„Vidíte tu římsu, s tou bude potřeba rychle něco dělat,“ ukazuje Martin Potužník z Hůreckého okrašlovacího spolku. Z věže vylétne hejno holubů. Poetický zážitek by byl dokonalý, kdyby bližší pohled neukazoval zchátralý stav objektu. „Střecha je v ucházejícím stavu, zaplatila ji Nová Bystřice, ale o jiné práce se minulosti nikdo nestaral,“ říká Martin Potužník. Kostel svatého Jakuba Většího v Hůrkách je přitom skvost.

Omšelý a přitom čistý

Hůrky, pro někdejší německou většinu Adamsfreiheit, bývaly od 17. století nejprve městečkem hornickým, pak úspěšným sídlem textilní výroby. Lidé se původně scházeli k bohoslužbám pod širým nebem na nejvyšším místě návrší. Později tu vznikla barokní kaple a ta byla v letech 1814 – 1816 začleněna do struktury nového kostela. „Dnes je sice všechno omšelé, ale působivé. Interiér je nádherný a stavba je původní, kostel je slohově čistý,“ zdůrazňuje Martin Potužník.  Klasicistní styl bez zbytečných ozdob na první pohled upoutává pozornost. Bohužel stejně jako oprýskaná omítka, zubožené vstupní dveře nebo ztracené barvy z interiérových obrazů a oltáře.

„Když v roce 2018 vznikl Hůrecký okrašlovací spolek, začal se zabývat i možnostmi, jak kostel zachránit,“ říká Potužník. „Při mších se vždy vybíralo, loni jsme založili i veřejnou sbírku. Ale v zásadě se v minulosti kostel jenom uklízel.“ I v tom začali pomáhat skauti.

Uspořádat hezký den

Skauti se obejdou bez složitého technického zázemí, pódií, pořadatelské služby, drahých stanů a zvukových aparatur. Když občerstvení, tak bramborová polévka uvařená v kotli na ohni, napečené dobroty, oheň a buřty. Místo drahých kapel dva kluci s kytarami a když atrakce, tak několik stanovišť, kde mohou děti plnit chytré a zábavné úkoly. Všechno v režií malých i větších skautů. Součástí akce byl ale zejména prodej skautských výrobků a regionálních dobrot. Veškerý výtěžek putuje na obnovu kostela.

„Pět kilometrů odsud máme letní tábor a každý rok v létě sem pěšky chodíme na poutní mši,“ vysvětluje původ skautské pomoci Eva Tůmová z jindřichohradeckého Střediska pětilisté růže – Skaut ABS (podle zakladatele českého skautingu Antonína Benjamina Svojsíka). „Jezdili jsme do kostela také uklízet, ještě než tady vznikl Hůrecký okrašlovací spolek. Teď jsme si všimli, že probíhá sbírka. Proto jsme se rozhodli uspořádat hezký den, kdy se zkusíme zaměřit na kostel a přilákat sem lidi. Proto poprvé pořádáme jarmark před poutní mší.“

Projekt je na světě

Kostel má na starost novobystřická farnost, probíhá tu ale už jen minimum obřadů. „Poutní mše bývá každý rok. Ale už je, myslím, jediná,“ říká Eva Tůmová. „Mše se mohou sloužit jen v době, kdy je večer světlo, protože v kostele není elektřina,“ doplňuje Martin Potužník. „Když se podíváte na oltář, vidíte rozvod někdy z počátku dvacátého století. Kroucená dvoulinka a žárovčičky. Muselo to být krásné, teď je to technická památka.“ Martin Potužník si vzpomíná, že v kostele bývaly i půlnoční mše o Vánocích. „Jednou pan farář omylem mši vypsal na desátou hodinu, ale zapomnělo se, že není elektřina. Bylo to velmi romantické, dali jsme si strašnou práci umístit všude svíčky a oltář jsme nasvítili z baterky.“

Elektrické vedení ale není jediná ani nejnaléhavější položka. Ze sbírky dokáže spolek přispět desítkami tisíc na investice jako nedávno instalovanou vstupní mříž, takže kostel může být otevřený přes léto. „Pomáhá to s největším problémem, vlhkostí. Vidíte tamhle zelenou zeď? Teď bychom rádi obnovili vstupní dveře,“ říká člen Hůreckého okrašlovacího spolku. Dodává, že spolek by byl ale schopen vybrat řádově víc, pokud bude jasný investiční cíl.

