Mluvčím celé skupiny byl Jan Hospodský, který se pár dní před masopustním úterým obrátil na milevský purkmistrovský úřad se žádostí o povolení jejich průvodu. K tomu však bylo příslušné pouze c. k. okresní hejtmanství. Okresní hejtman Karel Grünes, jenž v Milevsku působil v letech 1849 – 1855, pro žádost mladíků projevil pochopení a 22. února jim konání maškarního průvodu povolil. Ale pouze na masopustní úterý, jež roku 1852 připadlo na 24. února. Současně však nařídil milevským četníkům a obecním strážníkům, aby dohlédli na průběh maškar a zabránili všem nepřístojnostem a přestupkům proti zákonu. Následujícího dne bylo Janu Hospodskému na městském úřadě oznámeno, že okresní hejtman souhlasí, „by 24. dne tohoto měsíce maškary neboli Maskenzug s tou vejminkou vedli, aby přitom všechny policejní předpisy přísně zachovávané byly, aby se nic proti veřejnému pořádku a mravům neprovádělo, an by sice přestupníci přísně trestáni býti museli.“

Maškarní průvod o masopustním úterý nakonec proběhl bez závad a přítomní strážci pořádku nemuseli vůbec zasahovat. Následujícího dne 25. února se však v odpoledních hodinách na okresní hejtmanství dostavil klášterní administrátor páter Jedlička a k velkému údivu hejtmana Grünese žádal o vysvětlení. Ukázalo se totiž, že Jan Hospodský a spol. si maškary svévolně prodloužili i na Popeleční středu, která však byla dnem přísného klidu a půstu. Kolem druhé hodiny odpolední jejich „neslušný maškarní průvod“ dorazil až do těsné blízkosti kláštera, kde byl také pochován Bakus, což se jistě podle obyčeje neobešlo bez zvýšené konzumace pěnivého moku. Na Jedličkovy námitky účastníci průvodu reagovali tím, že to mají přece povoleno přímo od pana okresního hejtmana. Když se Grünes dozvěděl o této „nehoráznosti,“ značně se rozlítil a nařídil co nejpřísnější vyšetření celého případu. Můžeme jen litovat, že protokol s výpověďmi účastníků průvodu se v trestním spisu nedochoval, neboť o tehdejší podobě milevských maškar jsme zpraveni jen díky svědectvím pamětníků, která se v pozdější době podařilo shromáždit Štěpánu Dvořákovi (1867 – 1923) a Josefu Kytkovi (1894 – 1968). Zjištění z výslechů byla ale natolik závažná, že okresní hejtman rozhodl, aby všichni účastníci maškarního průvodu byli potrestáni buď peněžní pokutou anebo spíše několika dny žaláře. Městský úřad, jenž dostal za úkol přezkoumat jejich majetkové poměry, musel ovšem 28. února konstatovat, že v úvahu přichází pouze šatlava, neboť „všichni jsou pouze mladí, chudí a nezkušení řemeslničtí tovaryši.“

Hejtman Grünes se však mezitím opět uklidnil a v neděli 29. února provinilcům trest odpustil. Takto zní jeho dekret v českém překladu: „Zdejší řemeslničtí tovaryši Antonín Točík, Jan Kothera, Václav Zoubek, Josef Houška, Jan Habart, František Horký a Jan Hospodský, kteří se 25. dne tohoto měsíce, totiž na Popeleční středu, v přísně nařízený den klidu, opovážili vést maškarní průvod ke zdejšímu klášteru, zasluhují potrestání o to přísnější, neboť povolení k nošení masek jim bylo výslovně uděleno pouze na masopustní úterý, a to s obzvláštní výstrahou, aby pod hrozbou trestu zachovávali zákonné předpisy. Pouze s ohledem na mládí a nezkušenost těchto přestupníků chci, aby se jejich zasloužený trest pro tentokrát omezil pouze na ústní domluvu, kterou má těmto lehkomyslníkům co nejdůtklivěji před plným radním shromážděním udělit pan obecní představený. Současně ať je jim odebráno písemné povolení udělené na 24. dne tohoto měsíce a ať je jim oznámeno, že kvůli tomuto svému protizákonnému chování už v budoucnu nebudou nikdy hodni další podobné přízně.“

Celý případ měl svou symbolickou dohru 9. března 1852 na zasedání milevské městské rady, na niž „byli předvoláni zdejší řemeslničtí tovaryši, kteří se na Popeleční středu opovážili vykonat maškarní průvod.“ Starosta Sebastián Šebek je seznámil s citovaným dekretem hejtmana Grünese a poté si od Jana Hospodského vzal úřední povolení na pořádání maškar. Na závěr „jim bylo jenom ještě dáno na vědomí, že v budoucnu už žádné takové povolení nedostanou.“
Tak tolik veselá historka z dob, kdy ještě v Milevsku za účast v maškarním průvodu hrozil několikadenní pobyt ve vězení.