Václav Hudeček připomněl své vazby na Strakonicko. Část dětství prožil v Blatné a na housle docházel také na strakonický zámek. Právě tam se díky svému učiteli seznámil alespoň prostřednictvím fotografie s Davidem Oistrachem, houslistou, kterého později poznal osobně a stal se jeho žákem.

Ve Vodňanech vzpomínal na setkání s tímto idolem po svém londýnském vystoupení. Tréma před osobností, k níž jako malý chlapec vzhlížel, byla obrovská. Oistrach ho však přijal s laskavostí, objal ho a vybídl, aby mu zahrál. Světová kariéra tak dostala v jeho vyprávění také velmi lidskou podobu.

Hudba z horního patra

Eva Hudečková, kterou diváci znají například ze seriálu Sanitka, nabídla pohled do jejich současného tvůrčího zázemí. „My máme takový malý domeček na venkově. Já mám přízemí. Venoušek má první patro,“ popsala. Zatímco píše, z horního patra k ní doléhají manželovy housle. „Je to taková naše oáza klidu, kde opravdu můžeme dělat, co chceme. Ale hlavně my už jsme tak napojený, že vlastně i kdyby mě vyrušoval, mně to nevadí,“ vysvětlila.

Něžné oslovení Venoušek zaznívalo i během besedy. Když Eva potřebuje pomoc s počítačem, přivolá svého muže; při psaní zase někdy hledá jediné přesné slovo. „Já tu češtinu zbožňuju,“ vysvětlila svou lásku k jazyku a jeho významovým odstínům.

Soudržnost zůstává

Spisovatelka se vracela také k nelehkému dětství v padesátých letech a k rodině, v níž žili lidé různých názorů i vyznání. Přesto dokázali v těžkých chvílích držet při sobě. „V naší rodině nikdy nebyla žádná nenávist,“ zdůraznila. Vzpomínky na blízké promítla i do knihy Bezhlavá kobyla. „Oni absolutně nemysleli na sebe. Oni mysleli na to, abychom v hrozný době měli hezký život. Abychom se kulturně vyvíjeli a aby z nás byli slušní lidi,“ řekla.

V příštím roce čeká manžele zlatá svatba, padesát let společného života. Václav Hudeček na otázku po receptu k dlouhodobému manželství připomněl společné hodnoty. „Takže recept na to není. Je to o toleranci, aby ty lidi měli stejné zájmy a stejné názory,“ řekl.

Eva Hudečková pak odpověď zkrátila na jedinou větu: „Miluj, i když se ti nechce.“ Její slova dala přátelskému podvečeru závěr, který se dotýkal i života posluchačů. Étericky působící pár přiblížil svět umění skrze rodinné vzpomínky, vzájemnou podporu a obyčejný domov, v němž má každý prostor pro svou práci a oba zůstávají blízko sobě.

Rozšířenou reportáž ze setkání přinese tištěný týdeník Strakonicko. Dočtete se v ní také, jaké náhody manžele svedly dohromady a jak se láska předepsaná televizním scénářem proměnila ve skutečný společný život.