Jak se na problém dlužníků města díváte?

Ke stažení bodu z jednání vedlo hlavně to, že navržené usnesení bylo zmatečné, nesouviselo s těmi projednávanými případy. Proto jsem vznesl podnět, aby se začalo hledat plošné řešení sankcí za dluhy. Budu mít teď kvůli tomu schůzku na Bytesu, abych zjistil, zda tam nejsou legislativní překážky. I já jsem pro, aby se odstranila nespravedlnost ve výši sankcí za ty dluhy. Připravím materiál k diskusi na komisi pro pohledávky a výsledek pak předložíme radě města. Některé dluhy jsou s příslušenstvím tak vysoké, že pak lidem úplně chybí motivace s tím něco dělat. Vybavuji si případ dlužníka, kterému ke 100 tisícovému dluhu přibyl milion na příslušenství. Město bývá u žádostí o prominutí sankcí vstřícné, ale vždy to závisí na aktivitě dlužníka, na jeho žádosti. Tito lidé by měli vědět, že když něco pro věc udělají, tak se něco s jejich situací stane.

Jaký je nyní přístup města k promíjení těchto sankcí?

Vždy jde o to, aby dlužník uhradil základní jistinu a náklady exekuce, pak se dá uvažovat o prominutí sankcí z prodlení, buď úplně nebo částečně.

Přistupuje se ke všem stejně?

Když někdo uhradil základní dluh a i něco ze sankcí, přemýšlíme o prominutí celého zbytku. Nebo když jsou tam sociální důvody. Pokud je dlužník ještě ekonomicky aktivní a má možnost něco splácet, snižujeme dluh na příslušenství o dvě třetiny, někdy o polovinu.

Taková je shoda celé komise pro pohledávky?

Shoda není na plošném promíjení pohledávek bez žádosti dlužníka. Dal jsem tu věc jako podnět, aby o tom členové komise přemýšleli.

Jak nahlížíte na náklady exekuce? Nemůže jít obecně o přihrávání výdělků exekutorům místo toho, aby obce řešily dlužníky samy a jinak?

Bytes má v posledních letech své pracovníky pro vymáhání dluhů a ti dosahují velmi dobrých výsledků. Teprve když neuspějí oni, předávají se případy exekutorům.

Současně jste i členem sociální komise města. Co řešíte tam?

Sociální komise posuzuje žádosti o byty v domech s pečovatelskou službou, doporučujeme je radě města. Dále hodnotíme žádosti došlé do sociálních dotačních programů nebo individuální žádosti. V minulých měsících se v Táboře objevil problém dětských gangů, tak vznikla rychle speciální pracovní skupina pro řešení tohoto problému. V ní se sešli zástupci represivních složek, neziskových organizací a další zainteresovaní lidé. Ale je třeba si uvědomit, že pokud chceme předcházet těmto problémům, tak musí prevenci řešit vedle sociální komise i komise školská a prevence kriminality. Je třeba zjistit, jaké máme personální, finanční a legislativní limity a zabývat se prevencí primární – aby daný problém vůbec nevznikl, sekundární – tedy minimalizováním následků, a terciální, aby se problémoví jedinci vrátili do normálního života. Na tom je třeba pracovat společně.

Určitě po vaší dvacetileté praxi adiktologa v centru Auritus pro drogově závislé víte, o čem mluvíte. Daří se vám návraty klientů do normálního života?

My pracujeme jak s nemotivovanými lidmi, kteří se sebou nechtějí nic dělat, tak s motivovanými, kteří chtějí něco změnit. Těm nabízíme poradenství a ambulantní léčbu, kde cílem je abstinovat nebo kontrolovat užívání. To obvykle souvisí s prostředím – ve squatu nebo na ubytovně je nereálné toho dosáhnout, proto lidem z rizikového prostředí zprostředkováváme ústavní léčbu.

Většinová populace často nechápe, proč se na nemotivované narkomany vynakládá nějaké úsilí a prostředky společnosti. Proč tedy?

