Na úvod Adriana Mládková s Olgou Kolískovou zazpívaly. Vystoupil také pěvecký sbor z Písku Fluidum pod vedením Dariny Havlínové. Poté už pod přístřeškem křenovické hospody U Hořejších mohli lidé vzpomínat nad starými fotografiemi. Bylo jich téměř 800. „Zdrojů fotografií bylo několik. Byl mezi nimi můj archiv, protože jsem vedla kroniku obce a také archiv řádově 30 rodin z Křenovic. Fotky mi půjčili, já jsem je naskenovala a s jejich souhlasem jsem je zde vystavila. Musím říct, že všechny rodiny, které jsem oslovila, byly ochotné mi své fotografie poskytnout. Některé rodiny už mezi námi nejsou. Buď jejich členové už zemřeli anebo se odstěhovali. Chtěla jsem připomenout dětství dnešních padesátníků až osmdesátníků,“ popsala Olga Kolísková.

„Impulsem pro tuto výstavu bylo to, že jsem objevila diapozitivy od mé sestry Milady, která v roce 1970 nafotila tehdejší domy. Já jsem ty diapozitivy nechala zdigitalizovat a ty digitální fotky jsem vytiskla. K tomu jsem dodala všechny fotky, které jsem získala z dalších zdrojů,“ dodala.

Pod pergolou křenovické hospody bylo plno. „Samotnou mě to překvapilo. Bála jsem se, že přijde málo lidí. Nikomu jsem nevolala. Pouze jsem to dala do novin a na obecní skupinu. Mám radost. Některé z vystavených fotek už řada lidí nezná nebo je má ve velmi malé velikosti. My jsme z toho dokázaly udělat velké fotografie. Pro lidi tak tato výstava určitě mohla být zajímavá,“ nastínila Olga Kolísková. A jaké stavení ze vsi se nejvíce vybavuje jí osobně? „Milovala jsem naši chalupu, tedy chalupu u Bendů. Také si vzpomínám na tehdejší hospodu U Tlapů. Tam mě vodila má babička, protože hostinská Anna byla její švagrová. Já jsem tam vždy přišla a dostala jsem zadarmo nanuka. Tenkrát to byla velmi významná hospoda,“ pokračovala Olga Kolísková.

„Teď jsme se zaměřily na 50. a 60. léta. Je tu krásná ukázka toho, jak ty domy vypadaly dříve. K tomu je vidět, jak domy vypadají dnes a samozřejmě i to, jak jsme tehdy vypadali my, Křenovičtí,“ zmínila Milada Jiroušková.

„Zajímavé jsou tu hospody. Dříve tu bývala hospoda pana Bartůňka. Ten ji dal postavit ve 30. letech. V 60. letech jsme tam měli perfektně vybavenou sokolovnu. Vedle byla taková malá místnost, kde cvičili kluci, kteří měli svou vlastní kapelu. Ten objekt je při odbočce na Veselíčko. Nemilovaly jsme jako děti objekt zdejšího dentisty Hanzlíka. Tam jsme jako děti opravdu nerady chodily,“ prozradila s úsměvem Milada Jiroušková.

Víc už přinesou Milevské noviny.