„To, že strážníci v Milevsku nechytili na sídlišti vůbec žádnou kočku, je divné, ale ne neobvyklé, někdy prostě „neberou“. Je možné, že lidé kočky krmí a krmiči opravdu odchyt můžou pokazit. Já se proto vždy napřed zajímám o to, kdo kočky krmí. A od těchto lidí obvykle zjistím, kolik se v dané oblasti vyskytuje koček, kolik samců, samic, která zvířata jsou krotká, která plachá, která kočka má koťata atd.

Krmiči musí pochopit, že kočkám nechci ublížit a hlavně, že se po kastraci vrátí zpátky. Spolupracující krmič je nejlepší, často mi chytí i kočku, které se on může dotknout, ale já určitě ne. Nebo k nim alespoň taková kočka přijde na návnadu a já ji potom čapnu rychle do přepravky. Divoké kočky však chytám jenom do sklopce.

Je možné, že se lidé v Milevsku bojí, co potom s kočkami bude, a proto mohou kočkám krmením napomáhat, aby do sklopce nešly. Nejhorší je, když si krmič myslí, že kastrace je proti přírodě. V Písku mám takovou lokalitu divokých koček, a to je nepříjemné, protože krmič krmí dál a já chytám skoro tajně, aby to radši nevěděl. Ale v Milevsku jsem na takové krmiče nenatrefila. Bylo by dobré, kdyby v Milevsku došli strážníci na místní veřejné toalety u autobusového nádraží, kde tamní zaměstnankyně mají přehled o kočkách, které se kolem potulují. A domluvili se na spolupráci. Já mohu předat kontakt na paní z Komenského ulice, která má o kočkách obvykle přehled.

V Písku je domluvený tento postup: Pokud někdo najde kotě, kočku, zraněné nebo bez domova, volá městskou policii. Jestliže volají přímo mě, většinou je odkazuji na městskou policii, která zvíře vyzvedne a poté předá na veterinu. Na veterině je zvíře prohlédnuto, event. léčeno, operováno a já poté kočku přebírám. Část koček, povětšinou koťata, jsou vydávána již z veteriny, pokud se podaří jim najít nový domov. Náš spolek Písecké kočky má smlouvu s městem a fungujeme podle tohoto postupu. Zcela jistě se ulevilo i strážníkům, kteří již nyní ví, co vlastně mají s kočkou dělat.

Město hradí kastrace, operace a nutné výdaje na veterině a nám přispívá na krmný den na kočku a paušální částku na ostatní režie. To platí pro kočky z intravilánu obce Písek. Domluva zní na deset zvířat. Já kočkám hledám průběžně domovy a rozhoduji o příjmu zvířat. Také se učíme, ale musím říct, že nyní je v Písku snaha i ochota se domluvit a věřím, že se budeme posunovat i dále.

Uvedu několik čísel, statistka ale není konečná, jelikož nějaké množství koček zachytila veterina na Mírovém náměstí a už nepřišly ke mně. Také odtud posílají účet na obec. Dále je třeba vzít v úvahu zvířata, která ještě nebyla zralá ke kastraci a odešla do nových domovů, kde si je vykastrovali později.

V roce 2017 jsem zachytila 73 plachých, vyhozených, opuštěných, zraněných koček z Písku. Většina byla dospělých a absolvovala kastraci. V roce 2018 prošlo naším spolkem 141 koček, 74 kočičkám se podařilo najít nový domov, tři kočky se vrátily původním majitelům, dvě kočičky u nás zemřely na nevyléčitelnou chorobu, 17 koček a koťat stále čeká na svůj domov a zbytek koček se po kastracích vracel zpět do lokalit, kde byly odchyceny a kde je o ně alespoň nějak postaráno.

Do budoucna bude nezbytné, aby i Milevsko mělo buď vlastní obecní útulek nebo podobné zařízení jako jsme my. Malá koťata není možné nechávat na ulici a taktéž nemocné nebo krotké kočky je třeba někam umístit a hledat jim nové domovy. Volala jsem paní veterinářce Šímové, která má odchycené kočky v Milevsku kastrovat, aby se dívala do ucha. U nás se kočky tetují písmenem K, aby byly označené, že jsou po kastraci. Bohužel se stává, že neoznačená kočka se může operovat dvakrát. Paní doktorka Šímová řekla, že bude také tetovat. To je jednoduché a jasné.

V terénu se chytá na něco moc dobrého – na rybičky, maso, konzervu, salám, prostě něco hodně voňavého. Rozhodně ne na granule. Ke sklopci se může z oleje nakapat cestička. Občas zkouším sypat i kozlík. Hlavně je třeba chytat večer a v noci, i nad ránem. Sklopce se musí kontrolovat nejdéle za dvě hodiny, kočka tam rozhodně nesmí být déle, mohla by si ublížit. Dobré je na sklopec s chycenou kočkou hodit deku.

Potom se musí přendat do přepravky. Stále se musí dávat pozor, aby kočka neutekla, třeba právě při přepouštění. I když je v přepravce, stále kontrolovat dvířka, jestli jsou dobře zavřená. Přepravky se silným kocourem je lepší i převázat. A raději nosit v náručí, aby se přepravka třeba nerozpadla. To se stává a pak se zvíře úplně ztratí. Nezapomenout, že kočky jsou vystresované, divoké často koušou, takže je třeba jistá praxe.

Dříve jsem bývala pokousaná, dnes už je většinou přendavám bezkontaktně. Vystresovaná kočka může i špatně usínat při kastraci, dokonce jsem zažila ze stresu u kočky epileptický záchvat ve sklopci nebo zástavu srdce na sále. Obojí dopadlo dobře. Mně se osvědčilo kočku chytit den předem, aby byla více v klidu a po kastraci jsou u mě kočky minimálně týden, kocouři dva dny. Ale to je věc názoru. Vím, že tohle v Milevsku neplánují, protože není prostor, kde kočky mít. Pokud ale bude kočka výborně zašitá, věřím, že to dobře dopadne i pří dřívějším vypuštění zpět do jejího teritoria.

Jsem moc ráda, že se v Milevsku problém koček začal řešit. Snaha se počítá, i když to třeba hned nemá výsledek. V kastračním programu je třeba pokračovat.“