Mění se krajina Třeboňska za poslední desetiletí k lepšímu?

Před třiceti čtyřiceti lety za doby doznívajícího komunismu se zdejší zemědělská krajina intenzivně přetvářela, často za použití nepříliš efektivních nástrojů. Například jih Třeboňska zaujímala zemědělská půda, která ale nebyla úrodná, hodně se přihnojovalo a plochy se převáděly na ornou půdu. To do krajiny vnášelo nadměrné množství živin, což mělo negativní vliv. Po změně režimu se spousta rozoraných půdních bloků zatravnila a hospodaří se na nich pastevním způsobem, a to je mnohem vhodnější. Intenzita vnosu živin do krajiny je v této části území menší. Na severu Třeboňské pánve však pokračuje. A vedle toho se změnily nároky obyvatel.

Jaké nároky?

Nároky na to, jakým způsobem lidé chtějí bydlet a žít. Nyní je krajina intenzivně využívaná pro rekreaci a oddech. A to nejen místními, ale i lidmi, kteří na Třeboňsku vlastní rekreační objekty. Vylepšují je, nárokují si přivedení lepší vody, napojení na vodovod, odvádění odpadních vod… A například právě to aktuálně vnímáme jako problém. Lidí je tady příliš. Kapacity dočišťovacích zařízení, jako je třeba čistírna odpadních vod v Chlumu u Třeboně, jsou na hraně, neustále přibývá rekreačních objektů, nebo je lidé pronajímají. Odpady se úplně nedočišťují a dostávají se do povrchových vod. Koštěnický potok i řeky Lužnice a Nežárka je potom rozvádějí po krajině a napájejí rybniční soustavy. Z hlediska dopadu na krajinu už není vnos živin jen důsledkem hospodářské činnosti. Zejména zásoba fosforu se do krajiny dostává právě ze špatně vyčištěných odpadních vod. Nejmarkantněji si toho lidé všímají na kvalitě vody v rybnících. Ale není to vždycky jen intenzitou chovu ryb…

Máte možnost situaci ovlivnit?

Situace se nezlepší, pokud se nestanoví regulace, například že čistička odpadních vod je maximálně pro tisíc pět set obyvatel a další se nemohou připojovat, protože zařízení kapacitně nestíhá. Když komunikujeme s většími městy nebo obcemi, usilujeme o zvýšení kapacity a čistící schopnosti čistíren. Aby se především fosfor do prostředí nedostával.

Místní obyvatelé, zejména ti, kteří se věnují stavební činnosti, občas považují chráněnou krajinnou oblast div ne za protivníka, který svými požadavky komplikuje život. Daří se vám udržet pod kontrolou charakter zástavby a lidských sídel?

Snažíme se na několika úrovních, nejzásadnější jsou změny územního plánu. Každá část Třeboňska je ale jiná. Vitorazsko s jednoduchými čtvercovými usedlostmi, historickými dvory, které byly solitérně rozmístěny v krajině, vypadá jinak než krajina na severu Třeboňska. Tam je zachované i selské baroko a bohatší statky byly zdobnější. Snažíme se, aby se takovému krajinnému rázu přizpůsobil typ staveb. Je to vždycky věc diskuze. Spousta lidí přichází s hotovou vizí, často na ni celý život šetří, nebo prodají nemovitost v Praze… Pak si chtějí postavit pěkný malý bungalov, který bude bezbariérový a pro ně ideální. Ale z hlediska krajinného rázu jde o typ stavby, který sem vůbec nezapadne.

To zní docela konzervativně.

Jsou samozřejmě možné i novátorské přístupy, o kterých se dá diskutovat, ale většinou se lidem snažíme vštípit, aby respektovali charakter krajiny. Je rozdíl mezi okrajem Třeboně, kde je regulační plán a už od sedmdesátých let výšková zástavba, a dejme tomu Vitorazskem s rozptýlenou zástavbou, která je velmi cenná. Usedlosti tam obnášejí velkou hmotu a opravit velký statek stojí miliony. Přestavte si už jen plochu střech. Lidé přitom objekt nakonec nevyužijí celý. V takových případech s investory diskutujeme, jak postupovat, aby se neztratila hmota a výsledek nevypadal jako rekreační chalupa. Stavební agenda je ostatně pro všechny chráněné krajinné oblasti jedna z nejrozsáhlejších. Na naší správě zaměstnává největší počet lidí, kteří řeší i elektrické přípojky, studny nebo fotovoltaické panely.

