Kamenný sloup o výšce 199 centimetrů evidují silničáři na kilometru 43,3. Rušnou spojnici první třídy směrem k hranici lemovaly dlouhá léta řady patníků, v posledních desetiletích je místy nahradila ocelová svodidla. V dotčeném úseku dlouhém 350 metrů však svodidla chybí kvůli mohutným dubům a zmíněnému milníku. Z bezpečnostních důvodů vznikla myšlenka jej odstranit, jenže v paměti zůstávala jistá historka.

Režimy se mění, patník přežívá

Historik Daniel Veith, který v nedalekém Suchdole nad Lužnicí vede odbor kultury a cestovního ruchu, připomíná informace, které se v roce 1996 objevily v Suchdolském zpravodaji a posléze i v obecní kronice. V místním periodiku stálo: „Dnes už asi jen někteří starší občané vědí, že velký bílý patník na státní silnici mezi Halámkami a Tuští byl bodem, který za Rakouska-Uherska určoval střed vzdálenosti mezi Vídní a Prahou. Od dob Rakouska-Uherska jsme zažili na našem území několik druhů státoprávního uspořádání, ale patník stojí dodnes. Až pojedete kolem, všimněte si ho.“ Dodejme, že všímat si ho na silnici příznačné opravdu rychlým provozem, nebylo tehdy ani dnes moc bezpečné.

Další indicie, kterou Daniel Veith vztahuje k historii sloupu, pochází ze vzpomínek na rodinu Josefa Scheinera, vrchního strážmistra suchdolské četnické stanice. Se vzpomínkami souvisí fotografie z roku 1932, údajně zachycující právě tento sloup. „Jedná se o momentku z výletu Marty Scheinerové, dcery strážmistra, a jejího kamaráda, humorně stylizovanou jako dopravní karambol cyklistů u našeho sloupu,“ říká Daniel Veith. Na snímku, který si můžete prohlédnout v galerii u článku, je milník natřený na bílo a je opatřený číslem 191. Číslo by tehdy mohlo označovat  vzdálenost od Prahy v kilometrech, míní historik. Řada propočtů opřených o historické záznamy vedení dopravních tras potvrdila „podezření“.

Pořádná rakouská míle

„Díky pochopení Ředitelství silnic a dálnic, konkrétně vedoucího českobudějovického provozního úseku Tomáše Voráčka a cestmistra Tomáše Staňka, mohl kámen zůstat v terénu,“ říká historik Daniel Veith. Milník bylo však nutné z bezpečnostních důvodů posunout o několik metrů od krajnice na hranu lesního pozemku. Město Suchdol nad Lužnicí a Ředitelství silnic a dálnic také nechalo sloup opravit a po renovaci se skutečně podařilo objevit původní nápis „15 MEILEN von STOCKERAU“. Neboli 15 mil od Stockerau. To je třeba osvětlit.

Takzvaná rakouská poštovní míle se v habsburské monarchii používala před převzetím metrické soustavy do sedmdesátých let 19. století. Měřila přibližně 7,6 kilometru a podle výpočtů lze umístění milníku přesně zasadit do systému tehdejších hlavních dopravních tras. Říšská silnice Hornerstraße spojovala město Stockerau s dnešní Tuští (tehdejším Schwarzbachem na zemské hranici Dolních Rakous a Čech), argumentuje historik.

Ve Stockerau navazovala na říšskou silnici z Vídně směrem na Znojmo nazývanou v pramenech k. k. Prager Hauptstraße. Dnes bychom cestovali po silnici B3 z Vídně do Stockerau, dále po B4 do Hornu, po B2 k českým hranicím a dále po silnici I/24 do Suchdola nad Lužnicí. Propočty potvrzují, že zachráněný poštovní milník se skutečně nalézá právě uprostřed a také že císařský provoz vedl právě tudy.

Obnova na etapy

„Objevený nápis byl k našemu překvapení obrácený směrem do lesa. Proto jsme milník otočili o 180 stupňů, aby byl dochovaný nápis čitelný od silnice,“ poznamenává Daniel Veith. „Pracovníci Ředitelství silnic a dálnic si otočený nápis vysvětlovali tím, že při rozšiřování komunikace v průběhu dvacátého století mohlo dojít k manipulaci.“

Původní nápis v němčině kameníci obnovili a přibyla litinová tabule s dvojjazyčným textem: „Polovina vzdálenosti Praha – Vídeň. / Halbe Strecke Prag – Wien“. Během revitalizace milníku se však objevil ještě další nápis. „Že by nápis mohl být i na druhé straně, nám došlo až s pomocí nápovědy v podobě jiného sloupu,“ říká historik Veith. V nedalekém rakouském Breitensee stojí podobný a evidentně nikoliv na původním stanovišti. Pro srovnání však vyhovoval.

„S pomocí obyčejné křídy jsme v Breitensee zvýraznili obtížně čitelné nápisy. Na jedné straně se objevil údaj v mílích, ale na protější straně v kilometrech.“ Teprve tehdy si aktéři uvědomili, že milník mohl  být po zavedení metrické soustavy upraven na kilometrovník a otočen. Také na tušťském milníku posléze objevili druhý nápis. Tento týden kameník obnovil i ten: 120 KILOMETER von STOCKERAU. Vzdálenost odpovídá 15 rakouským poštovním mílím.

Historik dodává, že při posunutí od okraje silnice se sloup dostal z pohledu řidičů do mnohem nižší polohy. „V těchto místech je silnice vedena po náspu vysokém přibližně stejně, jako je výška kamene.“

Jak vyzrát na železnou oponu

Jedna místní legenda, která se vztahuje i k tušťskému milníku, však ještě nebyla potvrzena ani vyvrácena. Podle Daniela Veitha se pravděpodobně jedná o folklór z doby studené války, ale byla by škoda ho nezmínit. Příběh se s jistou nadsázkou objevil v Suchdolském zpravodaji v článku na historické téma. Jde o příběh muže, který utíkal na Západ čtrnáct dní. „Jednou se objevil na silnici z Třeboně do Suchdola, oblečen do pracovních šatů a začal natírat tehdy ještě betonové patníky u silnice. Lidé si na něj zakrátko zvykli, včetně pohraničníků, pro které byl vzorně pracujícím soudruhem. A tak se pomalu patník po patníku přibližoval přes Halámky až k hraničnímu přechodu, až se najednou ocitl v Rakousku…“