Židovské osídlení ve Strakonicích je podle jihočeského turistického portálu doloženo už od konce 15. století. Roku 1724 tu žilo dvanáct židovských rodin, před polovinou 19. století jich bylo pětadvacet. Největší počet zaznamenávají prameny v druhé polovině 19. století. V roce 1880 žilo ve Strakonicích 379 Židů, v roce 1900 jich bylo 281 a v roce 1930 už 169.

Bezděkov byl domovem židovských rodin

Židovské domy byly soustředěny především v jižním předměstí Bezděkov, které se později stalo součástí Strakonic. V roce 1837 zde podle dochovaných údajů stálo čtrnáct židovských domů. Osm z nich společně se synagogou leželo na pravém břehu Volyňky, dalších šest na levém. Obě části spojoval dřevěný most.

Bezděkov se v roce 1869 stal samostatnými Novými Strakonicemi. Právě zde žily převážně židovské rodiny a stála zde také synagoga. Historie této části města je úzce spojena s rozvojem textilního průmyslu, především s výrobou fezů. Od počátku 19. století jejich výroba ve Strakonicích výrazně rostla a na konci století se několik velkých firem spojilo do akciové společnosti se sídlem ve Vídni.

Se strakonickou výrobou fezů je spojena například rodina Fürthů. Náhrobky jejích členů se dodnes nacházejí na místním židovském hřbitově. Jihočeský turistický portál právě rodinu Fürthů uvádí mezi těmi, kteří stáli u zrodu známé strakonické výroby fezů.

Jedna synagoga shořela, druhá se zřítila

Historie židovských modliteben ve Strakonicích byla poměrně dramatická. Nejstarší doložená modlitebna byla dřevěná a v roce 1741 vyhořela. Synagoga, která ji později nahradila, se v roce 1858 zřítila. Podle údajů města k tomu došlo během svatebního obřadu.

Na jejím místě proto vznikla v roce 1860 nová synagoga. Novorománskou stavbu vybavil lavicemi s uměleckým vyřezáváním strakonický mistr Jan Vlastislav Plánek. Bohoslužby se zde konaly až do období nacistické okupace. Od roku 1951 budovu jako modlitebnu využívala Církev československá husitská.

Ani novější synagoga se do dnešních dnů nedochovala. Ve druhé polovině 20. století zanikla společně s další částí původní zástavby židovské čtvrti. Její existenci dnes připomínají především historické fotografie a pamětní deska umístěná v místech, kde stavba stávala.

Právě v průběhu 20. století postupně mizela i samotná židovská čtvrť. Domy na západním břehu Volyňky byly zbourány v souvislosti s výstavbou podniku Fezko. Domy na východním břehu, včetně synagogy a židovského obecního domu, zanikly v 70. letech 20. století. Na jejich místě pak vyrostl obchodní dům.

Nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1736

Zatímco synagoga a velká část čtvrti zmizely, židovský hřbitov se dochoval. Leží západně od Strakonic při cestě směrem na Pracejovice. Přesné datum jeho založení není jisté. Město uvádí, že Židé dostali povolení ke zřízení hřbitova pod lesem Holí na konci 17. století, další prameny opakují rok 1696.

Nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1736. Na hřbitově o rozloze přibližně 2 827 metrů čtverečních se podle turistického portálu nachází kolem 480 náhrobků. Dochovaly se zde kameny barokního i klasicistního typu.

Hřbitov je obehnán vysokou kamennou zdí, která měla chránit hroby před znesvěcením. U vstupu stojí malý domek sloužící jako márnice a v jednom z rohů se nachází pumpa určená k symbolickému omytí rukou po skončení pohřebního obřadu. Celý areál včetně márnice prošel rekonstrukcí v polovině 90. let minulého století.

Pohřbívání zde ve větší míře skončilo během druhé světové války, kdy byli strakoničtí Židé deportováni. Poslední pohřeb se však podle města uskutečnil ještě v 60. letech 20. století.

Většina strakonických Židů byla v roce 1942 deportována

Druhá světová válka znamenala pro zdejší komunitu prakticky konec. Dochované historické práce uvádějí, že v roce 1941 začala platit další protižidovská omezení. Židé nesměli například navštěvovat restaurace, kavárny, divadla nebo kina a museli nosit žlutou hvězdu. V říjnu téhož roku byly uzavřeny synagogy a modlitebny.

V létě 1942 přišly do Strakonic instrukce k deportacím a většina místních Židů byla odvezena 26. listopadu 1942. Tento den odpovídá transportu Cd, který odjížděl z Klatov do Terezína a vezl celkem 650 lidí. Jen malá část deportovaných se po válce vrátila a zdejší židovská obec už nebyla obnovena v podobě, jakou měla před válkou.

Právě druhá světová válka tak uzavřela několik století trvající kapitolu života jedné z komunit, které se podílely na podobě Strakonic i jejich hospodářském rozvoji.

Místo lze navštívit i dnes

Židovský hřbitov dnes patří k několika málo hmatatelným připomínkám této části historie města. Areál je uzamčený, návštěvníci si ale mohou zapůjčit klíč v městském informačním centru, případně podle údajů Židovské obce v Praze také v Muzeu středního Pootaví.

Kdo se na místo vydá, najde za kamennou zdí stovky náhrobků připomínajících rodiny, které ve Strakonicích po generace žily. O několik kilometrů dál už po jejich někdejší čtvrti a synagoze zůstávají především staré fotografie, historické záznamy a pamětní deska. Právě hřbitov tak dnes patří k nejvýraznějším místům, kde lze připomenout historii komunity, která byla po staletí součástí Strakonic.