Proč tedy papež krále Jiřího tak nenáviděl, když o něm mluvil tak hezky? Nejvíc mu ležela v žaludku tzv. Basilejská kompaktáta, která umožňovala v Čechách přijímání „pod obojí“- v podstatě z dnešního pohledu úsměvný spor o to, jestli příjímat tělo a krev páně nebo jen jeho tělo. Spor s touto záminkou pak zavinil smrt statisíců lidí po celé Evropě.

Další věc, která musela papeže rozčílit, byla iniciativa českého krále Jiřího za vytvoření ligy evropských národů se společnou měnou a mezinárodním rozhodčím soudem, přičemž zásadní rozhodnutí mělo přijímat konzilium zúčastněných evropských panovníků v čele s francouzským králem. Tím by vlastně papež a celá církev byli vyšachováni z rozhodovací role evropské
politiky. Další události pak následovaly v rychlém sledu. Roku 1466 byl král Jiří „v duchu křesťanské lásky, pokory a milosrdenství“ dán do klatby a byla zorganizována křížová výprava proti českému království. V roce 1468 vpadl bývalý zeť Jiřího z Poděbrad Matyáš Korvín na Moravu. Všem vojenským nájezdům se už hodně nemocný král i s pomocí energické manželky, královny Johany ubránil, ale nakonec byl donucen k tomu, že se vzdal následnictví pro svého syna na českém trůnu, a tak nemohla pokračovat nová česká dynastie, ale českou korunu získali Jagellonci, tedy opět cizinci.

Po smrti krále Jiřího roku 1471 bylo jeho tělo pochováno v královské hrobce na Hradčanech, ale srdce ve stříbrné schránce do Týnského chrámu k utrakvistům (kališníkům) do hrobu jeho přítele„husitského“ arcibiskupa Rokycany. Uběhlo jedno a půl století, kdy po bitvě na Bílé hoře získali Týnský chrám jezuité a ti v roce 1622 vylámali hrob arcibiskupa Rokycany a jeho ostatky spolu se srdcem krále Jiřího z Poděbrad spálili veřejně na hranici. Náhrobek roztloukli na prach a popel rozmetali po větru. Později zmizelo z průčelí chrámu i husitské heslo Veritas vincit (Pravda vítězí), Jiříkova socha a zlacený husitský kalich.

Je s podivem,že Mariánský sloup na Staroměstském náměstí se jako symbol obnovuje – jak známo byl stržen davem v roce 1918, protože ho chápal jako symbol poroby a habsburské monarchie, byť byl vztyčen jako poděkování za vítězství (spíš tedy úspěšnou obranu) nad Švédy během třicetileté války.

Možná by bylo dobré v rámci oslav (byť jsem žádné nezaregistroval – proč asi?) 600 let od narození krále Jiřího z Poděbrad uvažovat i o obnovení jeho sochy. Myslím, že na tohoto krále můžeme být jako národ právem hrdí a že si zaslouží naší úctu.