Jednou z těch, kteří dbají o bezpečí návštěvníků Lipna, je i Věra Kolouchová. V letošním roce zde slouží už svoji 19. sezónu. „Vzala jsem si vodního záchranáře, a tak jsem do toho spadla taky,“ prozrazuje s úsměvem svoji cestu k vodní záchrance sympatická, ale rázná Věra. „To víte, člověk tady nemůže být žádná měkkota, to správné rozhodnutí musíte v případě nouze učinit během několika málo sekund,“ dodává na vysvětlenou.

Záchranářské týmy po třech lidech se v Dolní Vltavici střídají vždy po týdnu. Všichni členové vykonávají přitom svoji práci bez nároku na odměnu a ve svém volném čase. „Jsme dobrovolníci a děláme to, protože nás to baví a vidíme v tom smysl. Navíc si už neumím představit, že bych se o prázdninách nevydala na Lipno,“ prozrazuje Věra Kolouchová s tím, že nejvíc se vždy těší na večerní výhledy na hladinu a šumavská panoramata.

U člunu musí být do dvou minut

Hlídkovou činnost ze břehu i ze záchranářských člunů provádí vodní záchranáři vždy od osmi hodin ráno do osmi hodin večer. Mimo tuto dobu drží pohotovost na telefonu. V případě nouzového volání o pomoc, musí být u záchranářského člunu do dvou minut. „Letos jsme zatím naštěstí ještě žádný výjezd k topícímu člověku neměli, naše práce ale spočívá i v technické pomoci. Pomáháme s odtažením nepojízdných člunů, lovíme různé předměty ze dna Lipna,“ říká Věra a vybavuje si, že jejich potápěč už vylovil ze dna Lipna například utopený lodní motor, klíče od auta nebo dokonce snubní prsten.

K práci vodních záchranářů patří i první pomoc při nevolnosti, přehřátí na sluníčku a dalších větších i menších úrazech. „Naposledy jsme ošetřovali holčičku, která se opařila v kempu, vyjížděli ke dvěma unaveným kajtingářům a k jednomu rybáři,“ přibližuje své letošní zásahy Věra Kolouchová z Hořic na Šumavě.

Právě rybáři jsou nejčastější skupinou návštěvníků Lipna, která potřebuje pomoc. „Jsou to hlavně rybáři, kteří sem přijíždí jen na léto a neznají, jak snadno se na Lipnu mění počasí a povětrnostní podmínky. Stačí pár minut a krásná obloha se zatáhne, začne pršet a foukat ostrý vítr. V takových případech rybářům často dojde síla a nestačí se vrátit ke břehu. Potom přichází na řadu naše motorové čluny, aby je na laně dopravily do bezpečí,“ popisuje záchranářka.

Tragický pobyt na Hadích ostrovech

Několikrát za prázdniny vyjíždí dolnovltavičtí záchranáři také k takzvaným Hadím ostrovům nedaleko Černé v Pošumaví. Přestože je na ně vstup zakázán, právě i kvůli hojnému výskytu zmijí, lidé se tam snaží občas přenocovat. Mimo uštknutí hadem, jsou ale tyto ostrovy právě nebezpečné i při náhlých změnách počasí, kdy se není možné někam ukrýt.

„Nejtragičtější zásah jsem prožila právě u těchto ostrovů. Bylo to v roce 2011, kdy se na ostrov vydala parta mladých lidí. Když se za větrné bouře snažili dostat zpět ke břehu, jedna z dívek vypadla z pramice. Když jsme ji našli, bylo už na jakoukoliv pomoc pozdě,“ vypráví Věra a na speciální záchranářské mapě ukazuje, kde všude došlo k utonutí návštěvníků Lipna.

„Někdy jsme bohužel naprosto bezmocní, i když děláme vše, co je v našich silách. Každý člověk by si měl uvědomit, že nelze přeceňovat své schopnosti a k vodní hladině je potřeba mít respekt,“ dodává zkušená vodní záchranářka Věra Kolouchová.