Původně se turnaj ve stolním hokeji v Branicích konal v prosinci. Kvůli covidovým opatřením také jednou v květnu, ale jako ideální měsíc se nakonec jeví leden.

„V prosinci se konala řada dalších akcí. Bylo docela těžké najít vhodný termín. Nakonec jsme událost přemístili na leden. To se zdálo jako ideální termín. V roce 2015 tu bylo asi 22 účastníků. To bylo opravdu hodně. Měli jsme ovšem k dispozici čtyři stolní hokeje, takže to hezky odsýpalo,“ řekl Pavel Zeman z pořádajícího Vejrovského Zemanství.
Teď se branický turnaj ve stolním hokeji hraje už pouze na dva stoly.

„Nás to vždy bavilo. Měli jsme takový malý stolní hokej doma. Když jsme tu jednou v prosinci pořádali turnaj, tak byla nějaká kalamita. Pán, který měl přivézt stolní hokej, mi volal, že se sem kvůli kalamitě nedostane, že to mám zrušit. Jenže já nic rušit nikdy nechci. Doma jsem tedy našel starý zrezlý kovový stolní hokej, kde jsou hráči ještě tři na tři. Celé odpoledne jsem ho dával dohromady. S tím jsem sem pak přišel. Všichni z toho měli strašnou srandu a nakonec na něj vzpomínáme všichni nejvíc. Pěkně jsme se vyblbli a myslím, že se jednalo o nejlepší večer,“ pokračoval Pavel Zeman. Ten se s prvním stolním hokejem setkal, když byl ještě malý a dostal ho pod stromeček.

„Bydlím v Mirovicích. Dostal jsem se sem přes kamaráda Honzu Kloboučníka, se kterým jsem deset let dělal v čimelickém Siku. Jezdím sem už šest let. Jednou jsem byl třetí a jednou druhý. Cíl mám jasný, chci se umístit co nejlépe. Já jsem doma začínal taky na starém stolním hokeji. Byli tam žlutí a červení panáčci. Ve škole to tehdy hrozně jelo. Žádnou přestávku jsme nebyli venku, ale hráli jsme uvnitř stolní hokej. Učitelé to tolerovali a dokonce i hráli. Uskutečňovaly se i turnaje čtyřikrát do roka. Absolutním vrcholem pak bylo Nagano, kdy si každý rozlosoval svůj reprezentační tým a za něj jsme hráli. Já si vytáhl Finsko. Sice to nebylo Česko, ale byl jsem rád, protože mým velkým oblíbencem byl v hokeji tenkrát Teemu Selänne, který hrál za můj oblíbený Anaheim v NHL,“ prozradil během klání Josef Kálal. Ten si doma svůj stolní hokej neustále upravoval a doplňoval různými vychytávkami. Dodnes ho má schovaný. Josef Kálal skončil nakonec v turnaji čtvrtý.

Turnaj začal nejprve ve čtyřech skupinách. Celkově přišlo dvanáct účastníků. Skupiny tak byly rozlosovány po třech. Poté následovalo čtvrtfinále, semifinále, zápas o třetí místo a finále. Všechny zápasy se hrály na 2×4 minuty. Některá klání nabídla opravdu vyrovnané souboje, kde se rozhodovalo až v posledních vteřinách. Nakonec se z vítězství radoval hlavní favorit Tomáš Pícha, který ve finále porazil Jana Kloboučníka.

„Jsem rád, že se v Branicích něco koná. Vždy se snažím jít na jakoukoliv akci, která se tu pořádá. Turnaj ve stolním hokeji jsem vyhrál už poněkolikáté. Letos jsem obhájil. Myslím si, že jsem celkem vyhrál jedenáct ročníků. Doma netrénuji, hraji jednou ročně. Letošní jízda byla celkem suverénní. Největší problém jsem měl v semifinále. Tam se turnaj lámal. Stačila jedna chyba a dnes jsem tu nemohl mluvit jako vítěz,“ sdělil po turnaji své dojmy Tomáš Pícha z Branic.

Výsledky:
Skupiny: (zvýraznění postoupili)
A – Vojtěch Dušek, Josef Kálal, Tomáš Justýn.
B – Tereza Schořová, Matyáš Boček, Tomáš Pícha.
C – Michaela Sládková, Marek Schoř, Vít Zeman.
D – Jan Kloboučník, Aneta Sládková, Richard Zeman.

Čtvrtfinále:
Kálal – Boček – 2-1
Dušek – Pícha – 2-7
V. Zeman – R. Zeman – 0-1.
Kloboučník – M. Sládková – 5-2.

Semifinále:
Kálal – Pícha – 1-8.
R. Zeman – Kloboučník – 1-2.

O třetí místo:
Kálal – R.Zeman – 0:3.

Finále:
Pícha – Kloboučník – 6-2.