Označení Projekt záře může vyvolávat dojem, že šlo o oficiální státní nebo armádní program zaměřený na vyšetřování neidentifikovaných létajících objektů. Ve skutečnosti se jednalo o soukromou badatelskou iniciativu, která vznikla v roce 1992. Její členové shromažďovali svědectví, fotografie, videozáznamy a další informace o neobvyklých úkazech na obloze a pokoušeli se pro ně najít racionální vysvětlení.

Původní projekt svou aktivní činnost po třiceti letech uzavřel. Zájem veřejnosti o hlášení neznámých jevů ale nepolevil. „Projekt záře byl ukončen a má vlastně závěrečnou zprávu. V tu dobu jsme nezamýšleli pokračování další badatelské činnosti. Přesto začalo chodit velké množství dalších případů. Zhruba do dvou let jsme se rozhodli, že budeme v badatelské práci pokračovat, tak jsme v roce 2024 otevřeli nový Tým záře a navazujeme na práci původního projektu,“ popisuje Vendula Zběhlíková okolnosti obnovení činnosti.

V týmu působí dva Jihočeši

Současný tým čítá třináct členů z různých částí republiky. Dva z nich pocházejí z jižních Čech. Adam Hanzlík je z Českých Budějovic a Vendula Zběhlíková z Tábora, kde pracuje v oboru informačních technologií. Členové týmu se zkoumání oznámených případů věnují ve svém volném čase. Nejde tedy o státní vyšetřovatele ani zaměstnance odborné vědecké instituce. Přesto se podle svých slov snaží postupovat systematicky a každé hlášení porovnávat s dostupnými astronomickými, meteorologickými a leteckými údaji.

„Když dostaneme případ, tak hledáme podobnosti. Začneme procházet různé nástroje, jako jsou mapy noční oblohy, přelety družic, přelety letadel. Zajímá nás i vojenská činnost, meteorologické balony, drony v dané oblasti,“ přibližuje Zběhlíková práci týmu.

Z jižních Čech přišlo téměř 400 hlášení

Nad územím jižních Čech bylo podle týmu dosud nahlášeno necelých 400 případů pozorování neidentifikovaných létajících objektů. Nejvíce hlášení pochází z Jindřichohradecka a Českobudějovicka, neobvyklé úkazy ale lidé oznamovali také z dalších částí regionu.

Největší množství oznámení přichází v letních měsících. Lidé tráví více času venku, déle se zdržují pod širým nebem a noční oblohu mají častěji možnost pozorovat. Právě tehdy proto badatelé zaznamenávají zvýšený počet hlášení neobvyklých světel a objektů.

Přibližně 35 procent jihočeských případů se podařilo objasnit. U dalších zhruba 60 procent nebylo možné dojít k jednoznačnému závěru, protože badatelé neměli k dispozici dostatek přesných údajů. Zbývajících pět procent případů je vedeno jako neidentifikovaných, jelikož se je ani po prověření nepodařilo racionálně vysvětlit.

Právě kvalita vstupních informací podle badatelů často rozhoduje o tom, zda je možné zjistit skutečnou příčinu pozorovaného jevu. Důležitý je přesný čas, místo, směr pohybu, výška nad obzorem, délka pozorování, počasí a případná fotografie nebo videozáznam.

„Každý případ je něčím zajímavý a v první chvíli vás napadají různá vysvětlení. A právě v této chvíli začíná skutečná badatelská práce – pečlivé shromažďování svědectví, ověřování detailů, porovnávání časů, směrů a podmínek pozorování. Teprve důkladná analýza může ukázat, zda se za daným úkazem skrývá běžný jev, nebo něco, co si zaslouží hlubší pozornost,“ uvádí tým.

Z doutníkového objektu se vyklubal Starlink

Jedním z posledních jihočeských případů, který vyžadoval podrobnější prověření, bylo pozorování údajného doutníkového objektu v září 2025. Hlášení původně přišlo z Adamova na Českobudějovicku. Brzy se ale ukázalo, že podobný jev ve stejný den pozorovali lidé také na dalších místech v České republice i v zahraničí.

Objekt se měl po deváté hodině večer pohybovat po obloze jako jednolité těleso s výrazným pásem zářících okének. Badatelé proto prověřili dostupné informace o kosmických startech a pohybu družic. Výsledkem bylo jednoznačné vysvětlení. Svědkové pozorovali čerstvě vypuštěný „vláček“ družic systému Starlink.

