Ukryl před branami Soběslavi svůj poklad žoldnéř, když táhl Evropou? - Jižní Čechy Teď!
26. 3. 2021 21:06

Ukryl před branami Soběslavi svůj poklad žoldnéř, když táhl Evropou?

SOBĚSLAV – V Blatském muzeu v Soběslavi se ve Smrčkově domě již delší dobu plánuje otevření nové expozice s názvem Soběslavský mincovní poklad. Stále trpělivě čeká na své obdivovatele. V loňském roce při říjnové muzejní noci měla být návštěvníkům slavnostně představena. Ovšem koronavirus udělal všem plánům čáru přes rozpočet.

 

„Nyní uvažujeme, že bychom výstavu mohli spolu s nějakou příjemnou doprovodnou akcí otevřít snad v květnu. Jenže situace se neustále mění, tak termín nakonec může být až někdy v srpnu. V expozici chceme prezentovat hromadný mincovní nález objevený v Soběslavi před téměř třinácti lety. Jedná se o víc než tisíc kusů stříbrných mincí různých hodnot z různých míst původu. Poklad byl uložený poblíž mlýna severně od tehdejšího města zřejmě roku 1620 v souvislosti s válečnými událostmi na počátku třicetileté války,“ přibližuje připravenou expozici vedoucí Blatského muzea Daniel Abazid.

Místo nálezu a záchranná akce

Když se před více než deseti lety budovala v Soběslavi nová silnice a křižovatka, upravoval se také tok Černovického potoka. V místech, kde Obchodní ulice křižovatkou přechází v Tyršovu ulici, tvořil Černovický potok původně pravý úhel a přiléhal k Wilsonově ulici. V tomto místě se také dříve nacházel mlýn Modlík. Vybudování nové silnice vyžadovalo přeložení toku Černovického potoka o několik metrů dál. Právě při zemních pracích na budování nového koryta, kdy se na potoku stavěl nový jez, se po několika staletích vynořil ze země poklad. Objevil ho při své procházce v červenci roku 2008 soběslavský obyvatel František Dedek. Našel hromádku spečených rezatých plíšků, které se podobaly starým mincím.
„Jako vzorný občan pan Dedek ihned oznámil nález pracovníkům táborského muzea. Ovšem když nálezce archeology zavedl na místo nálezu, zjistili, že mezitím byla odbagrována další značná část zeminy a odvezena na skládku mimo Soběslav. Okamžitou akcí se tehdy táborským archeologům podařilo zachránit asi polovinu mincí,“ popisuje Daniel Abazid. Zemina byla odvezena na skládku u Českých Budějovic. Archeologové Husitského muzea tam v terénu plném kopřiv a bodláků postupně pracně přehrabali zeminu o objemu asi čtyř plných nákladních aut. Bleskovou akcí se tehdy podařilo zachránit dalších asi 300 mincí.

Obnovená krása

Mince byly několik staletí uložené v zátopovém území původního koryta Černovického potoka. Podle toho také vypadaly, a proto musely být očištěné a ošetřené konzervací, kterou provedl archeolog Husitského muzea v Táboře František Janda. Již v létě roku 2014 si mohli zájemci v Rožmberském domě část mincovního pokladu prohlédnout. Jednalo se o součást výstavy nazvané Obnovená krása. „Pak se poklad přestěhoval do Tábora, kde byl vystavený rovněž v rámci výstavy Obnovená krása a také širší výstavy depotů, hromadných nálezů. Nyní mince odpočívají schované v sáčcích. Budou instalované těsně před výstavou,“ uvedl Daniel Abazid.
„Na rozdíl od táborského pokladu, který je v současnosti vystavený v Bechyňské bráně v Táboře, je soběslavský poklad velice různorodý. Táborský poklad obsahuje především pražské groše, oproti němu soběslavský se skládá z mincí z mnoha míst Evropy. V pokladu jsou mince například z Nizozemí, Švýcarska, Pobaltí, z řady tehdejších německých měst a území. Numismatickou analýzu zajímavého souboru prováděl Dalibor Zásměta z táborské pobočky České numismatické společnosti. Byl to docela oříšek. V souboru je třeba vzácná mince ze severní Itálie,“ popisuje Abazid.
Mince vzhledem k dlouhodobému uložení ve vlhkém prostředí byly ve velmi špatném stavu. „Na povrchu je pokrývala silná vrstva měděnky, byly spečené k sobě a zanesené hlínou. Poklad stříbrných mincí celkem váží téměř tři kilogramy. V nálezu se nevyskytovaly mince mladší než z roku 1620. Proto lze s nejvyšší pravděpodobností předpokládat, že se jedná o hotovost neboli žold příslušníka některé z tehdejších armád, které táhly Evropou na počátku třicetileté války. Nenašly se žádné zbytky po sáčku nebo nádobce. Společně nalezený soubor mincí dává tušit, že byly pro běžnou potřebu svého majitele uložené v samostatném sáčku. Hotovost byla ukryta v jamce v hloubce 30 centimetrů,“ zmínil Dalibor Zásměta.

