Po maturitě na vysoké škole v Praze absolvovala bakalářský, pak i magisterský studijní program a získala titul inženýrka.

„Od mala jsem měla kladný vztah ke zvířatům a přírodě, asi větší než zbytek mé rodiny. Shodou okolností jsem se dostala k videu, jak to chodí v masném průmyslu, co se děje na jatkách. Pak už jsem ani na chvíli neváhala, vůbec jsem nechtěla jíst maso a tak jsem se v patnácti letech stala vegetariánkou. Táta i máma maso jedli, tak jsem se učila vařit a vařila jsem si pro sebe sama. Nejdříve se to našim nelíbilo, ale postupem doby mi to začali schvalovat a dokonce mi nakupovali i nějaké ingredience. Občas si se mnou dala i mamka, ale taťka s bráchou se v té době k tomu moc neměli,“ vysvětlila Lucie, jak se stala vegetariánkou a později vegankou.

S vegetariánstvím a představou teplých jižních krajů se dvacetileté Lucii Vejdové v hlavě začala rodit nová životní filozofie, o které sama vypráví.

Surfařské začátky
Na vysoké jsem pokračovala ve zdokonalování španělštiny a angličtiny. Měli jsme příležitost studijních programů v zahraničí, tak jsem neváhala a přihlásila se na Erasmus. Říkala jsem si, že bych chtěla být u oceánu. Nejvíc mě lákal San Sebastian, kam mě přijali ve výběrovém řízení, které se skládalo z ústního pohovoru a testu, a na šest měsíců jsem jela k oceánu. Do této destinace byl hodně omezený počet uchazečů, jeli jsme tam jenom tři. Se spolužáky jsme chodili na pláž a tam jsem poprvé viděla surfaře. Bylo to atraktivní a tím začala moje surfařská kariéra. První hodina byla hodně dobrodružná. Vlny a mořské proudy mě odplavily daleko na moře a musel mě zachraňovat instruktor. Pak jsem začala používat prkno mého kamaráda. Začátky byly těžké a učení šlo pomalu, protože oceán je tam hodně rozbouřený a vlny byly pro mé začátky opravdu velké.

V kanceláři to nebylo ono
Po semestru jsem se vrátila domů, ve čtyřiadvaceti jsem dodělala školu a přemýšlela co dál. Pořád mě to táhlo do Španělska a tam jsem na jihovýchodě v Mursii našla pracovní stáž. Pracovala jsem v jazykovém institutu. Moc jsem španělsky neuměla, vlastně jenom teorii ze školy, která mi k mluvení moc nepomohla. Anglicky tam nikdo se mnou nemluvil, tak jsem byla hozená do vody a musela jsem se naučit plavat. Šlo to docela rychle a během čtyřměsíční stáže jsem se naučila španělsky tak, že už jsem dokázala komunikovat. Po stáži jsem zkoušela hledat práci. Dostala jsem první nabídku z Barcelony a hned jsem ji vzala. Byla to práce ve finanční sféře. Tam jsem vydržela dva roky, ale jako kancelářská úřednice jsem se necítila dobře. Rodiče do mě sice podobné naděje vkládali, chtěla jsem jim je splnit, ale nějak to se mnou nerezonovalo. Splnila jsem jim alespoň přání co do vzdělání, ale tím intelektuální fáze mého života prozatím skončila. Hledala jsem alternativy, jak z toho utéct a zase se hodit do pohody.

Jóga jako životní přelom
Ve Španělsku jsem narazila na jógu, kam jsem pravidelně chodila. Tím se začalo úplně obracet mé myšlení a postupně jsem tomu přizpůsobovala celý život. Spojením jógy a vegetariánství jsem se začala úplně nacházet ve filozofii, kterou jsem vždycky vyznávala. Poznávala jsem nové lidi se stejným smýšlením jako já a všechno dávalo větší smysl. Tato filozofie mě naučila získat harmonii a pohodu svého těla, dokonce jsem se cítila lépe i zdravotně. Prostě celkově výborně. Tak mě napadlo, že bych to mohla předávat i dalším lidem. Hledala jsem různé kurzy, kde bych se naučila mnohem víc a mohla se stát instruktorkou jógy.

