Kolik vyplatil táborský úřad práce do této doby pětitisícových dávek?
Doposud jsme na Táborsku vyplatili celkem 1 585 humanitárních dávek ukrajinským občanům prchajícím před válkou. Více než polovinu těchto běženců tvoří děti. Z dospělých se asi v 80 procentech případů jedná o ženy.

Může se stát, že někdo přijde vícekrát?
Určitě se to stát nemůže, protože výplata těchto dávek probíhá přes aplikaci, která jakoukoliv duplicitu vylučuje. Ani ve stádiu pokusu jsme se s žádným takovým případem zneužití humanitární dávky nesetkali.

Kolik lidí se vaším prostřednictvím podařilo zaměstnat?
Naším prostřednictvím to dosud bylo celkem 368 běženců, nicméně díky legislativní změně, která umožňuje Ukrajincům volný vstup na trh práce, nejde veškeré jejich zaměstnávání přes úřad práce. Řada běženců si tedy sehnala práci sama nebo prostřednictvím svých příbuzných a známých, kteří u nás pracovali již před vypuknutím války na Ukrajině. Troufám si tedy tvrdit, že reálné číslo běženců, kteří již v regionu pracují, může být klidně dvojnásobné.

Který podnik či organizace je zaměstnávají v regionu nejvíce?
Ukrajinské občany zaměstnávají nejenom velké firmy, například Madeta, Brisk, Yanfeng či Kostelecké uzeniny, ale i celá řada středních i malých firem. Vůle Ukrajinců vydělat si na živobytí vlastním přičiněním je velmi vysoká a firmy tímto způsobem logicky řeší obsazování dlouhodobě volných pracovních míst, na která Češi jednoduše nastupovat nechtějí.

Patrně jde především o ženy. Přijímají kvůli jazykové bariéře i práci pod úrovní své kvalifikace?
Většina Ukrajinců nastupuje na méně kvalifikované posty, kterých je zároveň na zdejším trhu nejvíce. Tedy do výroby, ale i do služeb, například úklid, pomocné práce v kuchyni a podobně. Běžně na taková místa chodí i ukrajinské vysokoškolačky. S řadou z nich jsem se bavil a říkají, že není prostor k tomu, aby si vybíraly. Rychlým zapojením do pracovního procesu chtějí deklarovat, že nepřišly pobírat dávky, ale že se o sobě umějí a chtějí postarat, a svojí prací přispět k rozvoji regionu, který jim poskytl zázemí. Taková pokora je mi sympatická. Jazyková bariéra až takový problém není. Ukrajinština je slovanský jazyk a firmy navíc dávají ukrajinské pracovníky do skupin s Ukrajinci, kteří se již česky domluví, případě s Čechy, kteří se domluví ukrajinsky nebo rusky, což je většina generace 50+.

Problémem se ukazuje celorepublikově kapacita školek. Setkáváte se s tím, že by ukrajinské ženy měly zájem pracovat, ale nemají hlídání pro děti?
Ukrajinské ženy jsou v tomto velmi flexibilní a akční. Často se stává, že se vzájemně domluví, jedna hlídá děti dalších, a pak se zase vystřídají. Nejsou tedy zcela závislé na českých školkách.

Myslíte, že se o situaci uprchlíků informuje v médiích objektivně?
Fakt je, zejména internet a sociální sítě jsou plné různých mystifikací a polopravd, co se ukrajinských běženců týče. Z pohledu naší agendy ale nemohu říci špatné slovo. Jsou to lidé slušní a pracovití, jen mají tu smůlu, že je u nich doma válka. Minulý týden jsem si na chodbě našeho úřadu zbytky své ruštiny povídal s ukrajinským kloučkem. Vyprávěl mi se slzami v očích, jak s maminkou v nějakém sklepě zažili střelbu a utíkali kolem mrtvých těl. Zážitek, který zřejmě nikdy nevymaže z paměti. Ta zlá slova na sociálních sítích si kdokoliv, kdo něčím takovým prošel, opravdu nezaslouží.