíhá archeologický výzkum od roku 2016. Výzkumníci provedli za plotem vepřína v roce 2017 několik sond v místech, kde by měl podle snímků tábor stát. „Firma Agpi nás ale v té době do areálu nepustila, takže jsme prováděli výzkum na pozemcích obce, které jsme za to velmi vděční,“ uvedl Pavel Vařeka. Podle snímků a plánů překrytých s mapou současného areálu dnes již zaniklého vepřína měl stát tábor z 80 procent na ploše areálu výkrmny prasat, většina však v nezastavěné části, kde v minulosti nebyly dostavěny haly.

Archeologům se povedlo potvrdit i informace místních, že na konci války byli v místech bývalého tábora, který zanikl v roce 1943, koncentrováni němečtí zajatci. „Doložena byla i přítomnost sovětských vojáků, kteří je hlídali,“ řekl Vařeka.

Druhá část výzkumu se soustředila na údajné pohřebiště, které má v okolí bývalého tábora být. „Původně se pohřbívalo na farní hřbitov v Mirovicích, ale ukázalo se, že zemřelých je mnoho. Proto byl zřízen provizorní hřbitov poblíž tábora,“ vysvětluje Pavel Vařeka. Z jednoho nákresu je patrné, že to mělo být směrem do lesíka.

Archeolog naznačuje, že v 90. letech se šlo při zjišťování skutečného místa pohřebiště opačnou metodou, než která by byla vhodná. Bez velkého zjišťování se pietní místo zřídilo tam, kde se hřbitov předpokládal. „Nikdo to ale nikdy přesně nezjišťoval. Sondy archeologického průzkumu ale na pietním místě žádné hroby nenašly. Propadlá místa, kde všichni tipovali hroby, byly pozůstatky těžby kamene,“ uvedl Pavel Vařeka. „Ten hřbitov tam jistě někde je a bylo by vhodné ho najít, protože to místo by mělo být památkově chráněno,“ dodal Pavel Vařeka. Výzkum prý bude dál pokračovat.