Poslední aplaus po téměř sto letech patřil Záskoku. Hostinec U Maxů v Heřmani čeká velká proměna
HEŘMAŇ – Poslední potlesk se rozezněl v sobotu večer 18. dubna sálem bývalého hostince U Maxů v Heřmani, který zaplnily desítky lidí. Na ochotnické představení dorazilo zhruba 140 diváků, pořadatelé dokonce museli přidávat židle. Zaplněný sál se tak symbolicky rozloučil s místem, které čeká několikaletá rekonstrukce.
Budova číslo popisné 50 ve východní částí Heřmaně u Českých Budějovic patřila dlouhá léta k centru společenského dění. Konaly se tu plesy, masopusty nebo divadelní představení. Objekt dnes vlastní mladý majitel Michal Tibitancl s přítelkyní. Chtějí navázat na rodinnou historii a původní funkci hostince U Maxů. „Praděda Maxů to koupil někdy ve třicátých letech a začal to provozovat jako hospodu. Nahoře byly pokoje pro hosty, dole hostinec,“ popsal. Budovu poté spravoval jeho děda a následně otec. V posledních dvaceti letech ale prostor sloužil spíše pro soukromé akce. „Přišla nám to škoda. Je tu takový prostor a nevyužívá se,“ vysvětlil.
Zástupce dobrovolných hasičů večer zahájil s tím, že jde o poslední akci před plánovanou několikaletou rekonstrukci. Právě heřmanští dobrovolní hasiči hostinec v minulosti pravidelně využívali pro své kulturní akce.
Rekonstrukce začne prakticky okamžitě – hned po skončení představení. „Přítelkyně Terka má v plánu, dneska jak to skončí, sundat první dlaždičky, abychom už symbolicky s rekonstrukcí začali. Pak budeme vyklízet židle, stoly, škrábat zdi, vynášet škváru a trhat podlahy,“ popsal.
Práce na objektu chtějí zvládnout převážně sami. „Budeme to dělat hlavně svépomocí. Když přijde někdo pomoct, budeme rádi, ale počítáme hlavně sami se sebou,“ uvedl. Hotovo by chtěli mít ideálně do tří let, rozhodující ale budou finance.
Do budoucna plánují návrat kulturního života a širší využití prostoru. „Máme vymyšlených spoustu věcí – oslavy, firemní večírky, ale hlavně bychom chtěli pokračovat v divadlech. Chtěl bych dělat i kurzy, jsem vyučený kuchař – číšník a na škole mě to bavilo,“ řekl.
Právě dispozice budovy kulturním akcím odpovídá – v budově se v přízemí nachází velký sál s jevištěm a hned vedle bar se stoly a výčepem. „Dřív to bylo naprosto běžné, že se tady hrála ochotnická divadla. Chtěli bychom se k tomu vrátit,“ zdůraznil Tibitancl.
Cimrman, který zaplnil sál
Poslední večer patřil Divadlu StUD – Studentskému univerzálnímu divadlu. Soubor vedený principálem Františkem Šulistou funguje od roku 2018, původně vznikl jako studentské divadlo pod názvem GTS. „Založili jsme ho jako skupina studentů trhovosvinenského gymnázia. A samozřejmě maturitou muselo dojít k určité transformaci, protože se nám ostatní herci rozutekli po všech různých vysokých školách,“ popsal Šulista s tím, že později původní název ztratil význam, a tak došlo k přejmenování na nynější formu.
V Heřmani odehráli známou cimrmanovskou hru Záskok. Ta stojí na zápletce, kdy divadelní soubor musí na poslední chvíli řešit výpadek herce a improvizovaně zachraňovat představení.
Na jevišti se představila šestice amatérských herců, které spojuje vztah k divadlu i humoru Járy Cimrmana. „Mě to hrozně baví, úplně zapomenu na všechny problémy. Divadlo je osvobozující. A hlavně se vidíme s kamarády – často se potkáme vlastně jen při hraní,“ řekl Šulista, který ztvárnil postavu Karla Infelda Prácheňského.
Soubor dnes tvoří především parta přátel, často s pedagogickým zázemím. „Jsme skoro všichni učitelé a ten učitel tak trochu šašek je vždycky,“ poznamenal s nadsázkou jeden z herců Alois Medek, který se v představení objevil v roli Vlasty. Podle Jakuba Zikmundy, který hrál Bártu, není nejtěžší samotná role, ale příprava. „Přivedla mě sem láska k Cimrmanům. Není pro mě těžké proměnit se v roli, ale naučit se text. Čistého času se ho učím pár hodin, ale rozděleně se jedná o několik týdnů,“ popsal.
K divadlu se přes pracovní zkušenost dostal i David Pfauser. „Před asi čtyřmi lety mě k tomu přivedl kolega Kuba. Tenkrát jsme dělali osobní obchod v jedné firmě a měl jsem se naučit hrát na klienty divadlo, tím mě pak později přivedl i k ochotnickému divadlu,“ sdělil představitel doktora Vypicha.
Konec jedné kapitoly, začátek nové
Silná byla také odezva publika, které přišlo nejen podpořit divadlo, ale i rozloučit se s místem, které někteří navštěvovali od dětství. „Chtěli jsme podpořit poslední akci před rekonstrukcí a mladé umělce. Chodíme sem pravidelně, byli jsme tu třeba na hasičském bále. Kluci jsou moc šikovní,“ řekla skupina návštěvníků z Heřmaně a okolí – Karel Kubička, Míla Vávrová, Eva Valdová a Lenka Dolejší.
Jiní návštěvníci připomněli dlouhou tradici místa. „Jsme místní, chodíme na všechny akce. Každá akce je naše. Rekonstrukce je potřeba, ale je škoda, že to bude zavřené. Takových třicet let zpátky tu ochotnická divadla byla běžná,“ uvedl Roman Hrubeš. „Navíc Cimrman tady není každý den. V téhle hospodě se vždycky něco dělo – plesy, masopusty,“ zavzpomínal David Medek.
Poslední představení v hostinci U Maxů tak bylo symbolickým uzavřením jedné etapy. Pokud se rekonstrukce podaří, měl by se prostor znovu otevřít do tří let – a s ním i tradice ochotnických divadelních představení.

Diskuse k článku