Třeboňsko je prvotřídní turistickou destinací. Nepřekročil už cestovní ruch přiměřenou mez?

Je pravda, že Třeboňsko je v letních měsících podobně jako třeba Českokrumlovsko nebo Pálava přetížené turismem, a to i proto, že zde máme nenáročnou plochou krajinu vhodnou pro kola a elektrokola. Třeboň je navíc lázeňské město, které lidi láká, a strategií samospráv obcí, které žijí z turistiky, je co nejvíc z turismu těžit. Ať už jde o ubytování nebo nabídku sportovních a kulturních akcí. Neustále se to zahušťuje, na problémy narážíme i při jednáních s velkými vlastníky pozemků, jako jsou Lesy ČR nebo Rybářství Třeboň. Například Lesy ČR mají ve vrcholné turistické sezoně problém provádět naplánované práce. Brzdí je neustálý pohyb lidí, přitom jako majitelé pozemků jsou zodpovědní za bezpečnost. Proto nemohou vznikat nové turistické nebo cyklistické trasy bez řádného projednání – z hlediska hájených zájmů přírody, protože tam často mohou být hnízdní lokality, ale i z hlediska majitelů pozemků, kteří pak nejsou schopni plnit závazky.

Nakolik zasahuje do ochrany přírody nadměrný turistický a cykloturistický provoz?

Zhruba před pěti lety se na různých mobilních aplikacích začala objevovat vymezení nových cykloturistických tras. Vedly ale do klidových zón a to nebylo z hlediska ochrany přírody v pořádku. Mnoho bikerů také lidem doporučuje nové trasy na instagramových profilech. Není však vhodné dostat lidi úplně všude. Kromě toho, že jsme chráněná krajinná oblast, máme i několik dalších forem ochrany, jako jsou evropsky významné lokality nebo Ptačí oblast Třeboňsko. A ta speciálně vyžaduje, aby vznik nových cykloturistických tras byl vždy podmíněn souhlasem orgánů ochrany přírody. Věřím, že nové cesty jsou navrhovány i s dobrými úmysly, ale z našeho pohledu někdy vedou na místa, kde by se veřejnost neměla ocitat ve větší míře.

Setkáváte se s vysloveným poškozováním přírody v rezervacích?

Turisté jsou docela ukáznění. Nemusíme řešit, že by v maloplošných chráněných územích (rezervace a přírodní památky – poznámka redakce) někdo tábořil, rozdělával oheň nebo něco fyzicky ničil. Ale někdy už jen svou přítomností a frekvencí pohybu ruší. Pokud jde o místo, které je pro nás velmi cenné, například je tam orlí hnízdo, Lesy ČR mohou po dohodě část lesa a lesní cesty uzavřít. Říkáme tomu přechodně chráněná plocha. Ne vždycky uvádíme přesně důvod, protože lidé by tam chráněné druhy cíleně hledali. Jde o to udržet turisty organizované jen v některých lokalitách, které jsou samozřejmě zajímavé, protože i naší snahou je, aby lidé Třeboňsko poznávali. Jsou místa jako národní přírodní rezervace Červené blato, kde je naučná stezka vedena jen v určitém okruhu. I chráněné druhy jsou tam na lidi zvyklé a není v zájmu ochrany přírody, aby se lidé od stezky vzdalovali.

Dostávají se v současnosti některé druhy živočichů nebo rostlin na Třeboňsku do kritické situace?

Řada ptáků reaguje na znečištění vodního prostředí, ale spíše ubývá ptačích druhů všeobecně. Naopak jsou druhy, kterých na Třeboňsku v posledních dvaceti až třiceti letech rapidně přibývá. Příkladem může být jeřáb popelavý. Začalo to před patnácti lety, pak jsme měli první prokázané hnízdění a teď už jde o několik párů. Potřebují rozsáhlé rákosiny, právě takové, aby tam v době hnízdění od února do začátku června nebyl rušivý pohyb lidí. Jinak jsou to hrabaví ptáci, chodí po krajině, vyhrabávají, vyzobávají a můžete se s nimi setkat kdekoli na louce.