Cesta do Indie
Hledala jsem kurzy v Evropě, ale to nebylo tak autentické. Všechno mě to táhlo do Indie a do města Rišikéš v předhůří Himaláje, kde protéká posvátná řeka Ganga a odkud jóga pochází. Tak jsem si řekla, že pojedu přímo ke zdroji. Spousta lidí mě od Indie zrazovala, že to není úplně nejlepší země na cestování. Poslechla jsem a nejdřív jela do Thajska, kde jsem měsíc cestovala jako turistka a začala se sžívat s Asií. Procestovala jsem celé Thajsko a odtud jsem letěla do Malajsie, kde jsem strávila další měsíc. A pak už byl jasný směr – Indie. Začalo to čtyřmi dny v Dillí, což byl hodně dobrodružný a intenzivní zážitek. Potkala jsem Inda, který mě u sebe ubytoval. Sice jsem se bála, ale jinou možnost jsem v té chvíli neměla. Neznámý nebyl, už před cestou jsme se domluvili na internetu, kde měl od různých cestovatelů spoustu dobrých referencí. I on byl cestovatel, navštívil Evropu a chtěl pomoci dalším turistům. Ukázal mi krásy Dillí a pak mě doprovodil na další cestu. Nočním autobusem bez oken jsem se vydala do Rišikéše. Jeli jsme celou noc, možná dvacet hodin, po prašné kamenité cestě, která asfalt nikdy neviděla. Řidič neustále troubil, takže jsem ani na chvíli nezdřímla. Nakonec mě dovezl na místo, kde jsem našla svou novou jógovou školu. Tam už mě očekávali a zůstala jsem tam měsíc. Byli jsme skupina dvaceti studentů z celého světa. Měli jsme program od půl páté ráno do večera do osmi. Začínali jsme meditací, dechovým cvičením, pokračovali anatomií, filozofií a cvičením. Bylo to hodně intenzivní. Všichni instruktoři jsou věřící – hinduisti a všichni uznávají jógovou filozofii. V Rišikéši je jedna škola jógy vedle druhé a místní říkali, že minimálně jeden člen z každé rodiny je instruktor. Kvůli józe tam jezdí spousta turistů a pro místní je to výborný druh obživy. Je to nejlepší trh s jógou a hodně lidí tam na tom zbohatlo.

Certifikovanou instruktorkou jógy
Když jsem ukončila kurz a dostala certifikát, stala jsem se profesionální instruktorkou jógy Hatha a Aštanga, což jsou dva nejrozšířenější a nejuznávanější styly. Potom jsem se rozhodla ještě chvíli v Indii zůstat a trochu ji procestovat. Jela jsem na jih a protáhla si pobyt o další měsíc. To už jsem si říkala, že bych mohla své nové znalosti uvést do praxe. Začala jsem na Srí Lance v jednom hostelu výměnným obchodem. Byla jsem instruktorkou jógy pro jejich klienty a za odměnu mi poskytovali jídlo a ubytování, takže jsem neměla žádné náklady. Na druhou stranu jsem nic nevydělala a byla jsem na nule. Nejdůležitější pro mě bylo, že jsem své nové znalosti uváděla do praxe.

Znovu surf
Po dvou měsících jsem se přesunula na jiné místo Srí Lanky, kde jsem pokračovala v získávání praxe a také v surfování. Tam byl oceán krásně klidný, teplá voda, takže ideální podmínky pro zlepšení v tomto sportu. Tam jsem se posunula o dost dopředu. Surfuje se tam bez neoprenu, ale protože je tam hodně útesů, jsou častá zranění. Po Indii jsem si vybrala Srí Lanku hlavně kvůli surfu a také proto, že i tam je jóga hodně rozšířená. Abych ještě více poznala svět, ze Srí Lanky jsem odletěla na ostrov Bali, kde jsem pracovala v hostelu, který měl přímo zaměření jóga-surf. Prakticky tam byli samí surfaři, které jsem učila jógu. Bylo to hned u pláže, tak jsem to měla k surfování blízko. Tam za mnou přijeli na čtrnáct dnů naši a celý ostrov jsme projezdili na skútrech.

