Na hřiště jste šel za stavu 0:2, jaké byly pokyny?
Celkem jednoduché, zkusit dát kontaktní gól, vymyslet něco dopředu. Zkrátka ještě zkusit udělat něco s výsledkem. Červená karta nám do toho docela hodila vidle, ale nakonec nám to možná paradoxně pomohlo a vyhráli jsme. Že jsem dal gól, to je jenom bonbónek na skvělém zápase.

S výkonem v první půli trenér Horejš nebyl spokojený, co se pak řešilo?
Upřímně nevím, protože jsem se rozcvičoval, takže jsem o přestávce v kabině nebyl. Ale pak nám říkal, abychom my střídající kluci přinesli důraz a to, co mě zdobí – bojovnost a sbírat odražené balony.

Jak zmíněnou branku po rohovém kopu popíšete?
Viděl jsem, že jdou všichni kluci spíše zezadu, tak jsem to šel zkusit na přední tyč. Že jsem to trefil, to byla spíš náhoda. Ale jsem za to strašně rád. Pak jsem si říkal, že se stavem 1:2 už se dá něco dělat, zápas není ztracený. Byla to euforie, ale zároveň zodpovědnost. Myslím, že nás deset najednou do jednoho cítilo, že to ještě může vyjít.

A hned vás bylo plné hřiště…
Přesně tak, podle mě pak Slovácko dost znervóznělo a my toho využili. Fanoušci nás také hnali dopředu, chtěli zážitek. I z toho mála, co jsme měli, jsme dokázali zvítězit. Byl to zážitek do konce života, určitě můj nejlepší zápas zatím v lize.

O dva góly se pak zasloužil – jednou i po vaší přihrávce – Fortune Bassey. Co říkáte na výkony tohoto útočníka, který hraje nejvyšší soutěž prvním rokem?
Fortyho jsem zažil už jeden rok ve druhé lize, když jsme byli společně v Ústí. On je svůj, strašně hodný kluk a pracuje na sobě. Dokáže rozhodnout zápasy, dneska nám moc pomohl. Jsem za něho rád, protože se známe fakt dlouho.