Původně obilní špýchar

Za časů vlády císaře Josefa II. byl postaven vedle panského dvora obilní špýchar, tedy sýpka k ukládání obilí v letech nadúrody. Postupem času jej vlastnili různí majitelé, kteří ho částečně přestavěli na hospodářské a obytné stavení. Od roku 1891 vlastnil tento dům Jan Kálal, tedy otec slavné bernartické rodačky, která se v něm také narodila. O druhém červnovém dni roku 1897 se usnesl obecní výbor odkoupit od učitele Jana Kálala jeho dům se záměrem zřídit zde chudobinec a radnici a 5. října pak obec tento dům za 3500 zlatých koupila. Domluveny byly splátky 350 zlatých ročně na dobu deseti let.

Dne 23. února 1920 se v Bernarticích konala schůze všech místních spolků, aby se dohodly na tom, že v obecním domě vznikne zvláštní Spolkový dům, který bude mít tělocvičnu pro Tělocvičnou jednotu Sokol a také pro místní školu. Téhož roku 29. března se usneslo obecní zastupitelstvo, že k obecnímu domu bude v severní části postaveno ještě jeviště, kde bude vystupovat se svými divadelními představeními Čtenářsko-ochotnická jednota Tyl a bude se tu také promítat biograf. Současně bylo dáno svolení, aby byly odstraněny chlévy a záchody stojící před domem. Práce začaly 6. července 1920.

Práce na budově byly dokončeny v opravdu rychlém čase, už 27. října roku 1920. Chvátalo se zejména kvůli tomu, aby se mohl Spolkový dům slavnostně otevřít u příležitosti oslav druhého výročí vzniku Československé republiky. Den po dokončení prací se konala slavnost otevření nově zřízeného Spolkového domu a místní ochotníci sehráli na novém jevišti obraz ze života Naši furianti. V malém sále v prvním poschodí budovy měla sídlo až do roku 1921 první obecní knihovna.

Biograf i škola

Dne 19. března 1922 uvedl Sokolský biograf první filmové představení s názvem Dcera majitele hutí a jiné. Obecenstvo však nebylo spokojeno „z důvodu slabosti elektrického světla a vady promítacího stroje.“ Promítalo se z malé kabiny na plátno visící z galerie na jevišti. V průběhu dalších let byl Spolkový dům využíván hlavně k pořádání tanečních zábav, veselic, plesů a divadelních nebo filmových představení. Také do budovy chodily děti z místní školy na cvičení. V malém sále se pořádaly četné přednášky a hrálo se zde loutkové divadlo. Postupem času byla vybudována vedle malého sálu promítací kabina pro kino. Promítací plátno už bylo postaveno přímo na jevišti. V průběhu druhé světové války v malém sále budovy, která se už přejmenovala na sokolovnu, probíhala také výuka dětí ze školy. Učilo se i v Husově kapli a v hospodě U Šveců na náměstí.

V současné době je sokolovna využívaná hlavně na pořádání tanečních zábav, plesů, setkání rodáků a divadelních představení hostujících ochotnických spolků. Vystupovaly tu v posledních letech divadelní spolky z Kovářova, Čejetic, Písku nebo Nadějkova. Až do roku 2014 se v sokolovně promítalo kino. To ale svůj provoz ukončilo. Oblíbenou akcí je také setkání heligonkářů, které se přímo v sokolovně nebo před sokolovnou uskutečňuje.

Co se o Spolkovém domě píše v kronice?

Obecní dům, od roku 1897 zvaný též Spolkový dům. Tak zní nadpis v obecní kronice a dál tu o slavnostním otevření stojí: „Od 28. října 1920 otevřen v den oslavy II. výročí svátku naší československé samostatnosti. Propůjčen zdarma obcí na 12 případně 18 roků, aby si v něm spolky s nákladem více než 100 000 korun českých pořídily tělocvičnu pro jednotu Sokol i žactvo obou škol, divadelní jeviště pro jednotu Tyl a místnosti ku shromažďování všech spolků a konání veřejných slavností zdejších. Spořitelní Spolek zapůjčil na 4 roky bezúročně 50 000 korun českých. Jediný Spolek hospodářský účast odepřel.“

Také rok 1927 uvádí v kronice zajímavou zmínku zejména o tom, jak se v roce 1927 začala sokolovna přebudovávat. Píše se zde: „Obecní zastupitelstvo odprodalo ve schůzi 24. března konané od obecní zahrady při č.p. 34 místo pro stavbu stodoly Václavu Jírovcovi č.p. 29 po 30 Kč za sál. Spolková správa sokolovny, v níž zasedali 3 zástupci Sokola, 3 zástupci Čtenářsko-ochotnické jednoty, 2 zástupci Sboru dobrovolných hasičů, 2 zástupci Odborové organizace, 1 zástupce obecního zastupitelstva (předseda František Švec, místopředseda a jednatel učitel Jaroslav Kypta a pokladník Jan Kořenský) přikročila k adaptaci koupeného Spolkového domu podle návrhu inženýra, architekta Weinzettla z Českých Budějovic. S opravou, kterou prováděla spolková správa ve vlastní režii, počato v červenci a dokončeno před 28. říjnem. Pro členy spolků stanovena byla pracovní povinnost 1 den práce nebo 20 korun českých příspěvku. Přestavbou značně rozšířen dosavadní sál zejména novým přísálím, dosavadní jeviště získalo skladiště a šatnu, zřízeno skladiště a šatna pro tělocvičnou jednotu, šatna pro obecenstvo, pokladna, výčep, byt pro domovníka a splachovací záchody. V prvním patře upravena zasedací síň, knihovna, biografická kabina, zvětšena galerie a na půdu zaveden vodovod. Peníze opatřeny jednak hypoteční zápůjčkou na majetek v částce 100 000 korun českých, jednak směnečnou zápůjčkou 100 000 korun českých u spořitelny města Bechyně filicial v Bernarticích. Za umoření těchto zápůjček zavázaly se všechny spolky odvésti všechen svůj majetek a všechen svůj čistý zisk ze všech podniků.“