„Snažíme se o opravu věžních hodin, ale to je zatím neprůchodné. Hodiny instalované v roce 1901 patří obci, jenže stavba je církve. A ta se obává špatného stavu věže. Jestli chceme opravit hodiny, církev soudí, že by bylo potřeba opravit komplet věž.“ A to je prozatím jen přání. Větší investice v této chvíli není v plánu.

„Člen našeho spolku Jiří Dluhoš vypracoval projekt na základní opravy, mohlo by to být i poměrně levné. Kdyby se část prací udělala svépomocí, možná bychom na to i vybrali. Projekt má už k dispozici českobudějovické biskupství a doufáme, že by se mohla situaci pohnout,“ přeje si Martin Potužník.

Jak souvisí kostel a pivo

„Poté, co se podařilo instalovat mříž a vystavit u ní QR kód sbírky, občas něco přijde a na dveře už je možná vybráno,“ pochvaluje si Potužník. Na druhou stranu mají Hůrky trochu smůlu v poloze na kopci. Dva kilometry daleko leží v údolí stejnojmenná stanička obnovené úzkokolejky, kde probíhají i kulturní akce, ale tito turisté se na návrší většinou nevypraví.

Díky sobotnímu jarmarku ale desítky lidí projevily zájem a velkorysost. Skauti vyslechli mnohokrát přání, aby se podobné akce opakovaly. Práce se tu nabízí – jako na kostele. Například akustika interiéru je výtečná, ale problém jsou varhany. „Ještě nedávno byly funkční, ale teď jsou měchy popraskané, potřebovaly by pospravovat,“ zmiňuje jednu z bolestí Martin Potužník.

„Myslím, že by zájmu lidí pomohlo i to, kdyby se některý z obrazů restauroval,“ poznamenává Eva Tůmová. Martin Potužník zase zmiňuje aspoň opravu omítky. „Když kostel vypadá dobře na první pohled zvenčí, lidi to osloví.“ A dodává historku: „Stáli jsme tady před hospodou, přijeli cyklisti a jeden říká: Tady je pěkná hospoda, půjdeme se tu najíst, dát si pivo. Ale druhý nesouhlasil: Hele, tady je hnusnej kostel, tady bude hnusný pivo, jedeme jinam.“

Na výlet do Hůrek

Praktikujících věřících prý v Hůrkách není příliš, dokud se sloužily pravidelné mše a občas přijeli lidé z okolí, dali si všichni spočítat na prstech dvou rukou. Kostel svatého Jakuba Většího je ale nemovitou kulturní památkou a veřejnou pozornost zaslouží.

Spojení skautů s místními občany není náhodné, jedni i druzí pomáhají kultivovat veřejný život. „Vydělávat peníze pro sbírku je pro nás nové,“ říká Eva Tůmová ze Střediska pětilisté růže. „Jinak vždycky pomáháme s pořadatelskými službami nebo v Jindřichově Hradci pravidelně děláme živý betlém.“ O hůrecký jarmark se postaral dívčí oddíl, který v těchto dnech nedaleko táboří, a pomoci přijeli i chlapci, s nimiž mají děvčata společnou klubovnu.

Široký je také záběr Hůreckého okrašlovacího spolku. Momentálně nejviditelnější je překvapivě bohatá naučná stezka, jejíž zastávky jsou nedílnou součástí venkovního prostředí vesnice. Už proto se vyplatí vyjet nad údolí. Kostel si o pozornost určitě řekne sám.