Každý den na příměstském táboře pro seniory v Blatné začal obdobným způsobem. Ráno se seniorky sešly, podebatovaly u stolu s kávou v ruce, každodenní rutinou byla fyzioterapie s Eliškou Pekárkovou a pak už si užívaly program.Ten pondělní nejdříve nabídl seznamovací hry, které vedl organizátorský tým, jenž se o seniorky během celého tábora staral, tedy Berenika Políčková, Růžena Vitáková a Eliška Pekárková. V týdnu jej doplnila ještě Víťa Dříza.

Mimo základní program pak čekalo na seniorky vždy něco zajímavého. V pondělí to bylo drátkování s Veronikou Holmanovou. Jak samy seniorky s úsměvem poznamenaly, ničily si palce. „To bylo moc pěkné. Jednalo se o takové závěsné dekorace, které můžete umístit na zeď, ale i na dveře. Tento program jsme si všechny užily. Nejdříve jsme se tedy seznámily s technikou. Pak jsme šly na oběd do sokolovny, kam chodíme každý den, co jsme na příměstském táboře. Když jsme se vracely do komunitního centra, udělaly jsme si procházku přes park a pak už jsme se vrhly na samotné drátkování,“ uvedla účastnice Marie Kašparová.

Kruhový trénink? Žádný problém

Úterní ráno začalo pěkně zostra – kruhovým tréninkem. „Na každém stanovišti jsme dostaly úkol, který se týkal procvičování. Třeba na prvním stanovišti se vstávalo, na druhém se točilo s kruhem, na třetím se kruh mačkal, pak jsme dělaly úkroky. Postupně jsme se u jednotlivých úkolů protáčely. Bylo to strašně fajn,“ popsala Marie Kašparová. Ostatní účastnice prohlásily, že jsou z toho tak unavené, že vyhlašují středeční den jako krizový. Samozřejmě to myslely jako vtip a následující den se cvičení, které tentokrát vedla Víťa Dříza, zúčastnily s úsměvem.

Účastnice tábora nadchl i úterní workshop animace pod vedením Pavly Šnajdarové. Nejdříve se seznámily s tím, jak animace vznikají a posléze se vrhly do samotného vytváření krátkého animačního snímku. „Něco takového jsme všechny dělaly úplně poprvé. Dozvěděly jsme se, kdy animace vznikla. Viděly jsme třeba animované ukázky od režiséra Karla Zemana. Je zajímavé, jak animace funguje vlastně na optickém klamu. Je založena na souhře postupně se pohybujících snímků,“ řekla Majka Kadlecová. Seniorky dokázaly vytvořit například kočičí film, kdy nakonec udělaly z pastelky i titulky se svými jmény.

Středeční program nabídl tkaní s Hanou Píchovou a ve čtvrtek se účastnice vydaly na zájezd do Pošumaví s historičkou muzea Hanou Černohousovou. Prošly si Nezamyslice, kde se nachází středověký chrám Nanebevzetí Panny Marie a barokní kaple svatého Erazima, následně seniorky navštívily Kašperské Hory, konkrétně raně gotický kostel svatého Mikuláše, barokní kapli svaté Anny a expozici skla v Muzeu Šumavy. V pátek seniorky opět cvičily a absolvovaly kvíz s Víťou Dřízou na téma Zvířata v nás a kolem nás. Program pak ukončily hry s Růženou Vitákovou a Víťou Dřížou a závěrečná reflexe celého týdne.

Velkou výhodou tábora bylo, že se účastnice velmi dobře znají z místního seniorského klubu. Ostatně ten vznikl právě v návaznosti na loňský úspěšný příměstský tábor. „Energie letošního příměstského tábora je zase úplně jinde, než byla loni, protože v loňském roce jsme úvod hodně trávily tím, že jsme se seznamovaly. Teď už se skupina velmi dobře zná, protože spolu tráví díky seniorskému klubu čas téměř celý rok. Schází se pravidelně. Je tu větší souznění, ačkoliv nás trochu mrzí, že nepřišel nikdo nový. Byly bychom rády, aby se nám parta rozrůstala,“ shrnula Růžena Vitáková.