Krojovaný průvod, lidové písně i „něco do druhé nohy.“ Do Záblatí se vrátila Konopická
ZÁBLATÍ – Pára koní se světlými hřívami, ženy v lidových krojích, harmonikář a téměř stovka návštěvníků. Záblatí na Prachaticku si v sobotu 12. září připomnělo Staročeskou konopickou – někdejší oslavu ukončení sklizně, při níž tradičně přebíraly hlavní slovo ženy. Nepravidelně pořádaná, ale mezi místními očividně oblíbená slavnost zaplnila náves zpěvem i dobrou náladou.
Už krátce před třetí odpoledne naznačovalo nazdobené koňské spřežení projíždějící za vsí, že Záblatí čeká jiné odpoledne než obvykle. Vůz táhli dva koně s nápadně světlými hřívami. Zakrátko se dal do pohybu krojovaný průvod. V jeho čele kráčel muž s obřadní holí, vedle něj harmonikář udával rytmus celé skupině. Za nimi následovaly ženy v lidových krojích. Průvod obešel kostel a pokračoval kolem návsi, která byla po dobu slavnosti uzavřena dopravě. Obraz doplnilo koňské spřežení a hudba.
Po obchůzce se hlavní role ujaly zpěvačky. Několik lidových písní zaznělo převážně a cappella, tedy bez doprovodu hudebních nástrojů. Návsí se tak nesl souzvuk ženských hlasů, který připomněl dobu, kdy společný zpěv patřil k běžné součásti venkovského života, nikoliv pouze k programu folklorních slavností.
Právě výrazné postavení žen je jedním z charakteristických znaků Konopické. Zvyk má kořeny především na jižním Prácheňsku a v Pošumaví a původně se pojil s ukončením sklizně a zpracováním lnu a konopí. Konal se zpravidla na konci léta nebo na podzim, kdy se po dokončení namáhavých prací otevřel prostor pro společnou zábavu.
Konopická bývala označována také jako ženské právo. Ženy při ní přebíraly role, které jinak na vesnici náležely mužům, organizovaly zábavu a samy si vybíraly tanečníky. Postupně se do jejího scénáře dostala také žertovná podoba venkovské svatby s Konopičákem a Konopičkou. Nevěstu přitom často představoval muž převlečený za ženu. K dalším prvkům patřila obchůzka po vsi, ozdobený máječek, dohazování ženicha nebo slaměná bouda zvaná konopice, která se v závěru obřadu zapalovala.
V Záblatí se historický základ slavnosti propojil se současnou podobou sousedského setkání. Část zpívajících žen se po vystoupení rázem proměnila v hostesky a začala spoluobčanům nabízet známé lihoviny nejrůznějších barev. Děti mezitím mezi sousedy roznášely napečené koláče. Jídlo, pití a rozhovory se staly stejně důležitou součástí odpoledne jako samotný připravený program. „Mílo, dáš si ještě do druhý nohy, ať zase nekulháš?,“ lákala jedna z hostesek. „Tak mi nalej něco jinýho, zelenou už nechci,“ svolil starší muž.
Lidé posedávali na kamenné zídce lemující travnatou plochu návsi, probírali nejrůznější témata a společně se bavili až do pozdních hodin. Oblíbená akce přilákala do Záblatí téměř stovku návštěvníků.

Diskuse k článku