Josef Věnceslav Soukup se narodil 10. února 1819 v Sedlčanech. Absolvoval učitelský kurz v Táboře a poté byl dva roky učitelským pomocníkem v Jistebnici a Sedlčanech. V roce 1836 odešel studovat na pražskou Amerligovu technickou školu v Praze. Současně s ní začal studovat Pražskou varhanickou školu. Po studiích Soukup působil jako učitel v Praze a roku 1844 odešel do Kolína, kde působil jako učitel hlavní školy a regenschori (pozn. ředitel kúru). V roce 1852 půl roku vyučoval na táborském nižším reálném gymnáziu, takzvané reálce.

Poté odešel do Písku, kde působil nejprve jako učitel hlavní školy a od roku 1874 jako ředitel Vyšší měšťanské dívčí školy, kterou pomáhal o čtrnáct let dříve založit. Josef Věnceslav Soukup zemřel 21. či 23. července 1882 v Písku. Zbyli po něm dva synové, starší Josef, který se stal středoškolským profesorem a zabýval se píseckými a pelhřimovskými památkami a mladší Jaroslav, který se proslavil jako malíř a pedagog.

Během svého života však Josef Věnceslav Soukup neomezil své činnosti jen na kantorství. Byl také zdatným autorem učebnic zejména kreslení, matematiky a přírodopisu. Napsal učebnice jako Počty v příkladech a několik obrázků měřických, Počty v příkladech a krátký návod k účetnictví, Přírodopis pro mládež nebo Malý zahradník. Byl taktéž autorem mnoha článků a litografií s tématikou Písku a Sedlčan.

Za povšimnutí rozhodně stojí i Soukupova skladatelská činnost, která obsahuje velké množství písní, chrámové skladby či skladby pro klavír. V Soukupově hudebním rejstříku najdeme skladby jako Vlastenka, Čechoslovan, Zpěvník kostelní nebo Mazurka podunajská. Jak sami vidíme, Josef Věnceslav Soukup byl člověk vskutku renesanční a nadaný, a proto bychom si na něj měli vzpomenout alespoň v době výročí jeho úmrtí.