Detaily z obrazu umožní časové zařazení a možná napoví i něco dalšího.

Kolem malby zůstávají nejasnosti a může přinést řadu překvapení. Původní majitel Lubomír Štícha na stránkách Aukro loni uváděl: „Obraz je datován rokem 1926, zachycuje dobový panoramatický pohled na městečko Dačice. Odhadce sice stanovil cenu do 35 tisíc korun, ale s ohledem na drobný defekt a poškození zdobení fládrovaného rámu doporučil snížit cenu na 27 tisíc.“

Postupně vyšlo najevo, že Lubomír Štícha dílo zdědil po tetě, která měla příbuznou v Dačicích. Díky zaujetí ředitele dačického muzea a galerie se nakonec letos v květnu do města obraz patrně po sto letech vrátil. Martin Rychlík, vzděláním historik, jej označuje za jedinečné dílo, za významnou akvizici a největší exponát, který muzeum vlastní. Podařilo se jej získat za cenu 20 tisíc korun, ale jako unikát může být k nezaplacení.

Kdo byl Honza Heřmánek

Lubomír Štícha kromě nabídky na portálech sám město Dačice a muzeum oslovil. „Je to velmi decentní pán, bývalý památkář v Kolíně a v Českém  Brodě. Když jsem se s ním setkal, napadlo mne, že je to vyloženě ztělesnění císaře Františka Josefa,“ vzpomíná Martin Rychlík. Do obrazu se vyloženě zamiloval. Tím však práce teprve začala.

„Jsou tam dva drobné defekty, ale nejde o nic, co by zkušený restaurátor nedokázal opravit. Pan Štícha to férově napsal už do těch inzerátů,“ připomíná ředitel. „Z rámu obrazu se odlupují ozdobné prvky (patrně bude nutno obraz přerámovat). Obraz má na jednom místě menší defekt (viz foto s detailem věže),“ uváděl v popisech Lubomír Štícha.

První záhada panuje kolem autorství údajného „Honzy“ Heřmánka. „Osobně si myslím, že autorem byl člověk z Dačic, protože malba zachycuje drobné detaily, které jsem pak našel i na fotografii pořízené přesně z téhož místa,“ soudí Martin Rychlík. Mělo by jít o lokalitu pod návrším u Tří křížů na východní straně města nedaleko kláštera, dnes kvůli zástavbě hůře dostupnou. „Lubomír Štícha sám po autorovi pátral a tvrdí, že to byl nejen amatérský malíř, ale i fotograf. A já jsem zjistil, že tu fotografii vlastníme,“ vypráví Rychlík. „Vyhledal jsem ji proto, že na plátně mi zpočátku neseděly maličkosti jako počty komínů. Nicméně na té fotografii přesně jsou, autor všechno zachytil poměrně precizně.“

Martin Rychlík posléze v dobových pramenech narazil na skutečnou osobu Jana Heřmánka,  který ve 30. letech minulého století působil v místním Klubu československých turistů jako generální značkovatel cest. „Nejde vyloučit, že může jít jen o shodu jmen s neznámým výtvarníkem, který město pouze navštívil,“ připouští ředitel a historik, „ale na druhou stranu jsme tu fotografii získali od místních obyvatel, i když nevíme, kdo přesně ji pořídil. Oproti snímku obraz zaznamenává i část krajiny, kterou fotografie nezachytila, protože se už nalézá mimo záběr objektivu.“ Autorství je však stále nejisté a ředitel muzea vyzývá veřejnost, pokud má bližší informace, aby se na něj neváhala obrátit.

Detaily, které mohou vyprávět

Akvizicí obrazu však začalo i pátrání, které se týká obsahu. Dílo, které váží i s rámem 10,7 kilogramu, muzeum zaeviduje, podrobně popíše, zajistí opravu defektů. Martin Rychlík se však v rámci popisu zároveň pustí do zkoumání. Autor podle něj podrobně zachytil život maloměsta v polovině dvacátých let minulého století, což je historicky velmi cenné. Barevné zpracování například poskytuje informace o tehdejší barevnosti a zdobnosti fasád domů na náměstí, o domech, které dnes již nestojí, či budovách a komínech provozů, které už neexistují. „Mohu také zjistit, jestli si malíř náhodou něco nevymyslel, anebo jestli tam například nemáme budovu ze třicátých let, což by zpochybnilo dataci obrazu,“ podotýká ředitel muzea. Ale může také odhalit prvky, které změní pohled na některé příběhy Dačic a jejich obyvatel.

Martin Rychlík má už představu o budoucím osudu díla. Do nové expozice zachycující příběh Dačicka od prehistorie do nedávné minulosti se velké plátno nevejde. „Rád bych ale připravil v prostorách speciální výstavu tohoto jednotlivého díla. Nejlépe v zámecké kapli,“ plánuje ředitel. „Chtěl bych obrazu dopřát prostor například příští rok. Možná ale už letos v září nebo v říjnu.“ Malba tohoto rozměru vyžaduje prostor nejen sama o sobě, ale i pro odstup návštěvníků od plátna a patřičné nasvícení.