V Mirovicích jste začal trénovat o zimní přestávce v minulé sezoně, je to tak? Jak jste se k týmu dostal?

První myšlenka trénovat Mirovice vznikla v hospodě s kluky z týmu, když jsme slavili narození syna Edina našeho aktuálně zraněného kapitána Romana Peterky, kde byla většina týmu. Jedna strana byla pro a druhá proti. Náš asi v té době nejlepší hráč Michal Huleš byl hodně proti, naopak jsem cítil podporu od kluků, od kterých jsem to moc nečekal – Honzy Císaře, Romana Peterky nebo Kuby Vodňanského. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit. A tak výzva přišla a já se už v podzimní části minulé sezony připojil k týmu, a snažil jsem se v roli asistenta trenéra pomoct trenérovi Mikeškovi. Po skončení podzimní části jsme si sedli s panem Mikeškou, prezidentem klubu panem Olšbaurem a s dalšími členy vedení Mirovic a dohodli se, že bych v zimě začal jako hlavní trenér. Už příprava na jaro by byla celá v mé režii. Byl jsem za tuto šanci rád a těšil jsem se na to.

Jaké byly vaše předešlé trenérské zkušenosti?

Má předešlá trenérská zkušenost byla nulová. Jen si pamatuji, že když jsem byl ještě hráč, tak k nám přišli trénovat takoví trenéři jako Petr Janota a potom Jiří Ureš. Pan Janota byl vůbec první trenér v Mirovicích, co jsem zažil opravdového fakt trenéra. Byl jsem nadšený a rád na to vzpomínám. Další pak byl Jirka Ureš, který také dokázal hodně. V Mirovicích vyhrál s týmem v sezoně 2012/2013 B třídu a tým Mirovic postoupil do vysněné A třídy. V tu dobu jsem byl jako hráč po operaci předního křížového vazu v koleni a nemohl jsem u toho být. Ale také díky tomuto trenérovi jsem poznal hodně radostí a starostí kolem fotbalu a vždy mu budu za to vděčný.

Vy sám jste fotbal hrával?

Ano, hrál jsem vždy jen za Mirovice, asi jsem na víc neměl. Jsem ale rád, že celou svou hráčskou kariéru jsem prožil v Mirovicích a nyní tam můžu působit i jako trenér. Začal jsem hrát přibližně v deseti letech a moje hráčská kariéra trvala do sezony 2016/2017. Poslední sezony už ale nebyly růžové, trápila mě zranění, a když jsem v poslední mé sezoně 2016/2017 prošel dobře zimní přípravou a cítil jsem se fakt dobře, přišlo opět zranění a bylo načase skončit.

Jarní část loňské sezony se kvůli koronaviru nedohrála. Bylo to podle vás dobře?

Nevím, jestli to bylo dobře. Měli jsme kvalitní zimní přípravu a těšili jsme se na start jarní části, holt to dopadlo, jak to dopadlo. Teď už asi nemá cenu to pitvat.

Váš tým kromě jednoho vyhrál všechny zápasy a vede tabulku nejnižší krajské soutěže. Co tomu říkáte? Jste určitě spokojený…

Určitě spokojený jsem, i když ne všechny zápasy byly procházka růžovým sadem. Ale jsem rád, kde se nacházíme, a chtěl bych za to klukům a vůbec všem lidem kolem A týmu Mirovic poděkovat. Doufám, že opět na tuto práci navážeme a budeme v ní pokračovat.

Čekal jste před sezonou, že budete takhle suverénní?

Doufal jsem, že budeme hrát o přední příčky tabulky a že určitě budeme nepříjemným soupeřem.

Před sezonou jste posílili o tři hráče, kteří jsou ve vašem týmu hodně znát. Mám na mysli Matěje Štochla, Ondřeje Kocourka a Vlastimila Ševra. Kde se u vás v týmu vzali?

Určitě, kluci jsou znát a musím je pochválit za jejich přístup k tréninkům a zápasům, to, jak pracují je naprosto skvělé a skoro až profesionální, zbytek kluků by k nim měl vzhlížet a jít a pracovat cestou, jako jdou oni. Vzali se u nás díky Romanovi Peterkovi, který teď dělá pro mirovický fotbal fakt hodně a patří mu za to obrovský dík. Matěj a Ondra jsou zároveň i rodina Honzy Císaře. Takže i on má na tom svůj podíl, že kluci zakotvili v Mirovicích. Vlasta Ševr je kluk z Březnice. Když ještě v mých dorosteneckých letech byly zápasy Mirovice/Březnice, bylo to to nejlepší, co se na okrese hrálo. Vlasta chtěl ke konci své kariéry zjistit, jak to v Mirovicích dělají, že tam hrají tak skvělý fotbal, proto přišel do Mirovic, aby to na vlastní kůži poznal. Jako to kdysi poznával i Vlasty taťka, který za Mirovice válel. Jsem rád, že je v Mirovicích máme.

Je podle vás zrovna tato trojice pro tým a jeho výkony klíčová? Jsou to přeci jen nadstandardní hráči…

Určitě jsou to nadstandardní hráči, ale náš tým je složený z dvaceti čtyř hráčů a všichni jsou pro tým klíčoví. Jsme jeden tým a táhneme jeden za druhého.

Matěj Štochl zatím bezkonkurenčně kraluje střelcům. Co tomu říkáte?

Matěj do Mirovic s pověstí střelce šel, proto jsme si ho vybrali. Jsem ale rád, že naše góly nestojí jen na něm a že dokážou dávat branky i jiní naši hráči.

Jedinou prohru vám zatím připravil Sepekov. Co se v utkání nepovedlo?

V Sepekově se hraje těžko. Je tam malé hřiště a domácí fanoušci ženou Sepekov dopředu. Je to podobná kulisa, kterou zažíváme i při našich domácích zápasech v Mirovicích. Myslím, že to bylo remízové utkání. Náš neúspěch byl jen díky nízké koncentrovanosti ve dvou momentech zápasu, kdy nás Sepekov zaskočil a to rozhodlo, že bral tři body.

Jak vidíte nynější nucenou pauzu? Je podle vás na místě?

Asi si to situace vyžaduje, tak to musíme vydržet.

Jak se díváte na otázku případného postupu do A třídy? Máte o vyšší soutěž zájem?

K postupu do A třídy je ještě moc daleko. Ale samozřejmě nějaký cíl mít musíme, proto sporty děláme, že chceme něčeho dosáhnout. Určitě by bylo fajn A třídy zase někdy v Mirovicích dosáhnout.

Mirovice už A třídu hrály, ale moc dobře to nedopadlo…

Každá zkušenost je pro Mirovice dobrá.