Svůj obraz vyfotil a poslal dalšímu v řadě. Bohumil Eliáš se inspiroval a vytvořil skleněný kombinovaný objekt Barevný svět. Následovala Eva Heřmanská, která se zapojila dílem Signály odjinud provedeným ve smaltu na ocelovém podkladu. A tak tichá pošta fotografií pokračovala až do číslovky 16. V abecedě připadlo toto místo Evě Vlasákové, která vytvořila obraz Anna a Hedvika mezi zvířátky. „Jsem nadšený, jak se kruh uzavřel,“ okomentoval její dílo a tím také celou sestavu Václav Benedikt, který soubor takto pospolu viděl poprvé.

Celý soubor děl Tichá pošta mohli zájemci zhlédnout již loni v Galerii Fara v Plané nad Lužnicí. „Chtěli jsme všechna díla ještě vystavovat pohromadě. Proto výstavu do jisté míry opakujeme. Jinak už to nikdo nedá znovu dohromady,“ uvedl Pavel Klíma. Je velice zajímavé pozorovat, jak se vždy následující tvůrce inspiroval u svého předchůdce. Vždy je potřeba se orientovat podle čísel, která jsou u jednotlivých děl uvedená. Pak je posloupnost zcela zřejmá. A v každém výstavním prostoru Tichá pošta působí a vynikne jinak.

Ze šestnácti výtvarníků se na vernisáži výstavy sešlo pět mužů: Kromě Václava Benedikta, galeristy Pavla Klímy a iniciátora Tiché pošty Pavla Talicha přijeli ještě Milan Pokorný a Karel Prášek. Pavel Klíma namaloval obraz Zatmění měsíce. Pavel Talich vysvětloval svou metodu vzniku obrazu fotografie metodou camera obscura. Na pozvání Karla Práška přijeli jeho francouzští přátelé žijící v Praze. Milan Pokorný namaloval obraz, který upomíná na hrůzy holokaustu. „Vždy je potřeba se na obraze dívat za barvy, co se za nimi skrývá,“ poznamenal výtvarník k obrazu Brána Věčné noci zachráněných (Elie Wiesel). Je pravda, že letmým pohledem dílo upoutá barvami a na druhý pohled se do duše vtírá neodbytný pocit nějaké tísně. Na zlo chtěl tvůrce upozornit a přimět diváka k zamyšlení.

Výstava v Galerii Malšice potrvá do začátku srpna.