Tentokrát se lidé sešli už v půl druhé odpoledne v zahradě u domu, v němž se lékařka Vlasta Kálalová – di Lottiová narodila a u něhož se také odehrála 8. května 1945 tragédie její rodiny. Dnes je zde knihovna městyse Bernartice, nacházejí se tu i dokumenty z historie obce. Po instalaci patnácti panelů výstavy o životě významné rodačky, kterou obci věnovalo Prácheňské muzeum, vznikne i muzejní expozice. Část panelů byla už ve čtvrtek instalována v zahradě a návštěvníci si je se zájmem prohlíželi. Dočítali se tak další detaily ze života lékařky, s nímž na vzpomínkové slavnosti seznámil Jiří Prášek.

Připomněl odvážnou ženu, která se ve dvacátých letech minulého století rozhodla odcestovat do Bagdádu, léčit tam a poznávat tropické nemoci. Za svůj život se naučila 16 cizích jazyků. Na její medicínský plán jí půjčil peníze prezident T. G. Masaryk. Vybudovala v Bagdádu nemocnici a po odjezdu jedné francouzské lékařky tam byla jedinou ženou této profese. Kromě Vlasty Kálalové působilo v Bagdádu 41 lékařů. Vlasta Kálalová zde poznala svého budoucího manžela, léčila jeho těžce nemocnou ženu a když ovdověl, za Itala Jiřího Silvia se provdala. Narodily se jim dvě děti – syn Radbor a dcera Drahuška. Onemocnění samotné lékařky pak přimělo celou rodinu k návratu do Prahy a když Prahu v roce 1939 obsadili Němci, přestěhovali se do bernartického rodného domu lékařky. Tady pak 8. května Němci vyvraždili celou rodinu Vlasty Kálalové – di Lottiové. Sama přežila jen díky tomu, že zraněná předstírala mrtvou. V Bernarticích pak lékařka dožila až do února 1971, kdy zemřela v písecké nemocnici ve věku 74 let.

Lékařka dožila téměř v zapomění

Historik Jiří Prášek vyprávěl její život ve zkratce, s manželkou však pořádají přednášky, kde se příběhu bernartické rodačky věnují do podrobna. Návštěvníci čtvrteční instalace sochy lékařky na zahradu jejího rodného domu se však dozvěděli, že ani pozdější život osamělé ženy nebyl příliš radostný. Snažila se svým jménem bojovat za mír ve světě a spravedlnost. Poslala proto také v padesátých letech dopis Klementu Gottwaldovi a snažila se zvrátit rozsudek nad Miladou Horákovou. Upadla tak v nelibost a zůstává otázkou, jak byla tehdy vnímána doma v Bernarticích. Jiří Prášek zmínil korespondenci spisovatelky Ilony Borské, která napsala životopisnou knihu o Vlastě Kálalové Doktorka z domu Trubačů. Podivila se, že měla na vydání knihy na 200 ohlasů ze všech možných koutů republiky, z Bernartic ale ani jeden. Státní vyznamenání pak lékařka dostala in memoriam až po roce 1989.

Malá žena velkého odhodlání

Po připomenutí příběhu lékařky došlo na odhalení sochy. Dřevosochař Jiří Nekola prozradil, že pracoval s fotografiemi, aby byla podoba co nejvěrnější. „Překvapilo mě, že to byla taková malá, drobná paní,“ řekl. Sochu odhalil společně s Jiřím Práškem za účasti senátora Marka Slabého, místostarosty městyse Miloslava Koláře, který zastupuje nemocného starostu Pavla Souhradu, zastupitelky a místní knihovnice Jaroslavy Sušerové, také bývalého náměstka hejtmana Pavla Hrocha z Místní akční skupiny Střední Povltaví a bernartického zastupitele Zdeňka Čeňka. Zhotovení sochy významné rodačky byla právě jeho myšlenka.

Zasaďme se, ať mír trvá, vyzval senátor Slabý

Ve tři odpoledne se pak představitelé obce, hosté, členové hasičských sborů i mysliveckého spolku a také občané vydali průvodem uctít památku obětí druhé světové války v obci. V Bernarticích zahynulo během heydrichiády a při tragických událostech na konci války celkem 80 občanů. Vzpomínkový den končil u památníku na vrchu Posvátný, kde pietní akt uvedla citátem Karla Čapka Milada Jiroušková. Místostarosta Miloslav Kolář připomněl události 8. května 1945, kdy se celý svět radoval z konce války a v Bernarticích došlo po střetu prchajících Němců s místními obyvateli ke krvavému masakru s 31 mrtvými. Senátor Marek Slabý připomněl, že neslavíme jen 80 let od konce druhé světové války, ale i 80 let života bez války u nás. „Zasaďme se, ať to tak trvá,“ zdůraznil. Kytici k památníku položili také zástupci České obce legionářské z Písku. Pietnímu aktu na vrchu Posvátný přihlíželo na dvě stě lidí.

Pro všechny pak bylo dole pod návrším připraven stánek s občerstvením, posezení s muzikou a pro děti ukázky historické vojenské techniky.