V poslední době mi připadá, že se svět točí rychlostí, při které mu vypadl mozek z hlavy. Taky se někdy přistihnu, že už na tu současnou filozofii přistupuji a teprve, když se důkladně zamyslím, řeknu si – proboha, proč vlastně?

Začnu článkem z Práva z posledního dubna. Titulek zní Vojáci nevychází s platem, mnozí si musí přivydělávat. Anketa na našem portálu před pár dny naznačila, že čtenáři vidí potřebnost vojáků na posledním místě a zvýšit platy by se podle nich měly kuchařkám, uklízečkám a školníkům ve školách. Protože ti berou plat kolem dvaceti tisíc, zatímco voják – svobodník podle tohoto článku 38 810 korun a k tomu tři tisíce příspěvek na bydlení.

Povrchnost takových sdělení – že vojáci nevycházejí s platem, že 16 tisícům dětí ve školách musí platit obědy nezisková organizace, protože rodiny na to nemají, nebo že roste počet samoživitelek, které si chodí pro jídlo do Potravinové banky, spočívá podle mne v tom, že nikdo do hloubky nezkoumá, proč se tyto věci dějí. Proč někdo nevystačí s platem. Jaké jsou jeho nároky na to, aby s platem vystačil?

Musím mít nové auto? Hypotéku na dům? Značkové oblečení? Jsem v létě u moře a v zimě v Alpách? Kouřím? Vím, že to zní jako provokace – ale kde vlastně stojí norma toho, co musím a nemusím mít, abych mohla tvrdit, že nevycházím s platem? Zkoumá to někdo?

Zdravý rozum by podle mne odpověděl – holka, jestli nemáš na hypotéku, pronajmi si nějaký malý pěkný byt. Jestli ti nezbývá na Egypt, jeď k Máchovu jezeru, je tam taky hezky. Jestli nemáš na značkové oblečení, dřív by se řeklo – půjč si v knihovně časopis Burda a něco si spíchni. Dnes je to snažší – různé sekáče a outlety přetékají i pěknými kousky. Nekuř, nepij a jestli to ještě pořád nevychází, najdi si nějaký přivýdělek.

Vlastně jsem to tak dělala celý život. Nikdy jsem nepracovala jen osm hodin. Když byly děti malé, mívala jsem i druhou práci. Vím, co je to být samoživitelkou. Tenkrát nebylo kde nárokovat, že nevystačím s platem. Nebyla organizace, kde by se rozdávalo jídlo. Navíc by mě hanba fackovala, abych tam šla do fronty. Vždycky jsem to brala tak, že za svoji životní situaci si můžu vlastním nerozumem. A že se člověk musí postarat v první řadě sám.

Překvapuje mě, když dnes mnozí pořád natahují ruku. Navíc to obvykle nejsou ti nejpotřebnější. Nevystačím s platem! Dělejte něco! Úřady práce přitom pořád mají spoustu volných míst – jen nám zrovna tato práce nevoní?

Jak houby po dešti se množí různé neziskové organizace, které rozesílají na všechny strany žádosti o peníze. Hlavně do obcí. Když nemají na radnici známé, musí se zařadit do vypsaných grantových programů. Když mají známé a politickou podporu, podávají individuální žádosti mimo veškerá pravidla. Mají tak šanci, že dostanou statisíce, zatímco v grantech se rozdávají jen desetitisíce nebo tisícovky.

Kupodivu se u takových žádostí nezkoumá, jaké berou zaměstnanci v těchto organizacích platy, za co se vynakládají peníze, jakými se tam jezdí auty. Před časem jsem se šla po schválení jedné takové žádosti jedné ředitelky zeptat, jaké platy v jejich neziskovce jsou. Byla dotčená. Co je to za neslušnost, ptát se na plat. A jednou jsem zas potkala známou, která u neziskovky právě pracovala. Stála ve frontě na obložené chlebíčky, protože se prý musí dočerpat grantové peníze. Klobouk dolů před neziskovkami, které dělají záslužnou práci. Neměly by ale férově vykládat karty na stůl a hlavně – neměli bychom se spíš zabývat podstatou? Proč tu vznikli chudí a bezdomovci? Proč nejsou peníze na léčení našich pacientů a posíláme peníze do ciziny?

Co tím chci říct? Že nás málo zajímá podstata a čím dál víc se spokojujeme s povrchem věcí. Někdo něco prohlásí – a když je z naší sociální bubliny, hurá! Má pravdu. Když není z naší bubliny – hrůza! Je to troll, debil a dezolát, je třeba ho zadupat do země.

Příklad? Můj donedávna oblíbený deník Právo přinesl titulní článek o tom, že letošní předvolební kampaň bude dezinformační. Hned první odstavec sděluje: „Dezinformační tažení, které se podle mluvčího bojovníků proti manipulacím ze skupiny Čeští elfové Víta Kučíka brzy rozpoutá, má před podzimními volbami pomoci antisystémovým nebo proruským stranám SPD a Stačilo!“ A od této pravdy Víta Kučíka, o kterém jsem do té doby nikdy neslyšela, se odvíjí celý hlavní článek renomovaného deníku.

Kdo vlastně pasoval Víta Kučíka na mluvčího bojovníků proti manipulacím? Kdo rozhodl, že SPD a Stačilo! jsou antisystémové a proruské strany? Jedna je v parlamentu a má poměrně slušné předvolební preference, druhá tam nejspíš od podzimu bude. Obojí je vůle části obyvatel této země. Už slyším, jak se z druhé sociální bubliny ozývá – nelíbí se ti to? Tak emigruj do Ruska! Aha. A jakým právem by v téhle zemi měli zůstat jen ti druzí?

V další části článku se dočítám, že manipulace s informacemi pomáhá „slepenci okolo SPD, za který kandiduje Trikolora, PRO a Svobodní.“ Proč vlastně můj donedávna oblíbený deník začíná jednu skupinu dehonestovat výrazem „slepenec,“ zatímco ke druhému „slepenci“ je uctivý? V další části naznačuje, že k dezinformátorům patří i ANO. Takže kdo zbývá jako seriózní podle Práva?

To mi vrtá hlavou, takže můj oblíbený deník už možná od příštího předplatného nebude můj.

Proč kloužeme jen po povrchu a nesnažíme se vyhmátnout jádro pudla? Odpověď má vlastně tentýž článek o dezinformačních hrozbách. Stojí tam, že dezinformátoři se lidem snaží vnutit, že podpora uprchlíků a investice do obrany mohou za drahé bydlení, energie a potraviny.

Tak to už mě rozesmálo. Vysypala jsem na stůl peněženku s vizí, že si pořídím na svoji obranu v této nejisté době nějakou zbraň. Obušek asi bude muset stačit… A ejhle! Dám na stranu prachy na svoji obranu a ono mi nějak nezbývá na nájem a na nákup!

To bude ale jistě jen realita mojí domácnosti. Státní rozpočet to má určitě jinak! Přidáte na obranu a ony se na druhé straně vylíhnou peníze na bydlení, zdravotnictví a školství. Na dluh.

Tak se tomu taky zasmějte a jděte si udělat ven pěkný den. Všem nám mozky ještě nevymyli.