Jak ovlivňuje Třeboňsko oteplování a úbytek vody?

Krajina je opravdu hodně vysušovaná, roky jsou teplejší a teplejší a přibývá například teplomilného hmyzu. Častěji se ale objevuje i dudek, vidět ho před dvaceti lety byla vzácnost, stejně tak kudlanku nábožnou, druh typický pro jižní Moravu, jenž už je na Třeboňsku stabilně. Podobně cvrčivec révový, který se ozývá jako cvrček a je vyloženě teplomil. Tyto druhy ukazují, že krajina se skutečně mění.

Jak se ale konkrétněji projevuje nedostatek vody?

Hladina podzemní vody je v mnoha lokalitách, jako jsou například rašeliniště, rozkolísanější. Velmi citelně se však úbytek vody projevuje především na prostředí rybníků. Ty jsou na Třeboňsku poměrně mělké, voda se více prohřívá, tím se sníží obsah rozpuštěného kyslíku, a když jsou dlouhé periody bez dešťů, ryby hynou. Pokud je všechno ještě znásobené vyšším obsahem fosforu, přibývá sinic a řas, které vyčerpají kyslík ještě daleko rychleji. To pak ovlivňuje i práci a výnosy rybářů. Ryby mají nižší přírůst a někdy se musí letním odlovem zachraňovat. Podmínky pro vhodný chov ryb už jsou pak na hranicí produktivnosti.

Nedostatek vody a půdní sucho jsou letos podle zveřejněných údajů právě na Třeboňsku velmi vážné…

Určitě. Kromě jižní Moravy je Třeboňsko jedním z nejvíce zasažených regionů. Je to vidět i na průtocích, Lužnicí protéká necelý kubík vody za vteřinu. Přivádí vodu jednak do Rožmberku, ale také Novou řekou do Nežárky. Do Rožmberku teď přitéká 0,1 kubíku a odtéká 0,8 kubíku, rybník vypadá jako před výlovem, jsou tam obnažené písčiny a obnažené bahno. I většina dalších velkých rybníků jako Horusický, Bošilecký, Velký a Malý Tisý je zhruba dvacet až pětadvacet procent pod stavem. Vody z řeky, která i prostřednictvím Zlaté stoky propojuje rybniční soustavy, je tak málo, že nedokáže rybníky dopustit.

Projevuje se dlouhodobé sucho v lesích?

Reakce není tak bezprostřední jako v době kůrovcové kalamity. Ale pokud by se roky jako letošní opakovaly, lesní porosty, které se zakládaly na ne úplně vhodných stanovištích, typicky smrkové monokultury, budou na mělčích půdách oslabené a na kůrovce náchylnější.

Jaký může mít chráněná krajinná oblast vliv na charakter zalesňování a těžbu?

Můžeme hodně ovlivňovat situaci v maloplošných chráněných územích. V hospodářských lesích ale jen po dohodě. Nemůžeme zasahovat do všech typů lesa a říkat, jaký tam má být sortiment. V jižní části, kde Třeboňská pánev přechází v Novobystřickou pahorkatinu, jsou kyselejší půdy a odpovídají jedlobučinám. V centrální části bývaly doubravy nebo borové doubravy. Ale smrk tady byl jen výjimečně, přirozeně se vyskytoval spíše na okrajích rašelinišť. Ovšem smrk je rychle rostoucí dřevina a uspokojuje poptávku po stavebním dříví…

Pokud hovoříme o lesích, dělají vám starosti vysoké stavy spárkaté nebo černé zvěře?

Přemnožení černé zvěře je jednoznačně velký problém. Myslivecká sdružení na to reagují různým způsobem. Černá zvěř se přitom významně podílí i na likvidaci drobné zvěře. Také srnčí zvěře je hodně, zejména na severu Třeboňska. Na jihu zase přibývají jeleni, ale s nimi takový problém není.

Jak přemnoženou zvěř regulovat?

