Máte za sebou premiérový půl rok v pozici trenéra protivínský fotbalistek. Jak ho zhodnotíte?

Výsledkově nemohu podzim hodnotit nijak pozitivně. Trápil nás úzký kádr a zranění nebo pracovní povinnosti. Nejvíce mě mrzí, že jsme k jednomu zápasu ani nemohli nastoupit. Pokud by mě někdo mohl odvolat, už bychom se tu asi nebavili. Pokud se ale podívám na to, jak zdravé jádro se během podzimu v týmu vytvořilo, vidím to jaké velké pozitivum. Je třeba si uvědomit, že nehrajeme o záchranu, nejsme pod žádným tlakem, fotbal hrajeme pro radost z pohybu, pro to být součástí celku. Máme k tomu v Protivíně dobré podmínky. V tom jsou pevné základy, a pak může přijít nadstavba v podobě výsledků. Takhle se na to dívám a vidím v tom smysl.

Splnilo trénování dívčího týmu vaše očekávání nebo jste od toho čekal více?

Jelikož jsem u týmu už skoro rok a půl, věděl jsem, do čeho jdu. Někdy je to s holkami samozřejmě složitější, technicky to není úplně dokonalé, ale o to víc si vážím jejich snahy na sobě pracovat. To úsilí, co do jejich přípravy člověk dá, jsou schopné několikanásobně vrátit. Právě za ten rok a půl je vidět na hráčkách, které v tu dobu začínaly, značný pokrok a z toho mám jako trenér radost.

Celý rozhovor si přečtete v Píseckých postřezích.