Protože tam jde o snižování rizik. Poskytováním našich služeb se snažíme zmírnit následky užívání drog jak klienta vůči sobě, tak vůči veřejnosti. Moje dvacetiletá zkušenost mi říká, že z každého nemotivovaného klienta se jednou stane motivovaný.

Pokud dřív neumře…

Ano, smrt k tomu patří.

Co bývá impulsem ke snaze o změnu?

Když se tomu člověku prohlubují problémy.

Jaké drogy na jihu Čech převažují?

Stále stejné. Pervitin, alkohol a subutex. Subutex měl být původně lék, ale stal se tak zneužívaným, až se začal řadit mezi drogy. ¨

Nezmínil jste marihuanu…

To není primární droga u našich kontaktních klientů. U těch poradenských ano.

Jak se to vlastně stalo, že se drogy tak rozmohly? I když to zřejmě nebude úplně otázka pro vás, když vám bylo v roce 1990 čtrnáct let…

Máte pravdu, já vlastně nevím, jak to začalo. Soudím, že svou roli sehrálo otevření hranic, svoboda, možnost bavit se, jak člověk chce. Děti dnes nemají moc dobré vzory, a to ani ve svých rodičích, když od kluka experimentujícího s drogami slyšíte – a proč bych si nemohl zahulit, když táta chlastá a máma si při každém problému bere neurol. Drogám se propadá v naprosté většině v partě, která je pro tyto lidi náhradou za nefunkční rodinu, v níž někdo buď chybí nebo rodiče nemají čas. V rodinách chybí kladné vzory.

A ve společnosti jsou?

Podle mě jsou dnes jiné vzory než dřív a mohou být i kladné. Pro dnešní mládež třeba někteří youtubeři, například Kovy může být kladným vzorem. Před dvaceti lety to samozřejmě bylo jinak, já jsem hrál basket, pro mě byl vzor Dražen Petrovič, nebo jsem jako muzikant měl vzory v muzice.

Šel jste do politiky, abyste mohl něco změnit?

S nadsázkou říkám, že jsem měl asi krizi středního věku, když jsem před čtyřmi lety začal hledat něco smysluplného. Narodil se mi syn, oženil jsem se, založil jsem druhou kapelu a zaregistroval jsem se jako příznivec Pirátů. To je podmínka, aby se člověk mohl stát členem pirátské strany. Musí nejprve vyvíjet nějakou aktivitu jako příznivec. Strana se tím brání, aby ji někteří nezneužívali jen jako výtah k moci.

Co vás zaujalo na Pirátech?

Dvě věci. Za prvé transparentnost. Co Piráti vyžadují od druhých, to reprezentují i sami. Na veřejně přístupném fóru si lze číst debaty o řešení problémů, i hádky, konflikty a usmiřování. A druhou mně blízkou věcí byl racionální pohled na řešení autorského zákona a problematiky Ochranného svazu autorského.

Piráti jsou už přes tři roky ve sněmovně, prosadili už nějaké změny autorského zákona?

Návrhy existují, ale ještě se nedostaly do schvalovacího procesu. Musí se také pro ně sehnat ve sněmovně podpora. Piráti se tím tématem zabývají a to mě uspokojuje. Teď jednáme o koalici se Starosty a nezávislými, myslím, že jsou změnám v této oblasti přístupnější.

A co vám na autorském zákonu a OSA vadí?

OSA si osobuje nesmyslná práva, zastupuje i autory, kteří u ní nejsou zaregistrovaní. Já bych například musel nahlásit svůj koncert s mojí vlastní autorskou tvorbou. A pak mi vadí presumpce viny. Že se musí platit určitý poplatek při nákupu každého disku nebo flešky, protože nelze vyloučit, že si na ně lze nahrát i nelegální obsah.

Vám by jako autorovi nevadilo, aby vaše dílo někdo používal a šířil zadarmo?

Já budu rád, když se moje muzika bude líbit a budou ji lidé sdílet, zpoplatněno by mělo být komerční využití, například pro reklamu.

