Říká se, že varhany jsou královským nástrojem. Jednak největším, ale jsou dokonce nejsložitějším hudebním nástrojem na světě. Až do poloviny 18. století byly varhany považovány za nejsložitější stroj, který kdy člověk vymyslel a také zkonstruoval. Ty milevské pocházejí z roku 1776 z dílny sedlčanského rodáka Bedřicha Semráda.

Proč varhany nejsou klavírem

Na první pohled se může zdát, že varhany patří do stejné skupiny hudebních nástrojů jako klavír.
„Není tomu tak. Přestože se oba nástroje ovládají především klávesami, klavír patří mezi strunné nástroje. Když zmáčknu klávesu na klavíru, kladívko jednou uhodí do struny a vydá tón, který pomalu zaniká. U varhan je to ale jiné, zvuk je konstantní. Zdrojem zvuku u varhan jsou píšťaly, do kterých proudí vzduch a udržuje délku tónu, dokud varhaník potřebuje – dokud proudí vzduch a drží klávesa, tón zní beze změny hlasitosti. Proto jsou varhany nástrojem dechovým, mají daleko blíže třeba k dudám,“ vysvětlila Petra Kalinová.
Samotné varhany se skládají ze dvou částí, varhanního stroje a varhanní skříně. Varhanní skříň ukrývá a chrání vlastní varhanní stroj před znečištěním i slunečními paprsky.
„V Milevsku je dnes za varhany obrovské gotické okno. V čase výroby varhan tam byla pouze malá rozeta, ta nevadila. Na konci 20. století se bazilika navracela do původního středověkého vzhledu a gotické okno bylo obnoveno,“ přiblížila. „Sluneční světlo a teplo způsobuje roztažnost materiálu a píšťaly se snáze rozlaďují a lehce deformují zvuk. Když je velké horko, tak se tady pohybuje celá klávesnice,“ vtipně dodala.

Co se skrývá za varhanní skříní

Varhanní skříň plní také funkci estetickou, bývá zdobená různými soškami, andělíčky a bývá dominantou západního kůru, protiváhou k hlavnímu oltáři. Varhanní stroj se skládá z hracího stolu, traktury, vzdušnice, vzduchové soustavy a píšťal. Hrací stůl se skládá z jedné či více klaviatur a pedálnic. Rukama varhaníci hrají na jednotlivé manuály a nohama na pedály. Ty milevské mají manuály dva, největší stroje i sedm manuálů.
Nejdůležitější částí celých varhan jsou vzdušnice, které přivádějí vzduch k jednotlivým píšťalám pomocí traktury, což je velmi složitý systém různých táhel, páček a ventilů, který spojuje klávesy s píšťalou.
„V Milevsku máme celkem pět vzdušnic. Vzduchová soustava se skládá ze zdroje vzduchu, nejčastěji vzduchového čerpadla a varhanního motoru z jednoho či více měchů. Tady je měch jeden a zvládne napájet celé varhany. Nejdůležitější částí jsou ale píšťaly,“ vysvětlila Petra Kalinová.

Píšťaly od milimetrů po metry

Největší píšťaly na světě měří až 20 metrů, mohou vážit až 1 tunu, záleží na materiálu, ze kterého jsou vyrobeny. Naopak nejmenší mohou měřit i jen pár milimetrů, nejmenší mají cca 11 mm. V každém stroji jsou různě velké, nejčastěji z cínu nebo ze dřeva, které bylo dříve velmi časté, v současné době se od něj spíše upouští.
„My tady máme cínové, ale i ty dřevěné, pedálové jsou největší. Celkem jich je kolem tisíce. Délka píšťaly znamená hlubší tón, ale taky vyšší cenu, protože se spotřebuje více materiálu. Píšťaly jsou řazené do rejstříků, což jsou celé sady píšťal od nejhlubšího tónu po nejvyšší, mají stejnou barvu, charakter a sílu,“ dodává milevská varhanice.

