Převzetí jindřichohradecké úzkokolejky společností Gepard Express nezahrnuje jen starost o koleje, mašiny a dílny. Součástí majetku jsou i desítky doposud chátrajících nádražních objektů. Nový majitel Albert Fikáček v části z nich ubytoval členy svého týmu, některé nabízí jako ubytování pro turisty. V Lovětíně, na severní větvi dráhy mezi Jindřichovým Hradcem a Obrataní, se potkaly dvě akutní potřeby – postarat se o nádraží a najít útočiště pro tři desítky předškolních dětí.

„Po deseti letech jsme se rozhodli přestěhovat z lokality v Kruplově, místní části Jarošova nad Nežárkou, kde jsme mohli sdílet krásný kus světa, byli jsme tam zadarmo a za laskavost, pochopení i spolupráci děkujeme,“ říká Barbora Kolářová. Jak ředitelka a její zástupkyně Anna Shivalanka uvedly v nejnovějším Jarošovském zpravodaji, nebylo jednoduché vyhledat nové působiště, které by splňovalo řadu podmínek pro provoz lesní školky, nebylo by příliš vzdálené a zároveň nerušilo okolní obyvatele. „Hledaly jsme primárně v okolí Jarošova, ale také v okolních obcích, ptaly se všech známých, starostů a podnikatelů v okolí. Všude byla nějaká pro a proti.“ Nakonec zvítězila docela romantická myšlenka.

Albert Fikáček potvrdil, že nádraží v Lovětíně lesní školce nabídl. Prostředí je sice půvabné, ale v nejbližších měsících bude vyžadovat dost práce. „Všechno budeme dělat nové. Není tam zavedená voda, vodní rozvody, je třeba předělat elektřinu, centrální topení, vybavit objekt novým kotlem, čeká nás frézování komína…“ vypočítává Barbora Kolářová.

Také Lovětín je místní částí Jarošova nad Nežárkou, ovšem lesní školka Živě v trávě není zařízení provozované obcí. „Jezdí k nám děti zblízka i ze širokého okolí, nejdál z Třeboně a Kardašovy Řečice,“ uvádí ředitelka. „Pečujeme o 29 dětí předškolního věku. Některé k nám docházejí na čtyři dny v týdnu, některé jenom na dva dny. Některé to kombinují s klasickou mateřskou školkou.“ Živě v trávě je členem Asociace lesních MŠ a v loňském roce získala certifikát kvality.

Každý víkend na brigádu

Náklady na uvedení objektu do stavu, kdy bude moci přivítat děti, odhaduje Barbora Kolářová na půl milionu korun. Právě v těchto dnech školka spouští sbírku na dárcovském serveru Donio pod názvem Z louky na nádraží. Stavíme domov pro nové vzdělávání.

V části stanice je také staré depo, které ovšem zůstane stranou. „Budeme používat nádražní budovu a zahradu, kam přestěhujeme maringotku, ve které jsme působili v Kruplově,“ nastiňuje ředitelka.

Kolem nádražní budovy je možné už nyní zaznamenat čilý ruch. „Brigádničí rodiče i my, naše rodiny, naši rodiče…“ poznamenává zástupkyně ředitelky Anna Shivalanka. „Chceme se v Lovětíně usadit ještě na počátku léta, abychom si nádraží dolaďovali.“

Školka přizvala k pomoci a přispění také obyvatele Jarošova a další příznivce. „Přidali se i přátelé,“ dodává Barbora Kolářová. „Teď tam budeme skoro každý víkend. Hodně nám pomáhají Tomáš Zahradník a Ondřej Pekárek, dva tatínci, kteří mají stavební firmy a přislíbili některé práce.“

Děti a vláčky patří odjakživa k sobě. „Panu Fikáčkovi ještě předhazujeme, že by bylo prima, kdyby děti mohly do školky jezdit vlakem. Aby nasadil z Jindřichova Hradce šikovný spoj…“ usmívá se Anna Shivalanka. Zatím se takový nápad nejeví realisticky, ale myšlenka školky na starém nádraží taky není právě z kategorie všedních…