Za páteční poutavý program vděčili Luďku Zykovi ze zdejšího kina, který se místní historií zabývá už léta. Ten podotkl, že v roli spolumoderátora s ředitelkou Spektra Zuzanou Bláhovou je nesvůj. „Jsem zvyklý sedět v „poslední řadě“, v promítací kabině,“ zmínil. Bylo ale jasné, že těžko by někdo jiný mohl fotografie a dokumentární filmy o Sezimově Ústí okomentovat. Kolegové proto připravili pro Luďka Zyku i překvapení. Na vernisáži zpívala Pavla Ambrožová za doprovodu Josefa Čechtického. A jednu písničku věnovala právě Luďku Zykovi. Byla ve francouzštině od jeho oblíbené Edith Piaf.

V 17 hodin se na čelní stěně foyer otevřela výstava srovnávacích fotografií z různých míst ve městě. Dominovala fotografie ze slavnostního otevření Spektra 29. května 1989. U toho byl tehdejší předseda městského národního výboru a i současný zastupitel Josef Králík. Spektrum se stavělo jako kino a už deset dní před slavnostním zahájením se tu promítalo představení pro stavbaře, kteří budovu postavili.

Luděk Zyka pak zavzpomínal, že původní sezimovoústecké kino Svět se nacházelo v hotelu, v prostoru dnešního bazénu. Odtud přešli do nového Spektra s Luďkem Zykou také Miroslav Žďárský, jeho syn Mirek, Karel Smrčka a Petr Bušil, který se stal na dlouhá léta vedoucím nového kina po Kamilu Štibrányim. Městské středisko kultury a sportu vzniklo až v roce 2004. Jak Luděk Zyka poznamenal, do té doby financovala veškerou kulturu ve městě společnost Kovosvit a město hradilo jen provoz kina.

Kulturní dům Spektrum vyrostl na místě Velkého dvora, hospodářské usedlosti, kterou tehdejší majitel Kovosvitu – Moravské strojírny, koupil od města Tábora. Budova Centra odborné přípravy v sousedství už stála, původně v ní byla základní škola.

Luděk Zyka také zmínil, že výstavba celého Baťova se plánovala a rýsovala v pozdější budově skauta u Kozského potoka. „Tam za první republiky sídlila polovojenská organizace Stráž svobody, právě tam měli Baťovci své první sídlo při plánování výstavby továrny a nového města. Dokonce jsem se od jednoho z pamětníků dozvěděl, že Miroslav Březík se v té budově narodil,“ přidal historku Zyka.

Dech bralo hlavně tempo výstavby, stavět se začalo 6. června 1939 a Silvestra roku 1939 už Baťovci slavili v prvním patře novostavby hotelu. Výrobu rozjeli v listopadu 1939 v halách, které ještě někde neměly ani obvodové zdi a byly jen zaplachtované. Za 63 dní postavili také prvních 63 bytů. Práce řídil ředitel Bohumil Ševčík.

Dokumenty existují díky amatérským filmařům

V 18 hodin pak v kinosále začala přehlídka filmových dokumentů a právě jeden z nich graficky znázorňoval tempo výstavby – dvě dvouhalové výrobní budovy se postavily každá za sedm týdnů, štěrkoviště se vybudovalo za čtyři týdny, betonárna za šest týdnů, lom se zprovoznil za čtyři týdny. Slévárna vyrostla za 16 týdnů, kotelna za deset a pětietážová budova, která původně byla pletárnou a později sloužila pro techniky a úředníky, za 18 týdnů. Jeden z dokumentů popisoval i filozofii, se kterou budovatelé ze Zlína vytipovali prostory v sousedství původního Sezimova Ústí. Blízko byl kámen a dal se tu otevřít lom v místě, kde dnes stojí letní kino. Písek se těžil z řeky Lužnice na Soukeníku. Šest stovek lidí postavilo nové město.
V Týdeníku Táborsko zavzpomíná na své dětství v Baťově Anna Vlčková. Její rodiče se přistěhovali z Tučap v roce 1942 do domků pro čtyři rodiny v dnešní Sokolovské ulici. Čtvrť baťovských domků se stavěla až poté pro velkou skupinu obyvatel, která přišla ze Zlína. „Byli to zahrádkáři. Pořád něco pěstovali. To tady zvykem nebylo. Takže brzy po jejich nastěhování vznikla i kolonie 55 zahrádkářských parcel směrem k Plané nad Lužnicí,“ zmínila Anna Vlčková. Vyprávěla nejen o začátcích Sezimova Ústí, ale i o velkém smutku z konce Kovosvitu, kde se sama vyučila. „Pracovaly tam celé rodiny, taky až 3500 lidí,“ poznamenala.

V kině lidé se zájmem sledovali krátké filmy, které z větší části s nadšením natočili filmaři z kroužku při klubu pracujících Kovosvitu, ale například film Červené tulipány byl z profesionální produkce. Černobílý příběh o tom, jak sezimácké děti květinami zkrášlily šeď továrny, komentoval Karel Höger. K vidění bylo nejen Zrození města, ale i dokument ze Sportovních her mládeže v roce 1950, také nácvik na první spartakiádu na Strahově v roce 1955, dokumenty připomněly zdejší motokrosové nebo silniční závody, které se zde kdysi jezdily, také masopust z roku 1962, letecké modeláře nebo první Vánoce ve „žluté školce,“ která se otevírala v roce 1953. Lidé skutečně některé aktéry z filmů poznávali. „Všechny filmy vznikly dřív, než jsem se narodil,“ podotkl Luděk Zyka. Jemu patřil velký potlesk na závěr. 

Dnes otevře dveře kulturní dům Spektrum dveře do zákulisních prostor. Prohlídky nabízí od 10 a od 11 hodin. A protože kulturní dům vznikl původně jako kino, je oslava Spektra zaměřena hlavně na filmy. Za symbolických 35 korun vstupného tu promítnou dnes v 15 hodin film S čerty nejsou žerty, v 17.30 Samotáře, ve 20 hodin Ženy v běhu. Přehlídka oblíbených filmů pak pokračuje i v sobotu, v 10 hodin pro děti filmem Pat a Mat: Kutilské trampoty, v 15 hodin Diskopříběhem, v půl šesté večer komedií Pražákům, těm je hej a ve 20 hodin program zakončí snímek Kouř.