Za záchranou výtopny postavené v roce 1895 stojí železniční nadšenec Jaroslav Žíla. Tomu se podařilo vlastníka objektu, kterým byly České dráhy, přesvědčit k jeho odprodeji. O památkový objekt se začal zajímat už začátkem roku 2025. „Prodali jsme tehdy rodinný dům a já se začal poohlížet, co by bylo zajímavého ke koupi v okolí Vodňan. Když jsem na nic nenarazil, dostal jsem nápad podívat se po něčem železničním. A v té době jsem na seznamu nepotřebného majetku Českých drah objevil netolickou výtopnu. Ani nevím, jak jsem se na tu stránku dostal, ale tahle nabídka mě zaujala. Jezdil jsem opakovaně na netolické nádraží a chodil výtopnu okukovat. Když mi loni v březnu přišly peníze za dům na účet, začal jsem vyjednávat o odkoupení,“ vzpomíná nadšený muzikant a železničář Jaroslav Žíla.

Jak už to u státních organizací někdy chodí, výhra ve výběrovém řízení ještě neznamená, že objekt opravdu hned získáte. „Výběrové řízení jsem vyhrál na konci května, travalo tuším celý duben a květen. Teprve potom jsem se ale dozvěděl, že komise která prodej schvaluje, se schází dvakrát za rok a sejde se až na podzim. Tohle čekání se mi už zdálo dlouhé, a tak jsem pomalu začal něco kolem výtopny podnikat,“ přibližuje svůj příběh Jaroslav. Společně s kamarády vykáceli náletové dřeviny, odvozili odpadky poházené v okolí a pustili se do drobných prací. Definitivní pocit vítězství zažil Jaroslav až téměř na konci loňského roku. „Klíče jsem přebíral v listopadu, přesně v den svých narozenin. Trvalo mi ale ještě dva dny, než jsem si zvykl, že nemusím lozit do výtopny oknem, když už mám klíče,“ říká s úsměvem Jaroslav Žíla.

Se záchranou výtopny pomáhají Jaroslavovi také jeho kamarádi Radek Šimůnek, Standa Novotný, Miloš Pullman, Tomáš Dirn a Karel s Jirkou. „Bez nich by to tady dnes nevypadalo tak, jak to vypadá, pomohli mi nejen s kácením a zabezpečením objektu. Povzbuzovali mě, když jsem chvílemi trpěl leností a říkal jsem si, proč jsem raději nekoupil nějaký normální dům,“ prozrazuje Jaroslav  Žíla. Velkou oporou je mu také kamarádka Linda. „Nejdřív úplně nechápala do čeho jsem se to pustil, ale nyní mě v této bláznivé zálibě podporuje ze všech sil a navíc si vzala na svá bedra starost o zahrádku přiléhající k výtopně. Vzpomínám si, jak to tady se mnou na začátku loňského roku všechno procházela. V jednu chvíli se zastavila, podívala se na mě a řekla: To není klasický urbex, proč jsme tady? Moje odpověď, protože to tady bude moje, ji ale nijak nepřekvapila, myslím, že ji tušila předem.“

Jaroslav Žíla pochází z železničářské a hudební rodiny. „Můj pradědeček i nevlastní táta byli strojvedoucími, zbytek rodiny muzikanti. Spojuje se ve mně láska k mašinkám a muzice. Pokud nezachraňuji výtopnu, tak si někde muzicíruju,“ směje se Jaroslav, který jako malý kluk prožil velkou část svého dětství na nádražích a na mašinkách. A dodnes je má v oblibě. „Proto jsme do Netolic už vloni v srpnu, a teď o víkendu znovu, přivezli ve spolupráci s Českými drahami parní vlak. Na nádraží se přišlo podívat několik desítek lidí. Dozvěděli se něco nejen o historii parních vlaků, ale i zajímavosti o netolické výtopně. Mnoho z nich se mě ptalo, zda ve výtopně vznikne muzeum. To ale bohužel není možné, právě kvůli složitému přístupu. Výtopna se bude lidem otevírat vždy při parních jízdách a dalších kulturních událostech, které se budou v Netolicích konat,“ uzavírá Jaroslav Žíla.

Historie výtopny

Výtopna s vodárenskou věží byla u železniční stanice Netolice vybudována v roce 1895. Podle zápisu v památkovém katalogu se jedná o typizovaný objekt výtopny na koncové  trati, spojený s vodárnou, postavené na železniční trati Netolice – Číčenice. „Výtopna je postavena jako přízemní z hrázděného zdiva. Součástí výtopny je vodárna, věžová stavba na čtvercovém půdorysu. Přízemí je hladké, nad patro nad římsou je hrázděné a z vnější strany obedněno svisle prkny, spáry překryty lištami. V přízemí se dochoval kotel na předehřívání vody, napojený na vodní nádrž umístěnou v patře. Součástí výtopny je samostatný dřevěný sklad na palivo. Soubor objektů výtopny železniční stanice v Netolicích je hodnotným a dnes už i poměrně výjimečným dokladem kombinovaného technologického zázemí tratě Číčenice – Netolice, a to včetně vnitřního vybavení potřebného k provozu zařízení. Velmi kvalitní řemeslné provedení reprezentuje příklad hrázděné stavby v jihočeském regionu. Nemovitosti svou podstatou dokumentují konstituování základní železniční sítě v období poslední čtvrtiny 19.století. Velmi cenné je autentické dochování architektonických a řemeslných detailů objektů,“ uvádí se v památkovém katalogu Národního památkového ústavu.

V současné době probíhá na sociálně finanční platformě Donio sbírka na záchranu netolické výtopny. Více informací získáte zde.