Na úzkém skalnatém hřebeni západně od Vitějovic jsou dodnes patrné pozůstatky hradu, který měl chránit jednu z nejvýznamnějších obchodních tepen středověku – Zlatou stezku. Tudy putovala mezi Čechami a Pasovem sůl, látky i další cenné zboží. Strategická poloha umožňovala kontrolovat široké okolí a chránit důležitou obchodní cestu. Pod vrchem se dodnes nachází drobná osada Na Osulí, jejíž název připomíná někdejší královskou pevnost. Není proto výjimkou, že se v propagačních materiálech objevuje označení Království Osule, nejde však o historický název ani skutečný správní celek, ale o symbolické připomenutí královského původu tohoto výjimečného místa.

Hrad nechal ve druhé polovině 13. století pravděpodobně založit Bavor II. ze Strakonic na pokyn českého krále Přemysla Otakara II. Samotné místo určilo i podobu stavby. Úzký skalnatý hřeben nedovoloval vybudovat rozsáhlý hradní areál, a tak vznikla neobvyklá dvouvěžová pevnost. Na obou koncích opevnění měly stát mohutné válcové věže, mezi nimiž se rozprostíral hradní palác. Do hradu se vstupovalo přes padací most vedoucí přes hluboký příkop přímo do věže.

Hrad nebyl úplně dostavěn

Velkolepé plány však překazily dramatické události své doby. Už během povstání Vítkovců v roce 1277 byla novostavba poškozena a po smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli v roce 1278 se stavební práce pravděpodobně definitivně zastavily. Archeologické výzkumy totiž ukázaly, že řada obranných i hospodářských objektů nikdy nebyla dokončena. Osule tak představuje jednu z nejlépe dochovaných ukázek nedokončeného středověkého hradu v České republice.

V roce 1298 přešlo zdejší území na Bruna z Újezdu a jeho tři syny, kteří pobořený hrad ještě využívali ke střežení Zlaté stezky. V okolí zároveň vznikaly nové osady související s rozvojem obchodu i těžbou zlata a stříbra. Roku 1317 však byli nuceni své panství vyměnit za hrad Pořešín u Kaplice a Osule se znovu dostala do rukou Bavorů ze Strakonic.

Ani noví vlastníci už do hradu výrazně neinvestovali. Jeho význam rychle upadal a po roce 1344, kdy panství získali Rožmberkové, byly dochované části pevnosti pravděpodobně záměrně pobořeny, aby nemohly posloužit případným nepřátelům. Když se název Osule objevuje v písemných pramenech poprvé, roku 1379, je hrad už uváděn jako pustý.

Historii připomíná Vitějovický Osulák

Právě mimořádně krátká existence činí z Osule výjimečné místo. Zatímco většina českých hradů sloužila svým majitelům po několik staletí, zdejší pevnost svůj význam ztratila během několika desetiletí. Archeologové zde navíc objevili stopy požáru i zřícených konstrukcí, které pomohly objasnit dramatický konec hradu. Dodnes jsou na vrcholu patrné zbytky obou věží, částí hradeb, příkopů i valů, které připomínají velkolepé plány, jež přerušily bouřlivé dějiny konce 13. století.

Osule však nežije jen svou historií. Každoročně se zde koná oblíbená turistická akce Vitějovický Osulák, která připomíná význam této památky široké veřejnosti. Letos se uskutečnil již 4. ročník. Účastníci vyrážejí od vitějovického koupaliště na vrchol hradu, nejvytrvalejší jej během odpoledne zdolají až pětkrát a za svůj výkon získávají pamětní medaile i symbolické tituly. Součástí akce je také dobročinný rozměr – dobrovolné startovné tradičně putuje na podporu Hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích.

Dnes je Osule tichým svědkem jedné z nejkratších kapitol českého hradního stavitelství. Nenajdeme zde monumentální zdi ani vysoké věže jako na známějších hradech, přesto má toto místo jedinečné kouzlo. Vypráví totiž příběh královské pevnosti, která měla chránit Zlatou stezku, ale dějiny jí dopřály jen několik desetiletí života. Právě proto patří zřícenina hradu Osule k nejzajímavějším a zároveň nejméně známým historickým místům Prachaticka.