„Ve škole funguje dozor, ale je pravda, že se po chodbách může pohybovat vlastně kdokoliv, hodně rodičů doprovází děti skoro až do tříd. Pocit nějakého ohrožení ale nemám, vůbec si nepřipouštím, že by se něco mohlo stát,“ řekla Zuzana Hornátová, jejíž dcera navštěvuje druhou třídu základní školy Jana Husa v Písku. Do školy vozí dceru ještě spolu se synovcem, který je prvňák. „Někdy jdu s nimi až dovnitř, když není místo k zaparkování, tak jen zastavím u školy a pošlu je samotné. Synovce ale jdu stejně vždycky ještě zkontrolovat. Nebezpečí podle mě může číhat úplně všude, a kdyby měl člověk přemýšlet takhle, tak se z toho akorát tak zblázní.“ Podobný názor zastává i další maminka, jejíž děti chodí na Husovu školu. „První stupeň je možná zabezpečený víc. Ale nezdá se mi, že nějak dostatečně. Škola se odemyká před tři čtvrtě na osm, pak se zase před osmou zamyká, takže dovnitř by se nikdo dostat neměl. Jenže mezitím tam podle mě může přijít kdokoliv,“ odpověděla Šárka Kochanová s tím, že si taky snaží nepřipouštět možnost takové tragédie, jaká se odehrála v úterý ve Žďáru nad Sázavou. „Samozřejmě se člověk bojí, ale nechci na to vůbec myslet.“   Další oslovená žena vyzvedává občas vnučku, která chodí do třetí třídy na základní škole Edvarda Beneše. Podle jejího názoru do školy může snadno vejít i někdo cizí zvenčí. Ráno otvírá budovu školník a měly by se dovnitř dostat jen děti. Rodiče prvňáků by s nimi měli chodit do šaten jen v prvních týdnech docházky. Odpoledne ale do družiny pro školáky chodí rodiče dovnitř. „Později odpoledne jsou dveře dole zavřené, ale na zazvonění vás tam stejně pustí. Kolikrát je tam takový zmatek, až si říkám, že bych se nedivila, kdyby tam někdo něco přinejmenším třeba vzal. Mají sice šatny a zamykatelné skříňky, ale odpoledne stejně pak věci tahají s sebou do družiny,“ sdělila starší žena, která si ale nepřála uvést jméno. Na základní škole J. K. Tyla mají zavedený čipový systém. Dovnitř se tak dostanou děti, rodiče je můžou doprovázet do šaten v první třídě do konce září. Pak by tam už chodit neměli. „Děti mají čipy, rodiče čekají venku. Když jdu pro syna do družiny, zazvoním si na konkrétní vychovatelku a ona ho pošle dolů. Děti se musí vrátit zpátky do družiny, když u vchodu nevidí někoho, kdo je má vyzvednout. Myslím si, že to ve škole mají celkem dobře ošetřené, ale na druhou stranu určitě vždycky existuje cesta, jak se dovnitř dostat, třeba se k někomu vmísit do skupinky, hlavně u druhého stupně. Jenže na takové věci, jako je žďárská tragédie, člověk myslet nemůže. Když to vezmete do důsledku, zaútočit může i někdo z příbuzných, kdo děti ve škole vyzvedává. Nikdy nevíte, jestli ten člověk vedle vás není psychicky nemocný. Do hlavy jim nevidíte,“ podělila se o názor Kateřina Seidlová, jejíž děti na Tylově škole chodí do první a šesté třídy. Oslovení rodiče před základní školou T. G. Masaryka si spíš než na nedostatek bezpečnosti uvnitř školy postěžovali na situaci v přilehlém parku. „Škola bývá zamčená, zvoníme si na vychovatelky nebo na sekretariát. Podle mě pro zabezpečení žáků dělají, co můžou, ale myslím si, že proti psychicky vyšinutým lidem, kteří chtějí zaútočit, prostě šance není. Rozhodně se snažím si takové věci nepřipouštět. Tady vidím problém spíš v parku u školy, kde se scházejí velmi pochybná individua. U feťáků člověk taky neví, co můžou udělat,“ shrnula situaci Zuzana Marková, maminka dvou dětí, které chodí do třetí a šesté třídy.

 A jak to vidíte vy? Myslíte si, že školy jsou zabezpečeny dostatečně? A dá se vůbec podobným tragédiím zabránit?