Slovinci se zapojili do programu městské slavnosti, užili si kostýmovaný průvod a společné jubileum si s představiteli Tábora připomněli symbolickým zalitím lípy česko-slovinského přátelství, které se dobře daří v parku před Tabačkou. To, že je Tine Radinja doma oblíbený, naznačil i zájem členek slovinské výpravy, které chtěly lípu zalévat společně se svým starostou. Slovinci si v Táboře pochvalovali krásu města, dobré jídlo i skvělé pivo. Tine Radinja má k České republice blízko už dávno.

Strávil jste nějaký čas studiem v Praze. Jak na to období vzpomínáte?

No, je to už opravdu dávno. Tehdy jsem studoval filozofii na Univerzitě Karlově a na ta léta vzpomínám velmi rád. Čeští kolegové byli velmi otevření a přátelští, takže si myslím, že právě tam někde se začalo rodit přátelství k vaší zemi. Jezdíme často do Tábora a zároveň rádi hostíme lidi z Tábora u nás. Myslím, že jsme na tom původním základě vybudovali ještě hlubší a hezčí vztah. Vznikla taky spousta příjemných partnerství mezi našimi lidmi a lidmi z Tábora a to pro mě osobně znamená opravdu hodně.

Co považujete za přínos těchto partnerství pro běžné občany?

Největší bonus vidím právě v tom, že se lidé mohou zapojit do různých aktivit a lépe pochopit, jak věci fungují v jiných zemích – v čem jsou podobné a v čem se liší. Díky tomu získávají nové zkušenosti, rozšiřují si obzory a často se i osobně setkávají s lidmi z druhé země. Jsem velmi hrdý, že jsme začali kontakty s fotografickým klubem a spolupráce se postupně rozrostla do tolika oblastí – od mateřských školek až po seniory, od muzeí až po knihovny, od základních škol až po střední školy. Vznikly tak společné projekty, výměny a akce, které se účastní lidé všech věkových kategorií. A právě tuto šíři a pestrost vztahů považuji za nejcennější přínos pro obyvatele obou měst.

Je něco z české kultury nebo životního stylu, co vám ve Slovinsku chybí?

To je dobrá otázka. Musím říct, že jsme si v mnoha věcech opravdu podobní – ať už jde o lásku k přírodě, k životnímu stylu, nebo k sportu. Také se snažíme mít naše města a komunity otevřené a přívětivé a v tom vidím velkou podobnost. Přesto při návštěvách České republiky často cítím, že vaše společnost je o něco otevřenější. Všechno tady jde trochu snáz, není tolik přísných pravidel a pokud existují, lidé k nim přistupují s větší lehkostí – v tom dobrém slova smyslu. A přiznám se, že bych takový přístup rád viděl i ve Slovinsku.

Jaký je podle vás typický Čech?

Typický, až stereotypní Čech ve Slovinsku býval český turista, který přijel ve zvláštním oblečení, nedostatečně vybavený a pokoušel se zdolat každou horu, kterou máme. V posledních letech se to hodně změnilo – Češi už jezdí lépe připravení, jsou opatrní a více respektují místní podmínky. Přesto si myslím, že tento starší stereotypní obraz Čecha jako nadšeného, ale trochu „divokého“ turisty ve Slovinsku v některých lidech stále přetrvává.

Jsou si Tábor a Škofja Loka něčím podobné?

Rozhodně. Obě města mají nádherná historická centra. Ať přijedete do Škofja Loky nebo do Tábora, lidé se často zastavují a říkají: Tak krásné staré město! Obě místa si uchovávají starobylou atmosféru a bohaté kulturní dědictví. Kromě toho je tu i nehmotné dědictví. U nás máme pašijové hry, podobně jako v Česku lidé stále aktivně oživují tradiční akce a ochotně do nich vkládají svůj čas. Oba regiony tak žijí svým kulturním odkazem a předávají ho dál. Vaše město má Táborská setkání, která jsou dalším příkladem živé kulturní tradice, kde se místní lidé scházejí a udržují historické dědictví i komunitního ducha.

Pokud by český turista navštívil Škofja Loku jen na den, co by neměl minout?

Procházku starým městem s nádherným zámkem, radnicí a historickým náměstím. To je srdce města, kde se přímo před očima spojuje bohaté kulturní dědictví s úžasnou přírodou – hory a údolí začínají hned za posledními domy. Srdečně zvu všechny k návštěvě Slovinska a naší krásné Škofja Loky.

Místostarostka Lenka Horejsková a starosta Škofji Loky Tine Radinja. V kostýmovaném průvodu nechyběli.

Dvacetileté slovinsko-české přátelství přiblížila i místostarostka Tábora Lenka Horejsková: 

Jak se partnerství se slovinským městem v čase vyvíjelo?

Naše partnerství začalo před dvaceti lety a já jsem měla tu čest být u toho. Za tu dobu se spolupráce výrazně rozrostla. V prvních letech probíhala spíš na kulturním poli, kdy ji zahájil fotografický klub ze Slovinska. V posledních letech se nám ale podařilo zapojit i další oblasti.

Mám na starosti školství, sport a také sociální oblast, takže mě těší, že se spolupráce rozšířila i sem. Náš pivovar se například zúčastnil jejich pivního festivalu. Po dva roky jsme tam měli také zástupce našich sportovců z triatlonového klubu na tamním Běhu čtyř mostů, což je velmi vyhlášený běh ve Slovinsku, kterého se během dne účastní deset tisíc lidí. Loni k nám přijela velká delegace učitelek ze slovinských mateřských školek, které navštívily Mateřskou školu Sokolovská. Letos je tady téměř padesát seniorů ze Škofja Loky. Včera jsme je přivítali v našem klubu důchodců na Sídlišti nad Lužnicí. Doufám, že se i nám podaří přivézt naše seniory do malebné Škofja Loky. Velmi důležitá je také dlouholetá spolupráce mezi táborským gymnáziem a slovinskou střední školou.

Jak vy vnímáte typické Slovince – v čem jsou nám podobní a v čem se od nás liší?

Myslím si, že máme hodně společného, a to i v tom, že máme opravdu velký zájem o kulturu a sport. Tím, že jsme kdysi byli součástí jednoho impéria, i když je to hodně dávno, máme společné i mnohé v oblasti státní správy, kultuře a v řadě dalších věcí. Slovinci jsou strašně srdeční. Samozřejmě se pohybuji i v ostatních partnerských městech, ale právě tohle naše přátelství mi přijde opravdu upřímné a intenzivní. Slovinci jsou strašně družní, vstřícní, hned si s vámi popovídají, pozvou vás na drink nebo na kávu. A co jsem za ty roky vypozorovala, to je zejména pro dámy zajímavé. Zdá se mi, že alespoň ve Škofja Loce, když se podívám na průměrného muže, tak jsou to většinou sportovní typy. Možná je to tím, že Škofja Loka leží v podhůří hor. Musím říct, že Slovinci jsou prostě sympaťáci.

Co by si neměl návštěvník nechat ve Škofja Loce ujít? 

Určitě tamní pašijové hry. Ty se konají jen jednou za šest let a teď byly po jedenácti letech, protože tradici přerušil covid. Vezli jsme tam letos autobus Táboráků. Byl to skutečně velký zážitek, protože té akce se účastní dvanáct set dobrovolníků, kteří hrají jednotlivé obrazy z biblického příběhu. A možná kromě návštěvy historických míst mám i takovou příjemnou drobnost. Na náměstí ve Škofja Loce stojí obrovská lípa a hned vedle je kavárna Pod Lípou. Mají tam skvělou zmrzlinu!