Satelity pocházely z mise Starlink 17-12, která odstartovala 19. září 2025 v 18.31 hodin středoevropského letního času z kosmodromu Vandenberg v Kalifornii. Přibližně hodinu po startu bylo vypuštěno 24 družic. Druhý stupeň rakety Falcon 9 se v té době pohyboval nad severní Afrikou a řetězec nově vypuštěných satelitů byl následně viditelný také nad Evropou.

Protože družice letěly krátce po sobě a ještě se nestačily rozestoupit na své budoucí oběžné dráhy, mohly z pohledu pozorovatelů vytvářet dojem jediného podlouhlého tělesa s řadou osvětlených oken.

Prstenec měl mladou ženu sledovat až k domu

Podstatně záhadnější případ se odehrál v srpnu 1999 mezi Jindřichovým Hradcem a Děbolínem. Mladá žena se pozdě v noci vracela z práce. Přítel ji autem odvezl na začátek ulice, odkud měla ke svému domu pokračovat přibližně pět minut pěšky.

V tiché ulici ji upoutal zvláštní bzučivý zvuk. Když se otočila, spatřila nad střechou jednoho z domů obrovský rotující prstenec. Z jeho obvodu měly vycházet ostré paprsky světla, které se následně stočily přímo k ní. Žena se podle své výpovědi ocitla uvnitř jasného světelného sloupu.

Vyděšená se rozběhla k domovu, objekt se však měl pohybovat spolu s ní. Když se zastavila před domem, zastavil se údajně také. Ženě se podařilo vzbudit matku a obě pak ještě několik okamžiků neznámé těleso pozorovaly. Následně mělo prudce vystoupat a zmizet v temnotě.

Projekt Záře v případu provedl několik šetření, doplňujících rozhovorů a získal také nákresy pozorovaného objektu. Vysvětlení, které by spolehlivě objasnilo všechny popsané podrobnosti, se však dosud nalézt nepodařilo.

Nad Šumavou a Prachatickem kroužily tiché objekty

Mezi nejzajímavější jihočeské události patří také vlna hromadných pozorování neznámých světel z víkendu 21. a 22. srpna 1993. Hlášení přicházela z různých míst České republiky a podle badatelů vykazovala nezvykle vysokou míru shody.

První oznámení se objevilo v sobotu 21. srpna na Svitavsku, kde měl svědek spatřit ploché a nehlučné těleso. Během následujícího dne přibyla další hlášení z jižní Moravy a následně také z oblasti Stožce, Kubovy Hutě, Vlachova Březí, Prachatic a Trhových Svinů.

Svědkové popisovali dvojice velkých a zcela tichých objektů, které měly kroužit ve výšce přibližně 600 až 1000 metrů. Na tělesech pozorovali tři až čtyři stálá žlutá světla a jedno červené rotující nebo blikající světlo uprostřed. Výskyt objektů měl v některých obcích doprovázet výrazný štěkot psů.

Pozorované objekty podle týmu svým vzhledem a chováním připomínaly takzvaný belgický typ UFO známý z hromadných pozorování na přelomu 80. a 90. let.

Projekt záře tehdy shromáždil větší množství svědeckých výpovědí a pokusil se je vzájemně porovnat. Vysvětlení pomocí meteorologických balonů, družic nebo běžného leteckého provozu se podle badatelů nepotvrdilo. Vojenská pracoviště údajně nezaznamenala nic mimořádného a v oblasti nemělo probíhat ani vojenské cvičení.

Případ je proto nadále veden jako neidentifikovaný. Ani toto označení ovšem neznamená, že šlo o mimozemská plavidla. Vyjadřuje pouze skutečnost, že se nepodařilo najít běžné přírodní nebo technické vysvětlení.

Plameny u Borotína vytvořil vycházející Měsíc

Neobvyklý případ se objevil také v srpnu 2025 nedaleko Borotína na Táborsku. Dva svědkové tehdy na denní obloze pozorovali jasné světelné objekty připomínající plameny. Útvary vytvářely půlkruh a jejich tvar se postupně proměňoval.

