Čtyři lokality společně zajišťují lidé ze základní organizace Českého Svazu ochránců přírody Šumava a ze spolku Šumava domovem. Každoročně staví zábrany podél silnic a obojživelníky každý den bezpečně přenášejí do přilehlých rybníků.

Po skončení rozmnožování zase obdobným způsobem zajišťují cestu zpět. Umožňují jim tak bezpečné překonání silnic u Šumavských Hoštic, u Želnavy a na dvou lokalitách u Volar. Celkem takto každou sezonu postaví skoro dva kilometry zábran. U Prachatic, Husince a Vlachova Březí zase stejnou činnost zajišťuje spolek Pelyněk, na Strakonicku a Netolicku pak Český svaz ochránců přírody Strakonice a u Českých Žlebů strážci Národního parku.

Jenom za loňský rok v těchto čtyřech šumavských lokalitách přenesli dobrovolníci více než deset tisíc žab a čolků, z nichž nejvíc, 9 459, bylo ropuch obecných. Další minimálně dva tisíce obojživelníků pomocí zábran navedli do propustků, aby se mohli sami bezpečně dostat na druhou stranu silnice. „Všechny naše druhy obojživelníků jsou zákonem chráněné, přičemž skokani štíhlí a oba druhy čolků patří mezi silně ohroženého,“ říká Martin Bláha spolku Šumava domovem.

Akci finančně podporuje Správa Národního parku Šumava, a to i v letošním roce, kdy by jí měl být snížený příspěvkem od ministerstva životního prostředí.

„Radost z tolika zachráněných životů mi bohatě vynahrazuje to hektické zhruba měsíc a půl dlouhé období, kdy je nutné každé ráno jezdit přenášet žáby a čolky. Velmi nepříjemně se mně však dotýká současný přístup některých vládních představitelů, kteří vymýšlí jak komplikovat život spolkům, o ochráncích přírody mluví jako o ekoteroristech a snižováním peněz v oblasti životního prostředí ohrožují řadu přírodě prospěšných činností,“ říká k tomu Martin Bláha.

Jakub Hromas z Českého svazu ochránců přírody Šumava k tomu dodává: „Snižováním financí v oblasti ochrany přírody nejsou ohroženy jen takovéto aktivity, jako jsou stavby migračních zábran pro obojživelníky, ale i další praktické činnosti v přírodě, jako je šetrné kosení podmáčených či rašelinných luk s výskytem chráněných druhů rostlin, provádění pastvy v chráněných územích či jiné speciální zásahy, jako je třeba ošetřování a výsadby dřevin, budování tůní a podobně.“