Vedle mysliveckých sdružení, která loví intenzivně a snaží se zvěř držet na normovaných stavech, jsou jiná, která to jako problém nevnímají. Zvěř pro ně funguje jako součást společenského života a hospodaření a snaží se ji držet na stavech, aby měli stále nějakou ránu. Potřebují mít dostatek. Těžko se to ale prokazuje. My můžeme reagovat například v době sklizně, kdy se černá zvěř schovává v rákosinách kolem rybníků nebo maloplošných chráněných území. Naším cílem je pak dostat ji zpátky, proto jsou místa, kde povolujeme, aby se vnadilo. Ale neměl by to být příkrm.

Připravujete vyhlášení nové rezervace nebo přírodní památky?

Aktuálně ne, naposledy se vyhlašovaly přírodní památka Kramářka a přírodní rezervace V Luhu. Ale zmínit bych mohl rašeliniště u Hrdlořez, kde se těžila povrchově rašelina. Jde o pozemek Lesů České republiky, se kterými jsme se dohodli, aby tam nezvolily technickou rekultivaci, ale přírodě blízkou spontánní obnovu lesních porostů a obnovu vodního režimu původního rašeliniště. Teď je to úžasný biotop, kde hnízdí orli mořští, jsou tam jeřábi i jeřábci, pravidelně tam vídáme vlka. Jedná se přibližně o 150 hektarů, kde jsou velice cenné rašelinné fragmenty lesa, rašeliništní rostliny a na ně navázaní živočichové. To bychom do budoucna viděli jako jednu z nejlepších lokalit, máme k tomu i předběžný souhlas vlastníka.

Jaká je aktuální situace s vlky?

V rámci jižních Čech držíme vlčí pohotovost, střídáme se s kolegy z Blanského lesa, abychom fungovali o víkendech a svátcích, pokud dojde ke škodě na hospodářských zvířatech. Nejvíc se jezdí na Českokrumlovsko, na Lipensko a do Novohradských hor. Na Třeboňsku jsme v posledních dvou letech řešili jen dva nebo tři případy. Momentálně nevíme, že by tady žila stabilně vlčí smečka nebo vlčí rodina, víme pouze o sporadické přítomnosti vlčích samotářů.

Posuzujete aktuálně žádosti o rozšiřování významnějšího průmyslového podnikání?

Pro velké stavby průmyslového typu jsou v rámci Třeboňska poměrně jasně vymezené plochy v územních plánech. Větší nároky ze strany investorů nejsou. Registrovali jsme drobné snahy o přestavbu zemědělských areálů, ale je opravdu závazné, aby se průmysl striktně soustředil do zón, které stanovuje územní plán. Před dvěma roky jsme řešili u Suchdola nad Lužnicí záměr umístění velké fotovoltaiky. Ten jsme museli odmítnout, protože byl ve volné krajině, v nezastavěném území, na zemědělském půdním fondu a byl v rozporu se všemi nastavenými podmínkami.

A co se týká dopravní infrastruktury?

Rozbíhá se rekonstrukce železničního koridoru mezi Veselím nad Lužnicí a Českými Velenicemi. Původně měl být dvojkolejný, tato myšlenka už naštěstí dávno padla. Ale elektrifikace přináší výměnu celého železničního svršku a vykácení koridorů, aby mohly být součástí i elektrické sloupy trakčního vedení. Bude to poměrně velký zásah. Dalším velkým krajinným zásahem bude obchvat Lomnice nad Lužnicí. Správa železnic uvažuje také o úpravě koridoru mezi Českými Budějovicemi a Jihlavou. Byly navržené tři varianty, které by dopravu zrychlily. My bychom na území Třeboňska souhlasili pouze s verzí, aby byl koridor vedený ve stejné stopě s drobnými úpravami, ale nerozhodně ne žádnou novou trasou.

Co byste před sezonou poradil návštěvníkům Třeboňska?

Aby jezdili a chodili s očima otevřenýma, všímali si krajiny, dělili se o pozitivní zážitky a o něco hezkého, spíš než jenom o to, kde je levné pivo. Je pohodlný turismus a potom je turismus, který vám rozšíří oči. Máme radost, když za námi někdo přijde a řekne, že viděl dudka, slyšel jeřába nebo našel kvetoucí orchidej.