V kategorii věda a vzdělávání cenu získal dlouholetý ředitel jindřichohradeckého gymnázia Miloslav Vokáč. „Bylo to pro mě trochu překvapení, protože už osm let jsem z Jindřichova Hradce pryč. Celý život jsem ale prožil ve spojení s místním gymnáziem a lidé, kteří jím prošli, jsou úspěšní a vracejí se do tohoto města zpátky. Za to jsem rád. Na pozici ředitele jsem se dostal, když se měnila celá doba. Devadesátá léta byla hektická, ale nádherná. Dělala se spousta věcí. Museli jsme školu, ve které se topilo koksem, proměnit na moderní budovu, a to se podařilo. Vzpomínám na ta léta v dobrém,“ řekl Miloslav Vokáč.

V oblasti kultury a zájmové činnosti cenu obdržela herečka a členka Divadelní společnosti Jablonský Ladislava Ratajová. „Tuším, kdo mě nominoval, ale nebudu nikoho jmenovat. Byla jsem nervózní, ale teď už si ten pocit užívám. Cenu bych ráda věnovala herci Václavu Staňkovi, který bohužel odešel do nebo dřív, než se začala udělovat. Já jsem u jindřichohradeckého divadla padesát let, od svých sedmnácti. Takže vlastně po celý život. Baví mě různorodost. Člověk sám sebe může proměňovat v někoho jiného a zjistí, jaké má vlastní limity a hranice. A čeho všeho je schopný,“ uvedla Ladislava Ratajová.

Za sport křišťálovou růži převzal dlouholetý funkcionář jindřichohradeckého fotbalu Stanislav Beran. „Kromě toho jsem byl dvacet let v zastupitelstvu a šestnáct let radním. Mým souputníkem byl Karel Matoušek, také sportovec. Někdy jsme i přes nevůli jiných lidí prosadili určité věci. Ať jde třeba o fotbalové hřiště Piketa, kabiny a tribunu na fotbalovém stadionu na Vajgaře nebo umělou závlahu. V naší době se postavila sportovní hala nebo aquapark. Je za mnou tedy hodně věcí. Navíc jsem byl veterinářem, který se čtyřicet let pohyboval po městě a jeho okolí, takže mě lidé hodně znají,“ poznamenal Stanislav Beran.

V kategorii podnikání si pro cenu došel. Tomáš Blábolil, který má na svém kontě několik zajímavých podnikatelských projektů a zaměstnává víc než sedmdesát lidí. „Nevím, kdo mě nominoval, ale mám určité podezření a děkuji. Jindřichohradeckým podnikatelům bych chtěl popřát hodně sil. Doba je opravdu složitá. Jindřichův Hradec se vyvíjí, a i když je to nádherné město a řada z nás tu našla zázemí pro žití, tak podnikat tu není jednoduché. To všichni, kteří to alespoň zkusili, dobře ví. Pokud jde mě, mám za sebou významné projekty pro bydlení ve městě, jako třeba Panorama nebo Palásek, továrna na výrobu polystyrenu, která už třináct let zaměstnává lidi. Největší moje miminko je ale obchodně medicínské centrum Florián, kam jsme umístili i vodní světelnou fontánu, aby dělala radost jak návštěvníků, tak i obyvatelům města,“ připomněl Tomáš Blábolil.

Za sociální a humanitární oblast cenu dostal starosta dobrovolných hasičů Jaroslav Chalupský. „Nečekal jsem to a jsem velice potěšen. Je to pro mě velké ocenění, protože u hasičů jsem třiapadesát let. Jsou to pro mě kamarádi, na kterých leží celá tíha výjezdů, zásahů, ale i humanitární pomoci, a to nejen obyvatelům Jindřichova Hradce. Vážím si jich, tu práci dělají ve svém volném čase, bezplatně a navíc se i snaží vzdělávat tak, aby byli rovnocennými partnery profesionálním hasičů, protože jednotka musí být proškolená téměř stejně jako oni,“ zmínil Jaroslav Chalupský.

Křišťálovou růži si ocenění převzali z rukou starosty Jindřichova Hradce Michala Kozára. „Je dobře, že naši obyvatelé stále vybírají a hledají osobnosti, které si cenu zaslouží. Budu se těšit na to, až další ročník přinese nová jména. Lidí, kteří by si Křišťálovo růži zasloužili, je ve městě stále dost,“ řekl starosta.

Při slavnostním večeru se ocenění podepsali do pamětní knihy města a na závěr zazněly slavné árie a dueta z českých a světových oper a operet z děl Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Franze Lehára, Guiseppe Verdiho a dalších.