Do stanice až po práci

I po založení stanice stanice se Libor Šejna nadále věnoval zaměstnání hajného. A je hajným dodnes. Pracovat pouze pro záchrannou stanici není a nikdy nebylo finančně možné. „Já dělám hajného, manželka učí ve škole a dcery nám s tím pomáhají. V záchranné stanici je posledních patnáct let jedna zaměstnankyně na plný úvazek. My všichni ostatní se stanici věnujeme po práci. Nejen moje rodina, ale i pár kamarádů. Takhle jsme to měli už od začátku,“ nastiňuje Libor Šejna a pokračuje: „Je to samozřejmě hodně náročné. Na stanici se pracuje prakticky každý den v týdnu a k dispozici je třeba být 24 hodin. Teď navíc přichází ta nejzáživnější doba. Od jara do podzimu je největší nápor, protože se rodí spousty mláďat a lidé je buď dobře nebo špatně sbírají a dodávají je do naší stanice. Ročně přijmeme kolem 600 zvířat a na návštěvu k nám chodí ročně zhruba deset tisíc dětí.“

Vedle těchto dětských skupin sem přicházejí zejména během jarního a letního období také skupinky seniorů, pro které tu mají speciální program. Záchranná stanice Makov se nachází tak trochu na samotě u lesa. Zájem o ni je obrovský, a to jak od lidí, kteří chtějí pomoci zvířatům, tak od návštěvníků, kteří se přijdou na zvířata podívat.

Hlavním cílem Libora Šejny a všech jeho spolupracovníků je záchrana volně žijících zvířat, která se ocitnou v nouzi. A do nouze se převážně dostávají právě kvůli člověku. Velice často se zvířata poraní o překážky, které vybudovali lidé. Úrazy způsobují i auta nebo dráty elektrického vedení. „Zrovna krátce před vaším příjezdem jsme přijímali poštolku, popálenou od elektriky. Také se nám tu hodně objevují střety s auty nebo nárazy ptáků do různých skleněných ploch jako jsou například prosklené zastávky. K tomu bohužel dochází velice často. Hlavním smyslem naší záchranné stanice je pomoci zvířatům v nouzi a druhým smyslem naší práce je ekologická výchova. To, že zachráníme 600 zvířat ročně, je skvělé, ale pokud sem navíc přijde za rok deset tisíc dětí a my jim něco málo vysvětlíme – co mají zachraňovat, co nemají zachraňovat a jak se mají k těm zvířatům chovat, to má stejný nebo ještě vyšší význam, než samotná záchrana zvířat. V tom vidíme velký smysl záchranných stanic. Dneska děti znají slona nebo tygra, ale už málokdo zná bažanta, straku, sojku nebo vránu. Tady se mohou na konkrétních případech podívat, jak se dané zranění zvířeti stalo a jak by se tomu dalo předejít,“ vysvětluje Libor Šejna.

Záchranná stanice v Makově spravuje území okresů Písek a Strakonice. Ve stanici se pracuje nepřetržitě na příjmu zvířat, jejich dovozu, léčení a následném vypouštění zpět do přírody.

Vlastní dovoz zvířete stanici pomůže

Z velké části zvířata do stanice přivážejí i samotní lidé. „Je dobré, aby se lidé podívali, kam zraněné zvíře vlastně jde. Pak k tomu mají i jiný vztah. Třeba žijí někde na sídlišti a pak se kvůli zvířatům, kterým chtějí pomoci, dostanou k nám a uvidí to z trochu jiné perspektivy. Máme také velice dobrou spolupráci s Městskou policií ve Strakonicích a v Písku. Je domluveno, že pokud někdo na území těchto měst nějaké zraněné zvíře najde, strážníci nám ho přivezou. To je pro nás skvělá časová pomoc. Může se stát, že naše jediná zaměstnankyně má jet v jeden moment někam za Chyšky a vtom jí volají, že u Čkyně našli mláďata. To se nedá obsáhnout,“ přiznává Libor Šejna. Každý dovoz zvířete stanici opravdu pomůže a usnadní práci.

