Uvnitř stanu, vlastně malého hangáru, právě teď není po hasičích ani stopa. Věšáky na oblečení zejí prázdnotou, většinu prostoru zaujímají dvě naleštěné tatrovky, velitelský vůz i drobnější technika. „Lidé, kteří v této chvíli slouží, jsou připraveni o sto metrů dál. Dostali jsme k dispozici služební byt ve vlastnictví města, který je nedaleko stanu. Tady se především staráme o techniku,“ říká Ondřej Vajo. S jednotkou Hasičů města Suchdol nad Lužnicí má co do činění od šesti let a místní veřejností je považován za duši a srdce týmu.

„Výběrové řízení na novou základnu se bohužel zdrželo o tři měsíce, takže do stanu jsme se stěhovali až uprostřed podzimu. Je to tvrdá, ale užitečná zkušenost. Kromě stanu tady máme už jen buňku s naftovým topením, kde je možné se také trochu očistit a ohřát,“ ukazuje velitel.

Výjezd do pěti minut? Většinou rychleji

Dobrovolní suchdolští hasiči jsou jednotkou kategorie JPO II / 1 s předurčeností k zásahům u dopravních nehod. Jsou zařazení do systému First Responder a pohotovost drží 24 hodin denně. U vážných havárií, například na neblaze proslulé silnici I/24 směrem na Třeboň, využívají i své zkušenosti s resuscitací těžce zraněných, v letním období přibývá výjezdů k událostem spojeným s intenzivním cestovním ruchem v regionu.

Celkem absolvují 150 až 200 výjezdů ročně. „Vyjíždět máme do pěti minut, tomu jsme přizpůsobovali i výběr a řád provizorního působiště,“ říká Ondřej Vajo. „Na staré základně jsme se dostali na tři minuty třicet. A teď, při výjezdech ze stanu, jsme na čtyřech dvaceti.“

Mráz útočí na přístroje

Zimní útočiště vyrostlo na sídlišti v blízkosti samoobsluhy, fotbalového hřiště a jen pár metrů od panelových domů. „Upozorňujeme obyvatele sídliště 17.listopadu na zvýšený provoz hasičské techniky v denních i nočních hodinách. Děkujeme za pochopení a toleranci,“ ohlásili v říjnu hasiči.

Jen výjimečně však obyvatelé sídliště poukazují na nepohodlí, přestože se jim zprvu jevil jako záhadný neobvyklý hukot. Elektrické topení a teplomety musí být ale uvnitř stanu v trvalém provozu, neboť péčí o zázemí pro lidskou osádku starost teprve začíná. Zimní odchov představuje kritickou zkoušku také – a možná zejména – pro techniku.

„Na autech se chlad nepříjemně podepisuje. Pětistupňovou teplotu musíme udržovat, abychom zabránili například poškození čerpadel. Hluk související s vytápěním však nenarušuje povolenou hladinu,“ vysvětluje Vajo.

Náhodní kolemjdoucí mohou zahlédnout v okolí stanu „podezřelý“ ruch také za hluboké noci. „Musíme kontrolovat, jestli zařízení fungují. Jinak zamrzají zámky, sráží se voda… Problémem bývá i přerušení dodávky elektřiny, to vše je třeba sledovat.“

Mráz podle velitele nesvědčí ani dýchacím přístrojům a nejvíc trpí žebřík. Je třeba s ním obden cvičit, udržet ho v provozu, jak podotýká Ondřej Vajo. I kdyby měl sloužit „jen“ při pomoci s opravou hodin na věži kostela svatého Mikuláše, instalaci telekomunikačních prostředků na novou výjezdovou základnu záchranné služby, výcviku nováčků nebo pro pořízení fotografie neobvyklého úkazu na sídlišti, která se, jak všichni doufají, brzy stane historickou.

Konec éry vlastních křesel

Ondřej Vajo se zasloužil, že zimní dobrodružství suchdolských hasičů může veřejnost sledovat takřka v přímém přenosu. Pravidelné a hojné zpravodajství na sociální síti zachycuje také průběh výstavby dlouho vyhlíženého moderního zázemí.

„Do nové základny investujeme celkem 18 milionů korun, pro Suchdol nad Lužnicí je to významná akce,“ potvrzuje starosta Ladislav Kotrba (Společně – SNK Suchdolsko). Z veřejné soutěže vzešel zhotovitel ZVŠ Stavitelství Třeboň, který v rámci smlouvy zajistil i stan a přípojky k němu.

Na základně, jež se za detailní pozornosti budoucích uživatelů proměňuje před očima, zanechala stopy tři desetiletí služby. „Chyběly už sprchy, zhroutila se kanalizace, vypadávala elektřina,“ vypočítává Ondřej Vajo. Vzpomíná, jak si členové jednotky základnu často sami vybavovali, nosili si i křesla a další inventář.

Nové sídlo na úrovni

Budované útočiště má dosáhnout vysoké laťky pro kvalifikovanou službu, ale i z hlediska komfortu. „Zahrnuje odsávání výfukových plynů, omyvatelné povrchy, nové zázemí umožní chodit do garáží vnitřkem budovy, místo abychom běhali kolem objektu, a podobně,“ popisuje velitel.

Díky soustavnému zpravodajství se mohou lidé na sociální síti dozvědět i řadu detailů, které přibližují všední život a starosti hasičů. „Co budete mít v garáži na podlaze?“ táže se čtenář, evidentně kolega z branže. „Po zkušenostech vřele nedoporučuju nátěr nebo jakýkoli litý povrch, zdaleka nejlepší je leštěný beton. Nepoškodí se ani když ti na to něco spadne, štěrkem v kolech, chemikáliemi a skvěle se udržuje.“ Zájem i dobrá rada jsou příjemné, zvlášť pokud může Ondřej Vajo odpovědět lakonicky: „Měl by být leštěný beton.“

Sám sobě hasičem

Velitel suchdolských hasičů je městským zastupitelem (Za aktivní Suchdolsko), v současné době opozičním. Politické šarvátky však operaci neprovázejí, hasiči nejsou téma, které by rozdělovalo rivaly. Mohl tedy s klidným svědomím veřejně prohlásit: „Rád bych poděkoval městu v čele s panem starostou za rychlé a věcné řešení problémů, které nás v této neznámé situaci potkávají. Dále i zastupitelům, kteří jednohlasně celou tuto věc podpořili.“

Ačkoli zima je oproti létu obdobím řidších výjezdů, práce si hasiče najde neomylně. Nedávno zasahovali paradoxně přímo na vlastním. „Dnes provádíme odstranění hnilobou poškozeného stromu,“ ohlásil velitel. Zlámané větve pod těžkým sněhem zdevastovaly plot právě na nové základně. A zima ještě bude dlouhá.