Vernisáž zahájil malíř Teodor Buzu: „Milan Pokorný je pokorný umělec. Teď žije na vesnici, kde je více nohama na zemi a hlavou v oblacích. Milan zachovává nejdůležitější věc v umění, a to jsou emoce. Emocionální hodnota, to je to hlavní, co v nás ještě zůstalo. Milana zajímá surová krása. Je krása, která je vidět a krása, která vidět není. Ta je důležitější. Je schovaná a je jen pro ty, kteří chtějí vidět a, hlavně, procítit. Pohled na obrazy Milana Pokorného vybízí k zastavení, mlčenlivému přemýšlení. A z toho se vynořují naše sny. Obrazy Milana Pokorného nabízejí vzácnou věc, kosmickou dimenzi. S takovým nadhledem uvidíme, že život je krásný.“

Malíř, poslanec parlamentu a současně náměstek hejtmana Jihočeského kraje Pavel Klíma ocenil, jaké zajímavé akce se Univerzitě daří pořádat. Pak už nastal čas na přípitek k zahájení výstavy, ke kterému návštěvníky za Univerzitu pozval Pavel Filip.

Milan Pokorný pochází z Krkonoš. Žil v Praze. Před rokem 1989 docela cestoval. Vydal se totiž po osmi semestrech studia na Ústavu výtvarné tvorby Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze na životní putování za uměním. Zprvu do Divadla na Vinohradech a poté k Československým cirkusům a varieté. „Dělal jsem tam všechno možné, vždy jsem začínal od píky. Také jsem tehdy hodně fotil i jako součást propagace cirkusů. Za reálného socialismu jsem se s nimi dostal za hranice. Napřed do východního Německa s výjezdem do západního Německa, a pak také do Řecka,“ uvedl Milan Pokorný.

Jeho obrazy jsou zastoupené převážně v soukromých sbírkách v Čechách, Anglii, Francii, Austrálii, Řecku a v Německu. A jak se dostaly až k protinožcům? „To se stalo přes syna, kterého jsem vyženil. Žije v Austrálii a obraz ode mne se u něj někomu z jeho přátel líbil,“ prozradil malíř.

Příjemný podvečer podmalovala svým zpěvem s kytarou Kateřina Syrná. Zajímavá výstava v Univerzitě je prodejní. Každý obraz má své jméno, podněcuje fantazii.