Jste předsedou táborské organizace Pirátů. Jak funguje a jaké problémy řešíte na komunální úrovni?

Místní sdružení Tábor je pro celou obec s rozšířenou působností. Máme osm členů a kolem deseti registrovaných příznivců. Další lidé jsou za nás v komisích, pomáhají v kampaních nebo nám poskytují konzultace. Scházíme se zhruba jednou za dva měsíce, teď v této době online. Dohodli jsme se, že zasedání budeme dělat výjezdní, měla by být v Sezimově Ústí a v Jistebnici. Chceme, aby se veřejnost přišla podívat a lidé nám říkali své problémy v obcích, kde třeba nemáme své zastupitele. Naší snahou je zmobilizovat veřejnost, aby se začala o místní kauzy zajímat. Plán termínů už máme a podle situace budou setkání prezenční nebo online na Facebooku či Pirátském fóru.

Piráti vznikli před lety především s myšlenkou svobodného internetu, jaké priority máte dnes?

Kontrolu moci, tedy dívat se politikům pod prsty, digitalizaci, ochranu soukromí člověka a obranu svobody, například zabránit cenzuře internetu.

Poradíte si nějak s tím, aby se s odkazem na GDPR neznepřístupňovalo čím dál víc rozhodování veřejných institucí lidem?

Vůle určitě bude, musíme se ale pohybovat v mezích zákona. Je to i o určité odvaze obce jít proti doporučením různých institucí a nechat třeba soud rozhodnout, co to přesně je osobní údaj, který zveřejňovat nemáme. Mně se například líbí, že v Písku předem zveřejňují i materiály, které se projednávají v radě města. My také máme v táborském koaličním programu na toto volební období, že důležité materiály projednávané v radě budou zveřejněny předem a zpřístupnění jednání komisí města veřejnosti, samozřejmě s podmínkou ochrany citlivých osobních údajů. Věřím, že to ještě do konce volebního období zvládneme. Součástí naší snahy jsou i středy před táborským zastupitelstvem, kdy se scházíme a debatujeme o materiálech, které se budou projednávat. Jsou to veřejně přístupná setkání.

Kde se scházíte?

Dokud nebyly restaurace zavřené, tak to bylo buď v restauraci Pho nebo ve Sklepníku na Žižkově náměstí. A teď se vede diskuse, že by v každém větším městě vzniklo pirátské centrum.

Jaké osobní cíle jste si dal při vstupu do táborské politiky?

Přitáhnout víc lidi od klávesnicí, aby vstoupili do veřejného prostoru a něco udělali. A pak být mediátorem mezi koalicí a opozicí.

A to se vám daří?

Vyzkoušel jsem to, když se začala řešit dostupnost lékařů. Oslovil jsem koaliční i opoziční zastupitele, jestli by chtěli založit pracovní skupinu. Zájem byl, skupina vznikla, i když teď její práce kvůli covidu stojí.

Jak může taková skupina pomoci příchodu dalších lékařů?

Tak napřed jsme potřebovali analyzovat situaci, to máme hotové. Máme také hotové dotazníkové šetření mezi lékaři. Zjišťovali jsme, čím by obec mohla napomoci příchodu lékařů do města. Třeba poskytnutím bytu, nabídkou prostor pro ordinace, snížením nájmů za tyto prostory. Takové nápady na benefity obce zazněly a rada města už také přikročila k přidělení bytu lékařům. Víc obec asi udělat nemůže. Já jsem původně myslel i na nějaké dotační tituly, ale ukázalo se, že v Mariánských Lázních vyhlásili dotační titul, aby k nim přišel zubař, ale stejně nikdo nepřišel.

Myslíte, že je řešením, aby se města předháněla v benefitech?

To asi není. Já bych si uměl představit studijní stipendia, k nimž by se vázala povinnost něco za ně odpracovat. Ale říkám si, že by třeba mohl fungovat i patriotismus. Nakonec řešení je hlavně na ministerstvu zdravotnictví a zdravotních pojišťovnách.