Posluchače uklidnil zprávou, že v současnosti se v tomto regionu neděje nic příliš dramatického. Občas dochází ke krádežím. V Předbořicích vykradli během letošního září hostinec U Kaštanu. Ke krádeži došlo i ve skladu v Předbořicích. V Řenkově se prověřoval možný trestný čin. Nakonec ale nebylo shledáno porušení zákona. Při bádání v historii kriminálních událostí na Kovářovsku spolupracoval Martin Černý také s Michalem Dlouhým, známým autorem četnických historek.

„Detektivky a kriminální případy jsou dlouhodobě českým fenoménem. Psychologové se tím mockrát zaobírali. Řešili, proč zrovna v České republice jsou kriminální události tak sledované. Točí se o nich i mnoho seriálů. Psychologové došli k tomu, že z případů plyne pro lidi poučení. Jsme rádi, že se to nestalo nám, že nejsme pachatelé, ani oběti. Příběhy ve většině případů končí zadržením pachatele, což je dobře,“ řekl Martin Černý. Pokud jde o zájem veřejnosti, měl bezpochyby pravdu. I kovářovskou knihovnu zaplnilo pozvání na přednášku o kriminálních případech z Kovářovska do posledního místa.

Dnešní přístup ke kriminálním deliktům je jiný než ve středověku. Dříve, pokud byl někdo vrchnosti vydán k vyšetřování, vrchnost neměla v některých případech zájem přijít o poddaného. Takže se k některým činům přistupovalo diferencovaně. Když se jednalo o velkého sedláka, dostal velkou pokutu. Když šlo o chudého člověka, tak si obvykle musel trest odpracovat.

Písař ukradl ve Slavoňově velkou částku

Jeden z nejstarších dohledných případů z Kovářovska pochází ze Slavoňova a je z roku 1581. Duchovní písař Vít Kobzieh Mirotický měl na starost pivovar orlických Švamberků a spadal pod zámeckého písaře Daniela. Staral se o finanční evidenci i o nemovitosti. Vybíral nejrůznější dávky a poplatky. Také zásoboval pivovar obilím. Měl řadu podřízených. „Tím měl u sebe dost peněžních částek. Po čase z toho byla poměrně velká suma, kterou nespěchal odevzdat na Orlík. Jednoho krásného večera s částkou zmizel. Měl mít u sebe 245 kop grošů. Pro srovnání – byl za to například menší dům v Praze. Kopa je 60, takže šlo o 14 700 mincí. Mohlo se jednat až o 58 kilogramů stříbra, což je poměrně velká hmotnost a špatně se s ní běhá,“ upozornil Martin Černý. Písaře se nakonec podařilo dopadnout, ale už měl u sebe poměrně malou částku. Zbytek peněz se nenašel. Nezachovala se popravčí kniha, takže se přesně neví, jakým způsobem byl písař potrestán, ale podle Martina Černého byl s velkou pravděpodobností popraven – oběšen na šibenici. Za ukradenou částku by se dala v té době koupit zhruba polovina Kovářova. Suma byla značná.

O sebevraždě v Předbořicích

V rakouském císařství postupně začínalo být jasné, že je potřeba na vesnicích některé věci změnit. „Už Marie Terezie si všimla, že hygienické podmínky na obcích jsou velmi špatné. Na statcích většinou bývalo hnojiště a dřevěné nesplachovací záchody. Navíc byly poblíž studny, kde se brala voda. V polovině 19. století proto navýšili na dvojnásobek počet studentů zdravotnických škol. Tím vzrostly i počty lékařů a každá větší obec dostala svého lékaře, který měl jistým způsobem kontrolovat nejen hygienu, ale měl odevzdávat kontrolní lístečky do matriky zemřelých. Lékař měl zkontrolovat, jak člověk zemřel. Hodně se začalo dbát na šetření jednotlivých případů,“ uvedl Martin Černý.

Docházelo také ve velkém množství k sebevraždám. Nejen u dospělých, ale také u dětí. V Žemličkově Lhotě se například zabil patnáctiletý chlapec. Za sebevraždami bývalo i to, že statkáři chtěli po svých synech, aby zůstali pracovat doma na statku. Nebo aby si vzali dívku, kterou chlapci nechtěli. Například František Smetana z Předbořic spáchal sebevraždu v pouhých 25 letech, konkrétně 29. května 1877. Po Smetanovi zbyl na poli kříž, který je dnes nazývaný jako Smetanův nebo Křivánkův. Poté věnovala rodina peníze na stavbu kaple a znovuzřízení fary v Předbořicích. „Když jsem byl malý, tak mi babička vyprávěla, jak se sebevrazi pohřbívali za zdí hřbitova. Já jsem tam jako malý šel a hledal, kde jsou sebevrazi za zdí pohřbení. Nic jsem nenašel. U farářů se ale v takovém případě uvádělo, že spáchali čin v návalu pomatenosti nebo pohnutí mysli. A jim bylo povolováno pohřbení na katolickém hřbitově. Byly tam samozřejmě některé výjimky, mezi které patří například hudebník a učitel Jakub Jan Ryba. Ten byl pohřben mimo katolický hřbitov,“ uvedl Martin Černý.

