Mnozí návštěvníci se rádi nejen při této příležitosti, ale i v dalších adventních dnech zastavují právě v Galerii u Schelů, kde se vánoční kolekce vždy skládá hlavně z umění od jihočeských výtvarníků. V útulném prostředí historického domu z 16. století, v jehož přízemí bývaly dílny koželuhů a hrnčířů, lidé nacházejí pohodu a také inspiraci. Od roku 2003 slouží přízemí domu i dvorek výstavám, jichž se tam konalo už 150 – převážně obrazů, grafik a soch.

„Vánoční výstava byla tehdy naší první akcí a od té doby je to tradice. Lidé se k nám vracejí: chtějí si popovídat ve známém prostředí, které není příliš nastrojené a cítí se v něm dobře. Někteří přijdou a šeptají, aby nerušili, ale většina se dá do hovoru a ptá se, zda u nás může chvíli posedět a schovat se před shonem. Stálí hosté jsou zvědaví na to, co nového naši autoři udělali,“ vzpomíná galeristka Alena Schelová. Také ona je malířkou a v galerii nyní měla a má několik svých obrazů. Některé z nich zaujaly natolik, že zamíří jako vánoční dárky do Ženevy či do Kyjeva. Malebný dvorek galerie zdobí sochy, které vytvořil syn galeristiky Petr Schel.

Návštěva této galerie je mimořádná rovněž tím, že se zde hosté mohou často setkat s autory vystavených děl. Například s výtvarnicí Renatou Štolbovou, která má ateliér v Holubově na Českokrumlovsku. U Schelů vystavuje pravidelně a její obrazy jsou pro vánoční období charakteristické. Stejně tak dřevěné figurky a betlémy jejího bývalého manžela, řezbáře Tomáše Štolby. Letos přivezla ještě madony od lidového řezbáře z Frýdku-Místku, které od něj poté, co s tímto řemeslem skončil, odkoupila a zrestaurovala. „Měla jsem jeho madonky dlouho doma v krabici. Moc se mi líbí a bylo mi líto, že nemohou zářit u někoho doma, proto jsem je nyní přidala ke svým obrazům. Část z nich jsem vzala do Zlína, kde mám aktuálně výstavu v Galerii pod radnicí, a část jsem přivezla sem,“ vysvětlila malířka Štolbová.

U Schelů představuje svá nejnovější díla, přičemž některá z nich naznačují změnu stylu: barevnosti, zjednodušení formy i nový výběr rámů. Příkladem je třeba obraz Modrý dům, který namalovala nedávno. „Mám chuť víc dělat taky koláže a asambláže, protože mě inspirují staré relikviáře – už mám nový ateliér zaměřený i na tuhle práci. Nasbírala jsem spoustu krajek, brokátů a šperků, líbí se mi zakomponovat další prvky, například kosti,“ naznačuje svůj nový směr.

Vánočním námětům ovšem zůstává věrná, především betlémy jí prý nikdy neomrzí. „Líbí se mi tento příběh, jeho atmosféra a postavy – pastýři, oslík, volek, ovečky a ostatní zvířata, samozřejmě Svatá Rodina a Tři králové. Betlémy maluju moc ráda, klidně i v létě či během roku. Nabízejí spoustu variant, které vyplývají ze vztahů a situací. Někdy bývají Tři králové zahaleni do kožešin a brokátů, jindy jsou prostincí jako děti, které chodí na koledu,“ říká malířka, která před lety tento motiv úspěšně ztvárnila i jako papírovou vystřihovánku. Klasické téma nejradši zasazuje do krajiny jako tichou a intimní scénu odehrávající se v chudém a skromném prostředí. Velkolepost a nadčasovost betlémského příběhu tím vynikne nejlépe.