Od kalkantů k ventilátoru

Celý stroj pohání měch, dříve musel u varhan šlapat pomocník – kalkant, který nohama pumpoval měchy, dnes už je ovládán ventilátorem. „Mně se jednou podařilo 25. prosince vyhodit elektřinu v celém klášteře, tehdy málem došlo na to, že někdo půjde šlapat, to se ale nikomu nechtělo, nakonec jsme nahodili pojistky,“ vyprávěla úsměvnou historku, která potvrdila funkčnost měchových pedálů. „Dříve chodili šlapat spíš muži, je to docela náročné, ženy aspoň ve dvou, ale údajně nastával problém, že ženy se občas zapovídaly a varhany nehrály,“ pobavila Kalinová hosty.
Varhany by se měly ladit třeba každých 10, 20 let, ale je to velice finančně náročné, oprava a naladění se pohybuje v řádech milionů korun. V nejbližší době se snad milevské varhany rekonstrukce dočkají. „V současné době tady jsou třeba urvané dva docela používané pedály. Například pedál D, a když hrajete skladbu v D mol tak to není úplně dobré,“ posteskla si Petra Kalinová, ale prozradila, že i s tímto problémem si při hraní většinou poradí.

Tajemství krátké oktávy a systém zrcadel

Milevské varhany v bazilice mají i svá specifika. Jednou takovou zajímavostí je takzvaná krátká oktáva. Jde o historické uspořádání nejnižších kláves, kdy některé tóny mají jiné znění, než naznačuje jejich poloha na klaviatuře. Pokud na nástroj hraje někdo, kdo ho nezná, považuje ho za velmi rozladěný, přitom je to krátká oktáva.

Další zajímavostí je funkční barokní manuálová spojka. Mechanismus, který propojuje dvě klaviatury varhan a varhaník tak může jednou rukou ovládat hlasy z obou manuálů současně a dosáhnout mohutnějšího zvuku nástroje.
Aby varhaník věděl, v kterou chvíli má hrát, musí vidět na kněze sloužícího mši. K tomu dříve sloužil systém zrcadel. V současnosti ho nahradil kamerový systém s obrazovkou.

Srovnání s největšími varhanami

Za největší varhany na světě jsou považovány varhany v koncertní síni Boardwalk Hall v americkém Atlantic City. Mají přibližně 33 tisíc píšťal a jejich výkon je natolik mimořádný, že jsou zapsány v Guinessově knize rekordů. Nástroj je však dlouhodobě jen částečně provozuschopný a postupně prochází rozsáhlou obnovou, byly poškozeny tornádem. Největší v Evropě se nacházejí v německém Pasově v Dómu svatého Štěpána a mají necelých 18 000 píšťal a asi 233 rejstříků. Pro srovnání v Milevsku jich je 20 rejstříků. Varhany v katedrále sv. Víta na Pražském hradě mají skoro 6 tisíc píšťal a patří k největším ve střední Evropě. Největšími varhany v České republice je historický nástroj v kostele sv. Mořice v Olomouci. Má zhruba 10 500 píšťal a přes 130 rejstříků. Patří k nejvýznamnějším nástrojům střední Evropy.

Varhanistka se s hosty rozloučila úryvkem skladby Toccata a fuga d moll od Johanna Sebastiána Bacha a doplnila příběh své cesty k varhanům. „Já jsem hrála na klavír a jednoho dne mě oslovil milevský sbor, který potřeboval trénovat na koncert, jestli bych to s nimi nenatrénovala aspoň amatérsky. Pak mě posadili za varhany a řekli hraj… Nejdřív jsem to zkusila bez pedálů a postupně jsem se o varhanní hru začala zajímat víc. Není jednoduché korigovat pohyb nohou a zároveň hrát, vlastně padáte, protože nemáte stabilitu. Tu stabilitu těla drží záda a břicho, vy se opřete ještě rukama a pak najednou máte nohy ve vzduchu, není to úplně jednoduché to zkorigovat,“ smála se na závěr Petra Kalinová.