Po dovozu dochází k roztřídění zvířat podle druhu zranění. S tím pomáhá veterinářka z Písku Kateřina Skalová. „Musím jí poděkovat. Často sem dojíždí a je skvělá a obětavá. S ní pak téměř všechny případy zranění řešíme. Teď tu třeba máme labuť se zlomeným křídlem. To se musí zregenerovat a následně se do křídla dávají takové drátěné hřeby. Když to všechno jde dobře, dochází pak také k rozhýbávání těch křídel. Taková rehabilitace. Podobně jako u člověka,“ vypráví dál vedoucí stanice.

Záchranná stanice v Makově se skládá ze dvou částí. První z nich je expoziční část. Do ní mají přístup návštěvníci. Ti se v této části mohou podívat na zvířata, která se nemohou vrátit do volné přírody, protože mají nějaký trvalý handicap. „Většinou se jedná o ptáky s poraněnými křídly. Může však jít i o vydru, jež byla odebrána z přírody. Taková zvířata už se nedají vypustit,“ říká Libor Šejna. Druhou a větší částí je léčebna a rehabilitace. Tam už lidé přístup nemají. V této části jsou zvířata, u kterých je velká šance návratu do přírody a je důležité, aby se v době léčení nedostávala do kontaktu s lidmi. Jediný přístup k nim mají tedy ošetřovatelé.

Udržovat stanici je finančně náročné

Záchranná stanice je pro přírodu důležitá. Jednoduché ale není sehnat peníze pro její fungování. V Makově obesílají každoročně obecní úřady ve své správní oblasti se žádostí o příspěvek. Zhruba polovina, tedy sto obcí, nakonec příspěvek Makovu opravdu poskytne. Největším dárcem však zůstává pro záchrannou stanici Jihočeský kraj. Dalšími významnými podporovateli jsou ministerstvo životního prostředí a města Písek a Strakonice. Makovu přispívají i drobní dárci. „Někteří nám přispívají finančně, někteří i jinými způsoby. Nyní jsme dali na facebook příspěvek, že nám schází vlašské ořechy a během dvou dnů nám jich lidé přivezli už asi metrák,“ těší Libora Šejnu.

V Makově věří, že i v koronavirové krizi na záchrannou stanici obce nezanevřou a dál ji budou podporovat. „Máme různé signály, že ekonomika jde do háje a obce i kraje budou mít méně peněz, takže by nám mohly dát méně nebo dokonce nic. To by bylo pro nás kritické. Co se bude doopravdy dít, to se ukáže za pár měsíců,“ přemýšlí šéf stanice.

Koronavirus dění na stanici nijak zásadně neovlivňuje. Zvířata jsou přijímána neustále. Raněná zvířata nepočkají a tak se jim zde bez ohledu na současnou situaci snaží pomoci. Momentálně se v Záchranné stanici v Makově nachází trvale kolem sedmdesáti zvířat. Byly však zrušeny návštěvy škol a to je problém. „Je to pro děti škoda, že se sem nemohly podívat. Pro nás to je navíc určitá ztráta z výběru vstupného. Od dubna do června sem obvykle přijede padesát škol, což vůbec není málo. Některé výlety se snažíme posunout na podzim, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne,“ říká Libor Šejna.

Rekorní návštěvnost webu

Webové stránky Záchranné stanice v Makově trhají rekordy. Nedávno na něm přivítali devítimiliontou návštěvu. Na stránky se dívají lidé z celého světa. Od států po Evropě až po Asii. Velkou atraktivitou jsou webkamery. Ty obzvláště v době koronaviru pomáhají starším lidem z celého světa zaplnit jejich čas, kdy nemohou vycházet. Denně pozorování zvířat webkamerou využívají čtyři tisíce lidí. Jedna z kamer směřovala na krmítko, v posledních dnech byla přesměrována na hnízdění čápů. Takový počet zhlédnutí mnohdy nemají ani v zologické zahradě v Praze. Co se týče plánů do budoucna, tak má Libor Šejna jediný cíl – aby stanice přežila.