Život Jiřího Paclíka ovlivnily dva fenomény. Železnice a výtvarné umění. Lásku k obojímu získal u svého dědečka, který byl železničářem a zároveň krásně maloval. „Dětství jsem prožil z velké části na železniční trati mezi Českými Budějovicemi a Rybníkem, kde můj dědeček sloužil a já s ním v práci strávil mnoho krásných chvil. Bylo fascinující pozorovat úžasnou práci železničářů a zároveň se kochat nádhernou krajinou ubíhající podél železniční trati,“ vzpomíná Jiří Paclík na své dětství.

Propojení železnice a umění proto vnímá jako naprosto samozřejmé. „Spousta železničářů má umělecké sklony, patří to k sobě. Železnice, to je volání dálek, inspirace, svoboda, stejně jako umění. Navíc koleje nejsou, na rozdíl od silnice, v krajině rušivým elementem. Přirozeně do ní zapadnou,“ říká Jiří Paclík, který vystudoval střední železniční průmyslovou školu a přes deset let žil ve Spojených státech amerických, kde se věnoval grafickému designu. Přesto má nejraději jihočeskou krajinu, kterou také zvěčňuje na svých plátnech.

„Téměř všechny obrazy, které jsem dosud namaloval jsou z okolí Holkova u Velešína. Byla zde vždy krásná a klidná krajina s dalekými výhledy a prostorem pro snění a představy,“ říká českokrumlovský malíř Jirka Paclík a prozrazuje, jak vznikají jeho díla. „Pozoruji krajinu, nechávám jí plynout svojí hlavou a někde tam vždy něco uvízne, nějaký moment, nějaké místo. Uvnitř hlavy pak vše v klidu dozrává, vypadávají detaily, až nakonec přijde kompozice celkové krajiny. Nechám ji na sebe chvíli působit a pak zamířím do ateliéru. Prohlížím skicář a vybírám, jak které téma zpracuji,“ vysvětluje Jiří Paclík. Na malá plátna pak vytváří složitější kompozice, zatímco na velkých nechává dominovat krásu volné krajiny.

„Všechny mé obrazy jsou vlastně pomyslným oknem do krajiny. Jsou prostorné a otevřené, to hlavní, co chci v obraze zachytit je vždy v jeho středu. S minimem se snažím vyjádřit duši daného místa,“ přibližuje malíř svá díla. Drží se přitom pravidla, že v jednoduchosti je síla. Toto motto ctí i při své práci grafického designéra, když navrhuje loga firem a společností. „Minimem je potřeba vyjádřit maximum, vystihnout v logu celou duši podniku,“ říká jen krátce ke své další profesi, které se věnuje.

V současné době prochází jeho umělecký život významnou proměnou. Opouští krajinu kolem Holkova a začíná ve svých obrazech zachycovat krásy okolí Českého Krumlova. „V okolí Holkova, v místech, kde jsem celý život čerpal inspiraci, se dnes staví dálnice, která krajinu úplně znehodnotila. Ale vše špatné, je k něčemu dobré. Začal jsem objevovat zajímavá místa v okolí svého současného bydliště. Nově objevuji kouzlo krajiny za Kletí, z druhé strany v okolí Kvítkovic a Brlohu,“ bere věci s nadhledem Jiří Paclík.

Zamýšlí se přitom nad tím, proč tolik tíhne k malování otevřené krajiny. „Došel jsem k přesvědčení, že je to místem, kde žiji, v centru Českého Krumlova, v úzké uličce, kde se neustále pohybuje plno lidí. Potom jsem šťastný na cestě mezi loukami a poli, kde nikoho nepotkám,“ dodává s úsměvem Jiří Paclík, kterého, pokud zrovna nemaluje, můžete spatřit v kabině motorového vlaku brázdícího šumavskou krajinou.