Vietnamské dobrodružství
Když naši odjeli, tak jsem se vydala na měsíc do Vietnamu. Tam už jsem nepracovala, ale jenom jako turistka poznávala tuto zemi. To asi bylo jedno z mých největších dobrodružství v životě. Na severu Vietnamu je v horách hodně známá stezka, třistakilometrový okruh, který se jede na motorce. V nádherném prostředí hor na stezce plné zatáček jsme s kamarády strávili pět dní. Spali jsme u místních v chajdách a bylo to moc fajn. Trochu mě překvapilo, že Vietnamci jsou docela rasisti – nemají rádi cizince a ani se moc nesnaží mluvit anglicky. Ubytovali nás hlavně kvůli kšeftu, ale že by nás nějak milovali, to ne. Jsou hodně pracovití, to vidíme i u nás.
Po mnoha asijských zkušenostech už jsem si říkala, že bych se mohla vrátit do Evropy. Ale vůbec jsem si nedovedla představit, že bych s mým životním stylem mohla žít v Čechách, tak jsem přemýšlela o nějaké jižanské zemi. Nakonec vyhrálo Portugalsko, kde jsem si našla místo v jednom jóga housu a učila jsem jógu jako na Srí Lance za ubytování a za jídlo. Kromě toho jsem surfovala, ale v Portugalsku jsou náročné podmínky – vítr, velké vlny, silné proudy. Tam jsem si přišla zase jako úplný začátečník. Vydržela jsem tam šest měsíců a už jsem přemýšlela, že bych si konečně mohla najít placenou práci.

Znovu za jógou do Indie
Abych si zvýšila kvalifikaci na maximální úroveň, odletěla jsem znovu do Indie. Tentokrát na jih do Keraly, kde jsem dva měsíce studovala Ájurvédu, což je systém tradičního indického lékařství – nejstarší medicíny na světě, praktikované i v jiných zemích včetně České republiky jako systém alternativní a komplementární medicíny. K tomu jsem si ještě přidala studium masáží. Když už jsem byla tak blízko, zajela jsem si za známými zasurfovat na Srí Lanku. To bylo v únoru 2019 a měla jsem v plánu tam zůstat měsíc. Jenže v březnu začal řádit covid, tak jsem se tam zdržela do července, což mi ani moc nevadilo.

Start podnikání
V Portugalsku mi zůstala kamarádka Anička ze Slovenska, s kterou toho máme hodně společného. Na dálku jsme vymyslely společný podnikatelský projekt Lunna plants. Je to o zdravém životním stylu, který spojuje jógu s vegetariánstvím nebo veganstvím. Na dálku jsme vytvořily koncept s tím, že až se vrátím do Portugalska, vrhneme se do toho naživo. V červenci jsem se vrátila do Ericeiry, která je považována za hlavní město surfování v Evropě, a pomalu jsme začaly s programy jako například jóga – snídaně, jóga – večeře. Cvičily jsme jógu a k tomu jsme podávaly vegetariánské, případně veganské občerstvení. Naší hlavní myšlenkou bylo vytvářet v tomto stylu pobyty pro Čechy a Slováky a zvát je k nám do Portugalska. Ukázat jim, jak se líp stravovat, žít zdravě, správně cvičit a to vše spojit s přírodou a oceánem. Nikomu nechceme nic nutit, ale inspirovat naším životním stylem. A tímto projektem už jsem si začala vydělávat. Pak přišel znovu covid, jóga tím prakticky skončila. Ve vaření jsme ale pokračovaly, zřídily jsme si firmu na donášku jídla, a to mělo velký úspěch. Naší raritou a specialitou je veganský bezlepkový dort, což je v naší produkci velký hit. Někdo sice dělá veganský, ale není bez lepku, někdo bezlepkový, ale není veganský.

Domů na skok
Když to covid umožnil, po delší době jsem se v létě 2021 vrátila do Čech za rodiči a bratrem. Navštívila jsem všechny známé a už jsem zase spěchala do Portugalska, kde s Aničkou cítíme v našem projektu velký potenciál. Kromě toho se budu dál zdokonalovat v surfování. Když necvičíme jógu právě my, často na těchto akcích zajišťujeme catering. Portugalsko se vlastně stalo mým druhým domovem. Neříkám, že se do Čech nikdy nevrátím, třeba jednoho dne ano, ale zatím to natrvalo neplánuju. Teď cítím, že s mým životním stylem můžu svůj pracovní potenciál líp využít v Portugalsku, kde je komunita stejně smýšlejících lidí daleko širší než v Čechách. I když už i tady se v tomto směru blýská na lepší časy. Až se v tomto směru ještě víc zdokonalím, pak bych všechny své zkušenosti a znalosti chtěla přinést do České republiky. Zatím jsem přijela o Vánocích a doma se mi moc líbilo.