Organizačně pochod zajišťují chyšečtí hasiči, ale spolupodílejí se i hasiči z okolních vesnic a další pomocníci. Výsledkem téhle propracované spolupráce je praporky pečlivě značená trasa a komfortní zázemí pro účastníky. Ti na stanovištích po cestě sbírají potřebná razítka a zároveň mají příležitost na chvilku se zastavit, posedět a koupit si něco k jídlu a pití. Pro cyklisty třeba letos v Růžené, Petříkovicích a úplně nově v Hněvanicích. Tam na kameni opékali bramborák, ohřívali párky, klobásky a nabízeli další dobroty.

Nepovinná kontrola byla v Podchýšské Lhotě, ale jen málokdo z cyklistů tam nezajel. Tamní Mlíkárna uprostřed vsi je vyhlášená svou pohostinností, vstřícností a velmi přátelskou obsluhou. Na grilu zde opékali špekáčky a pivo teklo proudem. Není divu, že venku u stolečků bylo pořád obsazeno.

Na trasu dlouhou pět kilometrů se letos vydalo 105 účastníků. Nejvíc v kurzu byla 13 kilometrová trasa, kterou zdolalo 190 lidí. Na nejdelší 25 kilometrovou trasu se pustilo 16 lidí.

„Vloni přijeli manželé až odněkud z Týnce nad Sázavou, náš pochod objevili někde na internetu a tak vyrazili. Pochvalovali si, a tak letos dorazili znovu. A putovali už tři, paní šla s mírným bříškem,“ přiblížil jeden z organizátorů Martin Strouhal. A vysvětlil, proč se letošní termín pochodu zpozdil o 14 dní proti tradici.

V samých počátcích probíhal pochod první květnovou sobotu. Křížilo se to však se setkáním motorkářů v Milevsku a také pochodem od kapličky ke kapličce ve Zhoři. Pro další roky tedy stanovili pořadatelé vhodnější termín na druhou sobotu v květnu. „Jenže letos se s tímhle termínem křížila hasičská soutěž Plamen, tak jsme pochod posunuli k závěru května. A ve finále je to lepší, protože jinak by nevyšlo počasí,“ dodal Martin Strouhal.