Tým obdržel vyplněný dotazník i záznam pořízený mobilním telefonem. Badatelé nejprve prověřovali starty raket a další kosmické techniky, které mohou ve vysokých vrstvách atmosféry vytvářet neobvyklé světelné stopy. Zabývali se také možností odrazu zapadajícího Slunce.

Řešení se nakonec podařilo najít díky spolupráci s evropskou komunitou badatelů. Světelné útvary vytvořil vycházející úplněk, jehož světlo neobvykle nasvítilo oblaka. Ta pak při pohledu ze země připomínala pohybující se plameny. Svědkové tak zachytili vzácně působící, ale přirozený optický jev.

Tým hledá nejprve běžné vysvětlení

„Naše práce rozhodně není o lovení zelených mužíčků ani o senzacechtivosti. Snažíme se držet vědeckého, metodického a skeptického přístupu. Naším primárním cílem je najít racionální a konzervativní vysvětlení, přičemž se opíráme o naši interní metodiku a uznávané mezinárodní standardy,“ zdůrazňuje tým.

Hlášení badatelé nejčastěji získávají prostřednictvím internetového dotazníku. Svědci v něm uvádějí datum, čas a místo pozorování, popis jevu, počasí a další okolnosti. K některým případům přikládají náčrty, fotografie nebo videozáznamy.

Získaná data tým porovnává s astronomickými simulačními programy, záznamy civilního a vojenského leteckého provozu, přelety družic a meteorologickými údaji. U fotografií a videí může provést také technickou analýzu obrazu a metadat souboru. Hlášení následně porovnává s vlastní databází, aby zjistil, zda ve stejném období a oblasti nebyly zaznamenány podobné případy.

Při oznámení kruhů v obilí nebo jiného fyzického nálezu by na místo vyrazil člen týmu, který je nejblíže. V terénu by mohl změřit směr polehnutí obilí, zkontrolovat úroveň radioaktivity, zadokumentovat stopy a odebrat vzorky rostlin pro další zkoumání.

Po ukončení prověřování zařazuje tým jednotlivé případy do jedné ze tří základních kategorií. První skupinu tvoří jevy s vysokou pravděpodobností identifikované, označované jako IFO. Může jít například o planetu Venuši, jasnou hvězdu, letadlo, dron, meteorologický balon, Mezinárodní vesmírnou stanici nebo družice Starlink.

Druhou kategorií jsou nejednoznačné případy, u kterých chybí potřebná data. Pozorovaný jev mohl mít běžnou příčinu, ale svědectví je příliš stručné, není znám přesný čas nebo chybí fotografie, takže vysvětlení nelze ověřit.

Třetí skupinu představují anomální či neidentifikované případy označované UFO nebo UAP. U nich jsou k dispozici kvalitnější údaje a věrohodná svědectví, přesto se po prověření známých možností nepodařilo nalézt racionální vysvětlení.

Dnes lidé nejčastěji hlásí Starlink a ISS

Projekt záře a jeho pokračovatelský tým dosud podle svého aktuálního vyjádření zaznamenaly přibližně čtyři tisíce hlášení UAP z celé České republiky. Zhruba 40 procent případů se podařilo vysvětlit.

Za velkou částí hlášení stojí běžná nebeská tělesa, především planety a jasné hvězdy. Další případy vysvětlují letadla, drony, družice, meteorologické balony nebo neobvyklé atmosférické podmínky.

Charakter hlášení se v průběhu let proměňuje. V 90. letech si lidé často pletli s neznámými objekty létající lampiony štěstí. Na počátku nového tisíciletí přibývala hlášení způsobená světelnými efekty z diskoték. V současnosti patří mezi nejčastější příčiny družice Starlink a přelety Mezinárodní vesmírné stanice.

ISS je na noční obloze natolik jasná, že může nepřipraveného pozorovatele překvapit. Družice Starlink zase krátce po vypuštění vytvářejí pravidelný světelný řetězec, který může působit jako jediný velký objekt.

Díky internetovým mapám noční oblohy, databázím letů a přehledům družic je dnes možné mnoho podobných pozorování zpětně ověřit. Stále však záleží na tom, kolik přesných informací svědek týmu poskytne.

Nevysvětlený případ totiž automaticky nepředstavuje důkaz o návštěvě mimozemské civilizace. Znamená pouze, že dostupná data nestačila k jeho určení, případně že pozorování ani po důkladném prověření neodpovídalo žádnému známému přírodnímu nebo technickému jevu.