Oldřich Horek nejprve zmínil Holečkův vztah k Táboru. Josef Holeček totiž napřed začal studovat gymnázium v Písku, ale město mu jako horlivému českému vlastenci k srdci nepřirostlo, pro tamní „němčení.“ Přešel tedy do Českých Budějovic, kde Jan Valerián Jirsík založil v roce 1868 první české gymnázium. Ani tam ale nakonec Holeček nebyl spokojen a ve studiu pokračoval na táborském gymnáziu, které vedl Václav Křížek. Spřízněné duše našel Holeček nakonec až na táborské vyšší hospodářské škole, kde studoval s bulharskými a srbskými studenty. Jako samouk se učil ruštinu. Po studiích podnikl cestu na Slovensko, působil také jako vychovatel a dopisovatel Národních listů v Srbsku a v Černé Hoře. Zejména tu si zamiloval. A psal také svá první literární díla. 

Oldřich Horek zmínil, že za největší z Holečkova díla považuje z poezie epos Sokolovič, dále překlad finského obrozeneckého díla Kalevala a prózu Naši. Jeho česko-ruské dílo rakouské úřady konfiskovaly a měl být stíhán za vlastizradu, ale díky pomoci advokáta zůstalo jen u konfiskace. Oldřich Horek připomněl, že památník s kamennou Holečkovou tváří je dílem sochaře Františka Bílka a považuje se ze velmi zdařilou Holečkovu podobiznu. „Bohužel při restaurování památníku byl poničen nápis, který Josefa Holečka připomíná,“ zmínil farář Horek. O chvíli později apeloval další vystupující na táborskou radnici, aby provedla nápravu. 

Jan Jelínek ze Slovanského výboru ČR podotkl, že Josef Holeček si přál přátelství Slovanů od Uralu po českou kotlinu, od Baltu k Jadranu. „Proto nás bolí, když se nyní dva největší slovanské národy pustily do krvavého střetu, dva statečné národy, propojené příbuzenskými vztahy lidí. Cožpak už zapomněli, jak bok po boku bojovali ve Velké vlastenecké válce?,“ položil Jan Jelínek otázku a vyjádřil naději, že obě strany usednou k jednacímu stolu. 

Učitel gymnázia Marek Adam z Tábora pak zdůraznil, že jako učitel českého jazyka a dějepisu se studenty Josefa Holečka a jeho myšlenky probírá. „Je třeba si vlastenců vážit,“ řekl a připomněl válečnou příhodu z Tábora, kdy torzo pokácené slovanské lípy před gymnáziem chodil za druhé světové války zalévat místní zahradník Vavřinec a lípa se skutečně obrodila a vyrazilo z ní sedm prutů, z nichž jsou dnes už silné kmeny. „Chtěl jsem tuto příhodu připomenout na pietním aktu k výročí republiky 28. října, ale odbor kultury města mi to neumožnil,“ řekl Adam s tím, že sedm kmenů táborské lípy připomíná slovanské národy, které také mohou žít vedle sebe v míru. 

Hostem sobotního setkání byl také historik Josef Skála, jehož kandidatura na prezidenta republiky za KSČM byla nedávno ohlášena. Josef Skála řekl, že vlastenectví není sprosté slovo, jak se mnohdy naznačuje. Podle jeho slov hrozí českému národu hrabivost a sobectví, stal se jen cizím krmelcem a vazalem. „“Čím víc tímto jsme, tím víc se pomalu rodí repríza národního obrození,“ prohlásil Skála. „Jde o to, aby nám naše ekonomické zdroje znovu patřily a nebyli jsme jen subdodavatelé subdodavatelů, abychom se znovu stali suverénním hráčem v extralize, kam jsme kdysi patřili,“ zaznělo od Josefa Skály. Podle něj národ stojí na křižovatce a závěrem zmínil s obdivem spisovatelku Lenku Procházkovou, s níž stáli kdysi na protipólech a dnes jsou spojenci. Po jeho slovech zazněl potlesk přítomných. 

A na samý závěr přišlo překvapení. K Oldřichu Horkovi se přihlásily příbuzné spisovatele Josefa Holečka – tři ženy Holečkovy, které přijely z Týna nad Vltavou. Manžel Milady Holečkové pocházel z rodu Jana Holečka, bratra spisovatele Josefa. Tato rodina dodnes drží rodný Holečkův statek ve Stožicích. Milada Holečková zavítala na slavnost s dcerou Ivanou a vnučkou Anetou.