Jak se to všechno seběhlo, že jste se nakonec ocitl v roli trenéra blatenských hokejbalistů?

Trenérem jsem byl jenom na pár zápasů, kvůli zranění, které už mám skoro rok. Jednodušší zápasy zvládáme sami, díky dobrému kolektivu. U těžších zápasů je lepší, když tam na střídačce přece jenom někdo je a dává tomu trošku směr. Většinou se střídáme, kdo právě nemůže hrát, takže se ani moc do role trenéra nepasuju.

Uplynulou sezonou jste prošli suverénně, když se vám podařilo ovládnout vaší skupinu druhé ligy. Bylo to prvotním cílem?

Prvotním cílem bylo hlavně už konečně sezonu dohrát, což nám covid dovolil. Samozřejmě, že po těch přerušených uplynulých dvou sezonách jsme věděli, že patříme k lepším celkům z druhé ligy na západě. Po pár zápasech na začátku sezony si myslím, že se do hlav vlilo, že to půjde.

Z čeho jste nejvíce těžili? Byl to fakt, že je většina mužstva pohromadě od té doby, co jste se do druhé ligy vrátili?

Ano určitě, jádro týmu spolu hraje de facto od žáků. Přibylo pár kluků v průběhu let, ale všichni máme vztah k Blatné. Takže to si myslím, že také hraje svoji roli. Máte týmy, které jsou složené z okruhu sto kilometrů a parta nic moc, v tom se asi lišíme a dost nám to pomohlo. Jsme schopni se takto scházet třikrát v týdnu a zahrát si.

Kromě základní části jste si počínali suverénně i v play-off. Byla pro vás těžší semifinálová série s Třemošnou, nebo finálová proti Liticím?

Myslím, že asi série s Liticemi, ty s námi vydržely držet krok v posledním zápase přes polovinu času. Jinak jsme měli obě série zcela pod kontrolou.

Velmi dobře jste si také počínali v Českém poháru, kde vám vystavili stopku až ve čtvrtfinále Ježci z Heřmanova Měšce. Mrzelo vás vyřazení hodně? Přece jen jste se soupeřem neodehráli vůbec špatnou partii…

Mrzelo dost, ale je škoda, že jsme neudrželi druhou třetinu zápasu, tam se to podle mě rozhodlo. Třetí část jsme už tím pádem museli hrát hodně na risk, což nějaké góly přineslo, ale nestačilo to. Zase, když jsme si pak zhodnotili, celkový průběh našeho účinkování v poháru, musím před kluky smeknout. Vypadnout o gól v zápase o postup mezi nejlepší čtyři týmy v České republice se vám nepovede každý rok.

Na druhou stranu, i když jste vypadli, mohli jste si užít zápas před parádní návštěvou. Potěšilo vás, že Blatná v tu dobu žila hokejbalem? A není to dlouhodobým cílem, aby se hokejbal stal sportem číslo jedna ve městě?

Atmosféra byla fantastická, lidi to fakt bavilo a tím pádem i nás. Většina fanoušků se s námi vyfotila po zápase na společné fotografii. V Blatné bude vždy kralovat fotbal, tomu se asi těžko vyrovnáme v popularitě, ale výkonnostně je teď hokejbal minimálně o tři třídy výše. Tak možná se zase o kousek přiblížíme.

Díky vítězství ve druhé lize jste získali právo postupu do vyšší soutěže. Máte v plánu jít o třídu výše, nebo je ještě všechno v řešení?

Chceme si první ligu vyzkoušet. Hrají v ní teď týmy, které jsme poráželi. Samozřejmě že to pro nás bude nové a výsledky nemusí být ideální, ale hrajeme amatérský sport pro zábavu a vyzkoušet by se mělo všechno. Když si vzpomenu, že jsme se zhruba před osmi až devíti lety sešli v Blatné na zimním stadionu a řešili jsme, jak znovu vzkřísit mužský hokejbal, tak to vidím jako krásný výsledek mnohaleté práce.

Jak bude probíhat letní příprava? Kdy ji zahájíte a dojde k nějakým změnám v kádru?

Kluci si dali dva týdny volna po finále a už opět trénujeme dvakrát až třikrát v týdnu. Jelikož je to radost, ne povinnost. Uvidíme, zda se povede někoho přivést.

Poslední otázka. Zůstanete u trenérského kormidla?

Na rovinu, kvůli zranění a osobnímu životu si teď chci dát od jakéhokoliv řízení a trénování pauzu. Poslední dva roky jsem dělal i předsedu hokejbalu a řídil celý klub a bylo to opravdu náročné skloubit s prací a nějakým osobním životem, co zbýval okolo. Áčko budou mít od příští sezony na starosti Zdeněk Vinter s Ladislavem Sýbkem. Já budu rád, když se dám zdravotně do kupy a přijdu si s kluky alespoň zatrénovat.