„Vy jste mi tenkrát hrozně pomohla, paní profesorko, když jste mi řekla, ať jdu na ekonomku,“ oslovila jedna z absolventek bývalou učitelku při setkání na schodech. Mezi pozdravy a vzpomínáním tak zaznělo i poděkování za radu, jejíž význam nezmizel s maturitním vysvědčením.

Před školou se mezitím návštěvníci zastavovali u výstavních panelů s fotografiemi. „S tou jsem chodil, to už není pravda, jak je to dávno,“ komentoval jeden z mužů snímek. Školní historie dostávala při podobných setkáních osobní rozměr. Na fotografiích se hledali spolužáci, učitelé i lidé, s nimiž někdejší studenty spojovalo něco víc než rozvrh hodin.

Gymnázium letos slaví devadesát let od vzniku školy, padesát let od založení prvních sportovních tříd a čtyřicet let od otevření první třídy zaměřené na programování. Připomíná také pětatřicet let partnerství s Johannes-Gutenberg-Gymnasium ve Waldkirchenu. Nejstarší školní budova A má ještě delší historii: před sto čtyřiceti lety byla otevřena jako německá chlapecká škola.

Výstavy uvnitř školy i před ní nabídly pohled do těchto různých kapitol, včetně školních časopisů. Sobotní den otevřených dveří od devíti do dvanácti hodin pak umožnil absolventům spojit prohlížení fotografií s návratem do školních prostor a se setkáním s někdejšími pedagogy.

Přípravy zabraly přibližně rok. Vedle programu škola připravila almanach a kalendář na rok 2027 s pracemi žáků. Podle ředitelky Zdeňky Zámečníkové bylo náročné i dohledat kontakty na absolventy rozptýlené po republice a v zahraničí. Pomáhali kolegové i rodiče. Pozvaní potom dodávali fotografie, informace do medailonků a připravovali besedy pro žáky i večerní vystoupení.

„Prakticky všichni, celý pedagogický sbor. Každý měl svoji roli,“ popsal zapojení učitelů Roman Hajník. Jednotlivé skupiny dostaly na starost různé části oslav, od výstav po organizaci setkání.

Spolužák Toušlové, dnes učitel

Hajník zná školu z obou stran katedry. Nastoupil do ní v září 1982 a maturoval v roce 1986. Po studiu na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a vojenské službě se v srpnu 1992 vrátil jako učitel. Od té doby zde působí nepřetržitě.

Ve třídě sedával také s pozdější televizní moderátorkou Ivetou Toušlovou, se kterou hrával divadlo. Ze společných studentských let mu utkvěl například nečekaný úspěch ve druhém ročníku. Jejich třída vyhrála celoškolní soutěž, v níž se hodnotil prospěch i aktivita při soutěžích a dalších akcích.

„A hlavní cenou byl tehdy zájezd do Budapešti,“ vzpomínal Hajník. Třídenní cesta patří k zážitkům, na které si dodnes pamatuje, podobně jako na lyžařský a branný kurz nebo společné maturity.

Sobotní setkávání mu připomnělo také bývalého studenta, který ze školy odešel do Prahy. Na první pohled si nebyl jistý, zda ho poznává. Když ho někdejší žák oslovil a představil se, vzpomínky se spojily. Po přibližně čtvrtstoletí si mohl poslechnout, jak se mu daří a jak se znovu vrací na Šumavu.

„Člověk v jednu chvíli mluvil s někým, kdo maturoval v roce 2010, a vzápětí mluvil s někým, kdo maturoval v roce 1975,“ vystihl Hajník střídání generací. Každý z příchozích si přinášel jinou podobu téže školy.

Vrátit se tam, kde bylo dobře

Také ředitelka Zámečníková patří mezi absolventy školy. Jako učitelka v ní působí od roku 1997, nyní ji čtvrtým rokem vede. Právě vazbu pedagogů ke škole považuje za jednu z jejích předností. Řada z nich tu dříve sama studovala, ať už na gymnáziu, nebo v ekonomických oborech.

„My jsme se vrátili do prostředí, kde nám bylo dobře. Kde jsme se cítili v pohodě a kde jsme chtěli pokračovat dál,“ vysvětlila ředitelka.

Ve svém písemném ohlédnutí připomněla, že školu formovaly poválečné proměny vzdělávání, časté změny názvů i oborů a spojení gymnázia se střední ekonomickou školou. Zrušení obchodní akademie dodnes vnímá jako citelnou ztrátu. Její absolventi podle ní odcházeli dobře připraveni do praxe a zaměstnavatelé o ně měli zájem.

Další výraznou kapitolu otevřely sportovní třídy. Prošly jimi stovky lyžařů, cyklistů a snowboardistů, mezi nimi reprezentanti, mistři republiky i olympionici. Tradice programování zase začínala studiem, které škola tehdy jako jediná nabízela v celém jihočeském regionu. Absolventi dnes pracují v technologických společnostech nebo rozvíjejí vlastní firmy a projekty. Na tuto historii od školního roku 2025/2026 navazuje také maturitní obor informační technologie.

Partnerství s Waldkirchenem přináší vedle jazykových zkušeností i osobní kontakty a přátelství. Na oslavy dorazili také zástupci německé školy. Podle Hajníka mezi nimi nechyběl Franz Lenhardt, který stál u počátků spolupráce a byl jedním z jejích hlavních iniciátorů.

Plná tělocvična a návrat sboristů

Páteční program zahrnoval besedy absolventů se současnými žáky, slavnostní zahájení a večer Pecha Kucha Night. Krátce po devatenácté hodině se v tělocvičně začaly odvíjet příběhy sedmnácti absolventů. Formát každému vymezil dvacet fotografií a dvacet sekund komentáře ke každé z nich, tedy šest minut a čtyřicet sekund na celé vystoupení.

„Naši absolventi byli skvělí, byli vtipní, byli přirození,“ hodnotila Zámečníková večer. Potěšila ji také zaplněná tělocvična, v níž posluchači vydrželi sledovat vystoupení déle než dvě hodiny.

Sobotní odpolední program na Pivovarských terasách naproti gymnáziu patřil hudbě. Na koncert od čtrnácti hodin škola pozvala sbor Canto, k jehož současným členům se měli připojit také bývalí sboristé, absolventku vystupující jako Emaya a Crazy Band, v němž rovněž hrají někdejší studenti.

Při sobotním rozhovoru měla ředitelka za sebou páteční večer i řadu setkání během dne otevřených dveří. „Moje představy se opravdu naplnily, řekla bych stoprocentně, protože to, co jsme naplánovali, tak se povedlo,“ uvedla. Výstavní panely se podařilo dokončit navzdory zdržení a vytištěný almanach dorazil ve čtvrtek, těsně před zahájením oslav.

Vedle připomínání důležitých letopočtů se tak ve škole znovu potkávaly příběhy, které v žádném kalendáři zapsané nejsou. Někdy je vyvolala fotografie, jindy známá tvář nebo setkání na schodech, při němž bylo po letech možné poděkovat za správnou radu.

Škola připomněla také sedmnáct mimořádně úspěšných absolventů. Psali jsme zde.