„Vzhledem k tomu, že už rok a půl už jsem ve vedení A-týmu v Písku, tak jsme se dohodli, že budu v Budějovicích do konce sezony pracovat na částečný úvazek,“ vysvětluje Svoboda, proč nyní sedí na dvou židlích zároveň.

Netají se, že s hokejem v Písku měl smělé plány. V duchu tradice ho chtěl vrátit o patro výš. „Přišli jsme s kolegou Šťastným s ambicí na A-týmu více zapracovat, a vizí, že během tří čtyř let bychom mohli postoupit do první ligy. Ale teď jsme znovu na počátku, protože jsme začali, přišel covid, a teď jsme na něj doplatili znovu, když kluci nebyli očkováni, a proto hráli v improvizované sestavě. Hráli jsme s juniory, přičemž i junioři – útočníci u nás nastupovali v obraně, abychom měli dostatečný počet lidí. Myslím, že v naší skupině byl Písek postižen nejvíc,“ přemítá Erik Svoboda, aniž si prý chce dělat alibi.

Dny ve funkci v Českých Budějovicích mu v každém případě ukázaly, že kombinovat vedoucí pozice v Písku a Motoru nebude v budoucnu reálné. „Je to tak časově náročné, že to nelze, protože když jsem v Budějovicích, jsem na zimáku od rána do večera, a když jsme například hráli s Pískem v Příbrami, jel jsem odtud rovnou na utkání áčka. Takže dlouhodově takto fungovat nejde,“ ověřil si záhy.

Z Písku přišel i trenér Herr

Angažování mladého kouče Karla Herra z Písku se událo současně s příchodem Erika Svobody. Náhoda? „Dalo by se říct, že změna u juniorů byla avizována před mým příchodem, ale došlo k ní už za mne,“ objasňuje Erik Svoboda, aniž si dělá na stěhování Herra do Motoru osobní zásluhu. „Samozřejmě jsem o tom věděl. V Písku byla s jeho prací maximální spokojenost, ale řekli jsme, že samozřejmě nechceme bránit v trenérském rozvoji Karla. A bez problémů jsme ho uvolnili, i když nám to způsobilo komplikaci.“ Karla Herra nahradil na střídačce bývalý českobudějovický útočník Milan Filipi a stal se v této sezoně již třetím hlavním trenérem Písku.

Dvojí stěhování smluvně vázaných mužů se v hokejovém prostředí těžko vyjedná přes noc. Kdy Svoboda obdržel z Motoru konkrétní nabídku, aby se ujal mládeže? „Bylo to týden, deset dnů před mým příchodem. Musel jsem se rozhodnout rychle,“ tvrdí. Kývl, i když znal situaci: hrozící pád juniorů z nejvyšší soutěži by otřásl akademií. „Vnímám se jako celoživotní sportovec, má práce byla celý život v manažerských pozicích a je to pro mne výzva. Jsem Budějčák, hokej jsem tu hrával a sledoval jej, i když jsem žil v Písku,“ vyznává se.

Udržet juniorku mezi elitou je krátkodobý cíl, její problém je však jen vrcholem pyramidy – Svoboda vidí další úkoly. „Když jsme se bavili o mém angažování, bavili jsme se o dlouhodobém horizontu. A když jsem zdejší prostředí trochu poznal, říkám, že je to práce na šest až osm let, aby to fungovalo podle představ, které má současné vedení klubu. Aby se výchova a rozvoj dětí až do juniorky, ale současně i image navenek, navrátily do lepších mezí,“ tvrdí. Nad juniory Erik Svoboda neláme hůl. Ujišťuje, že předem v plánech pro příští sezonu nepočítá s variantou, že tým sestoupí. „Byla by to velká škoda, a jsem opravdu přesvědčen, že to zvládnout ještě lze! Je to jedna z priorit celého klubu, nejen mládeže, aby se juniorka zachránila,“ podotýká Erik Svoboda. „Veškeré síly, iniciativy a aktivity směrem k trenérům, hráčům i rodičům směřují k tomu, abychom se společně pokusili extraligu zachránit,“ ubezpečuje nový manažer mládeže.