Uschoval si mince voják?

Na základě své numismatické analýzy Dalibor Zásměta uvedl mimo jiné následující: „Depot obsahoval 95 různých mincí, při rozlišení země, panovníka, nominálu, mincovny, ale bez rozlišení roků ražby, což svědčí o dlouhé cestě majitele Evropou. Většina hromadných nálezů mincí v našem okrese obsahuje obvykle pražské groše různých panovníků. Popisovaný nález se této skutečnosti podstatně vymyká. Zahrnuje pestrou škálu nominálů, a to jak větších mincí, tak mince drobné. Pravděpodobné uložení depotu nedlouho po roce 1620 je možno určit podle nejmladších mincí, kterých je celkem sedm. Jsou to tři 24 krejcary Českých stavů z mincovny v Kutné Hoře, 24 krejcar Fridricha Falckého z téže mincovny a tři polské groše Zikmunda III. Všechny uvedené mince nesou dataci 1620 a jsou ve velmi dobrém stavu, čili dlouho neobíhaly, pokud vůbec.
Nejstarší nedatovanou ražbou je jediný pražský groš Václava IV., který panoval v letech 1378 až 1419. Nejstarší datovaná ražba nese letopočet 1519, ale v tomto případě se jedná o falzum. Druhou nejstarší mincí s datací je pražský groš Ferdinanda I. s letopočtem 1533 z Kutnohorské mincovny. Nejvíce pražských grošů, a to 85 kusů, představují ražby Vladislava II. Jagelonského.
V nálezu je také několik mincí, které nejsou úplně běžné. Jednou z nejzajímavějších a nejméně se vyskytujících mincí je italská ražba Milána v hodnotě denaro neboli 8 soldi. Mince nese nápisy Carolus V IMP. (Imperátor) a S. Ambrosius. Svatý Ambrož byl patronem Milána. Ražba není datována, nese titulaturu Karla V., který dobyl Milán 24. července 1526. Ražba tedy musela být provedena po tomto datu. Její určení bylo časově nejvíce náročné, protože ani aukční katalogy italských mincí ji neobsahovaly. Otřelost mince napovídá o jejím oběhu.“
A kdo mince kdysi do země uschoval? Jedna teze hovoří i o mlynáři tehdejšího mlýna. „Kdo si své jmění uložil do břehu potoka a už se pro ně nevrátil, se můžeme jen dohadovat. Ze skladby mincí je patrné, že se asi nejednalo o občana Soběslavi., ale s největší pravděpodobností o vojáka – žoldnéře ze západní Evropy. Poslední datace mincí je rok 1620. To je období počátku třicetileté války, kdy se přes Čechy přelévala jedna armáda za druhou. Možná, že to byl nizozemský žoldnéř, který si hotovost odložil, aby ho netížila, možná… ale to je právě krásné na tom tajemnu,“ doplnil Dalibor Zásměta svou verzi příběhu.

Na co se těšit?

„Na slavnostním otevření výstavy, až to epidemiologická situace dovolí, bychom rádi přivítali také nálezce pokladu pana Dedka. Expozice bude mít ve Smrčkově domě samostatný sál. Její součástí budou dvě figuríny tehdejších vojáků a repliky dobových zbraní. Návštěvníci si budou moci potěžkat mušketu nebo si vlastnoručně vyrazit minci na razícím zařízení. Do ruky dostanou dobové kladívko a získají minci s reliéfem. Součástí vernisáže bude možná i scéna ze třicetileté války a vojenské ležení,“ přibližuje plány Blatského muzea Daniel Abazid.

 

Eva Výborná
Eva Výborná
Eva Výborná
Eva Výborná

Diskuse k článku

Pro přidávání komentářů je nutné se přihlásit / registrovat.