Vedle kamenných křížů, výklenkových kapliček a zděných božích muk k nim patřily také svaté obrázky. Byly mnohem skromnější, křehčí a méně trvanlivé, a právě proto jich do dnešních dnů zůstalo podstatně méně. Svatý obrázek si dnes mnozí představí jako malou kartičku s vyobrazením Panny Marie, Ježíše Krista nebo některého ze světců.

Takové obrázky se rozdávaly při poutích, prvním svatém přijímání, biřmování, návštěvě poutního místa nebo jako památka na důležitou náboženskou událost. Často nesly na zadní straně modlitbu, prosbu nebo krátký duchovní text. V lidovém prostředí ale svaté obrázky nežily jen v modlitebních knížkách a ve skříních. Dostávaly se také do veřejného prostoru, do kapliček, do výklenků božích muk, za sklo na stromy, ke studánkám nebo na místa, kolem nichž lidé denně procházeli.

V krajině měly svaté obrázky zvláštní úlohu. Nebyly tak výrazné jako kaple ani tak pevné jako kamenný kříž, přesto dokázaly místo proměnit. Strom s obrázkem Panny Marie, malý výklenek s Kristem nebo prostá plechová schránka se světcem u cesty lidem připomínaly, že tudy nevede jen pěšina nebo polní cesta, ale také stopa lidské paměti.

Někdy šlo o poděkování za uzdravení, jindy o prosbu za úrodu, ochranu domu, poutníků nebo dobytka. Obrázky se objevovaly i na místech, kde se podle místní tradice stalo neštěstí. Tam, kde by dnes možná stála pamětní deska nebo křížek s květinou, býval dříve zavěšen obraz Panny Marie Bolestné nebo jiný náboženský motiv.

Obrázky v krajině a na poutních místech

Na Strakonicku se jejich stopa prakticky nedochovala. U některých božích muk se ví, že v jejich výklencích původně bývaly obrázky, i když dnes jsou niky prázdné. Příkladem jsou kamenná boží muka Na Žalosti u Jinína, cenná památka z konce 15. století. Stojí při staré úvozové cestě a v jejich lucernové nástavbě jsou čtyři výklenky. Památkový katalog uvádí, že jsou dnes prázdné, ale původně v nich byly umístěny obrázky. Právě taková místa připomínají, že svaté obrázky bývaly běžnou součástí drobných sakrálních staveb, ačkoliv samy se kvůli své křehkosti často nedochovaly.

Více vidět jsou náboženské obrazy v poutních místech. Na Strakonicku k nim patří například Dobrá Voda u Milejovic. Poutní areál s kaplí Panny Marie leží v lese na úbočí vrchu Vráž a jeho součástí je také křížová cesta se čtrnácti výklenkovými kapličkami s malovanými pašijovými obrazy. Tady už nejde o drobný obrázek na stromě, ale o celý soubor obrazů, které měly člověka provést příběhem Kristova utrpení. Tento příklad ukazuje, jak důležitou roli obraz v lidové zbožnosti měl, ne každý uměl číst, ale obrazům rozuměli všichni.

Svaté obrázky však nepatřily jen na známá poutní místa. Jejich půvab spočíval právě v obyčejnosti. Mohly viset na kraji lesa, u polní cesty, u studánky, na stromě za vsí nebo v malé kapličce, kam někdo přinesl květiny. Nebyly vždy umělecky cenné. Čas k těmto památkám nebyl vždy milosrdný. Papír, dřevo, sklo i plech podléhaly počasí. Obrázky ničily déšť, mráz, vítr, slunce i lidská lhostejnost. Některé zmizely při úpravách cest, jiné při kácení stromů nebo chátrání kapliček.

Po druhé světové válce a zejména v druhé polovině 20. století se mnoho drobných náboženských památek ocitlo mimo zájem. Někde zůstala jen prázdná nika, rezavý hřebík ve stromě nebo vzpomínka pamětníků, že tady kdysi visel obrázek. Právě u svatých obrázků je proto často těžké doložit přesný původ, autora nebo stáří. Jejich historie se mnohdy nedochovala v archivech, ale spíš ve vyprávění místních. Přesto mají svaté obrázky v krajině své místo i dnes. V některých obcích se kapličky opravují, do výklenků se vracejí nové obrazy nebo reprodukce a lidé znovu pečují o místa, kolem nichž se dříve jen chodilo bez povšimnutí.

Není to jen náboženský rozměr. Tyto malé památky jsou součástí kulturní paměti venkova. Ukazují, kudy vedly staré cesty, kde se lidé zastavovali, čeho se báli, v co doufali a komu svěřovali své starosti.