Postřelená děvečka v Hrazánkách

Lektor slíbil knihovnici, že se pokusí objevit i nějaký případ z Hrazánek. A našel. Jednalo se o postřelenou děvečku ze začátku prosince 1862. „V té době na vesnicích byly zbraně z různých válek. Často s těmi zbraněmi lidé z vesnic chodili pytlačit. Občas se stalo, někdo zbraň na někoho namířil a vyšla rána, což se stát nemělo. Lidé se tímto způsobem hloupě zastrašovali. I v Hrazánkách na statku místní pacholek vytáhl zbraň na dívku a vyhrožoval, že ji zastřelí. Opravdu vystřelil a zasáhl ji do hlavy. Hledal jsem její úmrtí, protože byla převezena do Všeobecné nemocnice v Praze. V matrice zemřelých nebyla uvedena, takže předpokládám, že tuto nešťastnou událost přežila. Můj předpoklad podporuje fakt, že zraněnou vezli až do Prahy, což samo o sobě bylo v té době dost náročné. Asi se už nedozvíme, jak to tehdy bylo. Prý už si to ve vsi nikdo nepamatuje,“ dodal s úsměvem Martin Černý.

Podobná smutná událost se stala ve Skoupém, kde byl zastřelen teprve osmiletý hoch. „Nepodařilo se mi zjistit, jakým způsobem. V matrice zemřelých je jen napsáno, že byl zastřelen. Mohl se přimotat k lovu nebo na něj někdo zamířil zbraň. U tohoto případu jsme si jisti, že skončil bohužel smrtí. Stalo se tak v roce 1890,“ uvedl Martin Černý.

Nejstarší známá vražda se stala v Kotýřině

„Nejstarší vražda, kterou se mi podařilo najít, je z Kotýřiny. Odehrála se v roce 1502 u Hodějovských. Smil Hodějovský z Hodějova u Volyně si zde zakoupil majetek a po roce zemřel. Na tvrz se vrátil syn Rous, který byl nejstarší z jeho pěti synů. Byl to válečník, který bojoval v Maďarsku proti Turkům. Tvrdí se o něm, že tvrdě prosazoval katolictví. Dne 14. června 1502, když nesl ráno snídani lidem na pole, byl přepaden. K tomu případu se nedá dnes moc zjistit. Údajně měl být přepaden a zabit spiklenci v lese Chotíně za rybníkem. Pohřben byl v Kovářově. Důvodem mohly být náboženské neshody s poddanými,“ řekl Martin Černý k nejstarší známé vraždě v regionu.

O další vraždě se zmínil v Lašovicích. V noci z 10. na 11. listopadu 1877 tam kradli zloději u místního učitele brambory. Zasáhl ponocný Josef Synek. Ten nejenom vytruboval hodiny, ale také kontroloval celou obec, aby se v ní nikdo nepotuloval. Přitom přistihl zloděje. „Ti se mu pomstili tak, že mu vrazili hřeby do břicha a on byl ráno nalezen mrtvý. V matrice zemřelých se dá dohledat, o koho se jednalo. Byl to místní kostelník. Je tam uvedeno, jak dlouho byl ženatý. Velice zajímavé je, že ačkoliv došlo k loupeži z 10. na 11. listopadu, tak farář napsal, že mu udělil poslední pomazání ještě 10. listopadu. Občas se tyto chyby stávají, i když přesně nevíme, jak to dobylo. Nakonec byl případ i dále vyšetřován a vraha se podařilo zjistit,“ pokračoval Martin Černý.

Vrah ze Zahrádky

Martin Černý mluvil i o řediteli Milevského muzea Vladimíru Šindelářovi. Ten si mimochodem přednášku nenechal ujít a přijel na ni. Martin Černý připomněl, že jedna z přednášek Vladimíra Šindeláře se věnuje vraždám žen. V jedné ze svých knih píše o Janu Maškovi, který se narodil v roce 1883 v Zahrádce. Dělal čeledína statku v Červeném Dvoře u Chvalšin. „Tam zanechal dluh v hostinci a chtěl odejít. Člověk, který s ním pracoval, byl ponocný Bartoloměj Kudlata. Upozornil hostinského, že se čeledín chystá zmizet. Maška chytili a donutili ho zaplatit dluh ve výši třech tisíc zaplatit. Mašek pak pracoval na jiných místech, ale nikde se mu nepodařilo uchytit, tak se vrátil zpět na statek. Tam potkal ponocného, kterého vinil z toho, že musel zaplatit dluh. A ze msty ho nakonec 7. března 1908 zabil. Počkal si na něj v noci, kdy ponocný obcházel jednotlivá místa. Mrtvého chtěl zakopat do strouhy, kde tekla voda. Zjistil ale, že strouha je zasypaná kameny. Tak ho jen hodil do strouhy a předtím mrtvého okradl o pět zlatých,“ prozradil Martin Černý. Mašek byl dopaden a odsouzen k trestu smrti. Císaři zaslal prosbu o milost. Stihl ještě utéct z cely krajské věznice v Českých Budějovicích, což se dotklo cti sloužících četníků. Mašek byl dopaden v žitném poli. Nejprve absolvoval trest za útěk, poté byl přesunut do věznice v Plzni na Borech. Císař Maškovi nakonec milost udělil. Z trestu smrti se stal trest doživotního žaláře.

Martin Černý zmiňoval i další zajímavé případy z Kovářovska. Ty si určitě přijdou vyslechnout zase další návštěvníci jeho přednášky.